11. dubna 2018, Milan Frydryšek
Silniční balíček, uplatňování směrnice o vysílání pracovníků na silniční dopravu, zákaz odpočinku v kabinách vozidel. Ale také český zástupce na pozici prezidenta IRU a výboru EU pro přepravu zboží i jednání s premiérem v demisi Andrejem Babišem. O tom, co dnes poznamenává dění v silniční dopravě, jsme hovořili s prezidentem Sdružení ČESMAD Bohemia a jednatelem společnosti O.K. Trans Praha, spol. s r. o., Ing. Vladimírem Starostou.
V poslední době se hovoří o dosažení pokroku v oblasti úpravy směrnice o vysílání pracovníků…
Je opravdu složité se ve všem tom dění vyznat. Nedávno vyšla zpráva, že dopravci si mohou oddechnout. Ale tak jednoduché to není. V současné době jsou v Evropě dva velké tábory. Jeden říká, že i na silniční dopravu má směrnice dolehnout v plném rozsahu – to je postoj západních politiků, který asi hodně přiživují i odbory, případně i některé západní svazy dopravců. Druhý tábor usiluje o vyjmutí silniční dopravy z její platnosti, případně o uznání některých specifik tohoto oboru.
Na jednání bulharského předsednictví EU, zástupců europarlamentu a Evropské komise na začátku března bylo dohodnuto, že silniční doprava nebude součástí novely obecné směrnice o vysílání zahraničních pracovníků. To je velký úspěch a jsem přesvědčen, že lví podíl na něm má europoslankyně Martina Dlabajová. Podařilo se jí tak udržet naději, že silniční doprava bude mít svou vlastní legislativu, svůj lex specialis. Vyhráno tedy ani zdaleka není a bude důležité, co bude obsahem této legislativy. Nelze ani vyloučit, že to bude ještě horší. Kompromisu stále dosaženo nebylo, západ chce, abychom tam nejezdili, východ se snaží udržet status quo. Ani dopravci mezi sebou nejsou schopni se dohodnout.
Podle dřívějších vyjádření zástupců vašeho sdružení se zdá, že západní dopravci jsou přece jenom jednotnější než ti z nových členských zemí EU…
Je třeba si uvědomit, že pozice české silniční dopravy v Evropské unii není jednoduchá. Je to dáno jak polohou České republiky, tak životní úrovní – jsme někde mezi západem a východem. A odráží se to i v naší branži.
Na jedné straně nám západ zavírá své trhy (pomocí minimálních mezd či zákazu spaní v kabině), na straně druhé dopravci z východu nám již druhým rokem berou dvacet procent z našeho trhu. České firmy jsou tak pod dvojím tlakem a ve velké nejistotě. Rumuny ani Poláky toto moc netrápí. Západní kolegové ztrácejí neustále, ti druzí posilují. A my jsme někde uprostřed.
Prezidentem výboru EU pro přepravu zboží IRU byl před pár týdny zvolen generální tajemník vašeho sdružení Vojtěch Hromíř. To asi posiluje vaši vyjednávací pozici…
Co se týče silničního balíčku a celé této agendy, řekli jsme si v našem sdružení, že sice můžeme prohrát, ale jedině s pocitem, že jsme udělali vše pro to, abychom neprohráli. Snažili jsme se tak, abychom měli svého zástupce ve vedoucí funkci výboru IRU pro přepravu zboží v EU. Češi a Sdružení ČESMAD Bohemia mají v IRU, v Bruselu i Ženevě dlouhodobě dobré jméno, takže i proto se nám podařilo dosáhnout zvolení Vojtěcha Hromíře prezidentem tohoto výboru. Předpokládáme, že jako jeho prezident se bude účastnit nejen všech oficiálních akcí, ale také těch přípravných, na nichž se bude ladit kompromis.
Toto téma jsme nastínili již před rokem a půl na IRU. Upozornil jsem, že je třeba o pozicích obou stran začít diskutovat i na půdě IRU. A přesto toto téma stále zraje hlavně v politických dílnách a mám z toho velmi špatný pocit. Bylo by proto dobře, aby evropská silniční doprava sama dokázala prezentovat nějaký kompromis.
Ten je pro nás důležitý i proto, že Česká republika je výrazně exportní zemí. Je proto třeba nalézt kompromis, aby bilaterálním přepravám nebyly kladeny překážky. Pro mne jako pro dopravce je důležitý export, na importu spíš proděláváme. Ale abych dostal vozidla zpět domů, potřebuji v zahraničí vykonat ještě dvě tři třetizemní přepravy. Pokud mi toto bude znemožněno, budu muset po zákaznících požadovat větší částky za přepravy, což je složité.
