21. října 2011
Mnozí provozovatelé lehkých užitkových vozidel (kategorie N1) si dosud neuvědomují, že přesáhne-li přípustná hmotnost soupravy hranici 3,5 tuny, musí být tažné vozidlo vybaveno tachografem. Pokud se tak nestane, porušují, mnohdy nevědomky, platné předpisy a vystavují se tak riziku postihu. Na platnou úpravu minulý týden v reakci na dotazy mnoha řidičů upozornil Vladimír Kydlíček ze Sdružení ČESMAD Bohemia.
Jedná se o zcela odlišnou situaci než v případě elektronického mýtného, kdy je souprava lehkého užitkového vozidla s přívěsem zpoplatněna pouze dálniční známkou bez ohledu na hmotnost přívěsu.
Povinnost používat tachograf je podle Vladimíra Kydlíčka dána nařízením č. 561/2006 EU, článek 2, odst. 1, písm. a) a pro vozidla registrovaná v České republice rovněž vyhláškou 341/2002 Sb., příl. č. 1, odst. 27. Tachografem nemusejí být vybavena pouze vozidla uvedená v článku 3 a v článku 13 odst. 1 nařízení 561/2006 nebo vozidla vyjmutá z této povinnosti podle zvláštního právního předpisu.
„Z těchto předpisů vyplývá, že nákladní vozidla N1 tachografem být vybavena nemusí, i když mají namontováno závěsné zařízení – za předpokladu, že jsou provozována bez přívěsu, respektive pokud největší přípustná hmotnost vozidla plus připojeného vozidla nepřekročí 3500 kg. Překročí-li souprava tento hmotnostní limit, musí být k záznamu doby řízení a odpočinku používat výhradně tachograf,“ uvedl Vladimír Kydlíček.
Existují i výjimky
Jednou z výjimek je podle něj přeprava vozidly nebo kombinacemi vozidel, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřekračuje 7,5 tuny a která slouží pro přepravu materiálu, zařízení nebo strojů, jež řidič při výkonu svého povolání potřebuje; viz nařízení 561/2006 EU čl. 13, odst. 1., d). Taková vozidla mohou být používána pouze na tratích v okruhu do 50 kilometrů od místa obvyklého odstavení vozidla a za podmínky, že řízení vozidla nepředstavuje řidičovu hlavní činnost. Týká se to tedy různých řemeslníků, servisních služeb a podobně.
Vozidla pro přepravu osob (zpravidla M1), která mají podle technického průkazu devět a méně sedadel včetně řidiče, tachografem být vybavena nemusejí. Rozhodující u nich není ani největší přípustná hmotnost vozidla a roli nehraje ani případné namontování závěsného zařízení.
„Pokud by ovšem k takovému vozidlu byl připojen nákladní přívěs, vznikla by souprava pro přepravu nákladu, a jestliže její největší přípustná hmotnost překročí 3500 kilogramů, tachograf musí být instalován a používán. Výjimky jsou opět uvedeny v čl. 13 nařízení 561/2006 EU,“ řekl Vladimír Kydlíček.
Také se jedná o vozidlo (zpravidla M2), které má podle technického průkazu včetně řidiče 10 a více sedadel, tachograf musí být instalován a používán bez ohledu na největší přípustnou hmotnost vozidla.
„I v tomto případě však lze uvažovat o výjimce, a to podle nařízení 561/2006 EU čl. 13, odst. 1, písm. i); tedy u vozidel s 10 až 17 sedadly používanými výlučně k neobchodní přepravě cestujících. Tuto výjimku nelze vztahovat na přepravy na vlastní účet, ale například pro použití vozidla různými sportovními, hudebními a divadelními skupinami nebo skupinou osob, která si takový minibus najme na cestování během dovolené,“ uvedl Vladimír Kydlíček.
V Německu platí jiné předpisy
Dopravci si však podle něj musejí dát pozor na odlišnou legislativu v Německu. Tato země jako jediná v Evropské unii totiž uplatňuje na svém území povinnost dodržovat doby řízení a odpočinku u vozidel pro přepravu nákladu a jejich souprav s největší přípustnou hmotností již od 2800 kilogramů. Pohybuje-li se největší přípustná hmotnost vozidla nebo soupravy v rozmezí od 2800 do 3500 kilogramů a není-li ve vozidle tachograf, může být záznam doby řízení a odpočinku veden ručně. „Pokud však tachograf instalován je, použit být musí. O výjimkách lze uvažovat opět pouze v souladu s nařízením 561/2006 EU,“ uvedl Vladimír Kydlíček.
Uvedené příklady představují podle něj jednoznačné případy, které vymezují příslušné předpisy. „V praxi ovšem nastávají další varianty a kombinace provozu uvedených vozidel a povinnost použití tachografu pak závisí na konkrétních variantách užitkových vozidel a specifických případech jejich použití,“ uzavřel Vladimír Kydlíček.
(vk)