Na jednání výboru se zatím bohužel kompromisu, i když byl předpřipravený, dosáhnout nepodařilo. Ale prezidentem je nyní náš zástupce, takže stále zůstávám mírným optimistou.
Možná větším omezením než směrnice o vysílání pracovníků může být zákaz týdenního odpočinku v kabině vozidla…
Zákaz trávení týdenního odpočinku v kabině nedávno posvětil i Evropský soudní dvůr. Rizika, která z toho vyplývají, mi potvrdili i renomovaní právníci, kteří se věnují silniční dopravě a úmluvě CMR. Pokud se mám chovat tak, aby podle úmluvy CMR platily pojistné podmínky, nesmí řidič vozidlo opustit a rozhodnutí soudního dvora nelze dodržet. Pokud by se řidič vzdálil a vykonal odpočinek někde v hotelu, dopustil bych se jako dopravce tzv. hrubé nedbalosti, což by mělo zásadní dopad na odpovědnost. Vezu-li například lehké a drahé zboží za 25 milionů Kč, odpovídám podle úmluvy CMR za 2,5 milionu Kč. V momentě, kdy řidiče pošlu do tzv. sociálně odpovídajícího ubytovacího zařízení a on vozidlo opustí, podle německé soudní praxe jednám hrubě nedbale a odpovídám za 25 milionů. Ovšem hlídané parkoviště, na němž bychom kamion i se zbožím mohli odstavit s tím, že jeho obsluha za něj převezme odpovědnost, není v Evropě ani jedno.
V lednu mi německý zákazník říkal, že ho to nezajímá, že to jsou starosti našeho oboru. Na to jsem mu odpověděl, že je na omylu, že vezu jeho zboží a mám za ně určitou odpovědnost. A že se tedy můžeme domluvit na tom, že si vybere, který německý zákon mám dodržovat. A když se dohodneme, že pošlu řidiče na hotel, budu požadovat příplatek za ubytování a upozorňuji, že na tuto situaci nejsem pojištěn. Jako člověku, který se v oboru pohybuje již téměř třicet let, mi velice vadí, že Evropa je schopna vymyslet takový paskvil.
A je také bezprecedentní, že politici z několika západních zemí vstoupili do tak intimní oblasti, jako je výše mezd v soukromých firmách. Když Ministerstvo dopravy ČR provedlo nedávno kontroly dopravců, vyšlo najevo, že dopravci ze západu tato pravidla sami nedodržují, protože jim připadají stejně nesmyslná jako nám. Ale v Evropě už přestává být ten starý kapitalismus, který jsme znali a uměli se v něm už nějak pohybovat.
My všichni se stále více dostáváme do role statistů, kteří jen pozorují, jak jiní rozhodují za ně. Někdo si postaví politickou kariéru na kvótách pro migranty, jiný na limitech CO2. Ale může snadno dojít k tomu, že Evropě začne rychle ujíždět vlak, stane se nekonkurenceschopnou a její pozice může zaujmout Čína, další asijské země či Amerika.
Podnikání je pro mne o svobodě, ale to, co se nyní děje, je evropské pokrytectví. Němci a Francouzi na jedné straně říkají „pojďte se víc integrovat, mějme jednoho ministra financí, vstupte do eurozóny“, a na druhé straně vydávají zákony, které nás omezují – je to nehoráznost. Nemá to nic společného se sociálním cítěním a snahou dosáhnout pro řidiče lepších pracovních podmínek. Je to jen hnusný byznys, kde jde o politické hlasy, o nic jiného.
Nedávno jste se setkal s premiérem v demisi Andrejem Babišem. O čem jste jednali?
Požádali jsme premiéra o schůzku, na které bychom spolu jednali o pozici české kamionové dopravy celkově, nešlo tedy jen o reakci na událost, kdy si jeden český řidič vymohl na Deutsche Post zpětné proplacení mzdy, což pokládám za zcela nesmyslný případ.
Na setkání jsme požádali premiéra o osobní zainteresovanost při vyjednávání kompromisu, protože v současné době je spor mezi zastánci západního protekcionismu a představiteli tzv. sociálního dumpingu vyloženě politickým tématem.
Politici, speciálně nyní na západě, používají náš obor jako spolehlivý výtah k moci. Vůbec jim nejde o blaho našich řidičů ani o to, kolik by měli brát a v jakých postelích by měli spát. Jde jim pouze o přízeň jejich voličů. To je velice smutné a pokrytecké.
Pokusili jsme se premiérovi vysvětlit, že snahy západních zemí nás velice ohrožují, a pokud se je podaří prosadit do nové legislativy, bude to mít negativní dopad nejen na nás, ale i na celý český průmysl, který je primárně orientovaný právě na země, které se nyní snaží naše podnikání omezit.
Myslím, že naše argumenty přijal dobře. Líbila se mi i jeho věta „potřebuji tomu rozumět, nerad slibuji něco, co pak nemohu zařídit“. Také řekl, že honíme v Evropě asi pět zajíců (myšleno jako vláda) a že není snadné něco dojednat, protože postavení České republiky je jiné než postavení tandemu Německa a Francie, který udává tón. Nicméně přislíbil nám osobní angažmá a řekl, že se pokusí nás podpořit. Potřebuje však, abychom mu za ČESMAD Bohemia připravili krátkou zprávu pro jeho tým, v níž by bylo stručně shrnuto, jak by podle nás kompromis měl vypadat.
Česká republika dnes není úplně součástí ani jednoho tábora – východ nás řadí k západu a západ i díky mzdám zase na východ. Rozhodnutí o budoucnosti silniční dopravy půjde na sílu. Vzhledem k tomu, že dopravci z dalších nových členských zemí (s výjimkou slovenských kolegů, kteří mají stejné názory jako my) se tváří, že se nic neděje, vidíme jako nutné jednat i se západními svazy, ostatně s německým sdružením BGL jsme už před časem ke shodě dospěli.
Velkým omezením současné kamionové dopravy je nedostatek řidičů. Jednali jste s Andrejem Babišem i o zjednodušení vízové povinnosti pro některé země, například pro Ukrajinu?
Ne, na toto téma nedošlo, ale předpokládám, že panu premiérovi je jasné, že bez pracovníků se zahraničí se neobejdeme. To je ale asi jasné každému, snad vyjma odboráře Josefa Středuly. Jedním z největších problémů na západě je, že z odborářů se tam stali velcí bossové a přerůstá jim to přes hlavu. A pan Středula se od nich snaží opisovat. My ale potřebujeme v prvé řadě lidi, kteří vytvářejí hodnoty, a když v této zemi nejsou, je třeba dát příležitost i cizincům.
Nedostatek řidičů už dávno není dán tím, že je nevychovává armáda. Je to společenský fenomén, že lidé se snaží, aby to jejich děti dotáhly dál než oni. To je podle mne důvod, proč je nedostatek řemeslníků a pracovníků v technických profesích, ale i třeba v logistice. Takže určitým řešením by skutečně mohla být automatizace, která by tento přirozený úbytek pracovníků kompenzovala. Rozhodně nemám strach z toho, že v případě autonomních vozidel bych pro své řidiče neměl práci. Toto není první průmyslová revoluce, kdy lidé rozbíjeli stroje, protože jim braly práci.
Máme tu smůlu, že silniční doprava je všem na očích, lidé jsou na tuto problematiku citliví a snadno se přes útoky na ni sbírají politické body. Je to spolehlivý výtah k politické moci, a to jak v zahraničí, tak u nás doma. Například když k nám kvůli zákazu jízdy kamionů v Praze přijel štáb z televize Prima, řekl jsem jim, že jako Sdružení ČESMAD Bohemia chceme, aby náměstek pražské primátorky pro dopravu Petr Dolínek byl odvolaný, protože si myslíme, že řešení, která navrhuje, jsou špatná. Lidé, kteří bydlí na Spořilově, určitě platí daně a mají právo slušně bydlet. Lidé, kteří bydlí ve Středočeském kraji, taky platí daně a také mají právo slušně bydlet. A my jako dopravci také platíme daně, navíc velmi vysoké. Takže politik, který vidí řešení v tom, že hájí jen zájmy pár voličů a o ostatní se nestará, tam nemá co dělat. Jen zneužívá své postavení na úkor ostatních. A myslíte, že z toho na Primě něco bylo? Vůbec nic. A mám tuto zkušenost za poslední rok vícekrát. Politici si ze silniční dopravy udělali výtah k moci, my jsme obětí.
Milan Frydryšek
Foto: FX
