Finanční leasing čelí velkému náporu spotřebitelských ú­věrů

Tradičním produktem zejména pro financování obnovy vozového parku je od 90. let minulého století finanční leasing. Poslední legislativní úpravy v oblasti nebankovního financování však přinesly některé zásadní změny, na jejichž základě začaly leasingové společnosti podnikatelům v daleko větší míře poskytovat i spotřebitelské úvěry, a to většinou právě na úkor finančního leasingu.

Finanční leasing byl nastaven v 90. letech minulého století jako produkt pro financování spotřebitelů a investičních potřeb především firem bez delší finanční historie. Nabízel jim řadu výhod, například kratší odpisovou dobu (tři roky proti standardním pěti letům u hmotného majetku zařazeného v druhé odpisové skupině, třeba u osobních vozidel), rychlost schválení, dostupnost a nevázání hotovosti při realizaci investičních potřeb.

Největší boom poptávky po nebankovních produktech nastal v druhé polovině devadesátých let, kdy bankovní sektor v podstatě nebyl schopen poskytovat financování v ekonomické sféře, zejména nabízet produkty malým a středním firmám. V té době byla poptávka po „mimobankovních“ finančních produktech extrémně vysoká a leasingové firmy v tom v době transformace ekonomiky sehrály klíčovou roli.

Rozdíly mezi produkty se minimalizují

Rok 2008 přinesl legislativní změny, které zásadně ovlivnily poptávku firem po finančním leasingu. Především byl zrušen daňový štít a zpřísnila se kritéria pro jeho využití (bylo například zrušeno zkrácené odepisování). V té době začaly leasingové společnosti intenzivně vstupovat na trh s dalšími nebankovními produkty, především se spotřebitelskými úvěry po vzoru společností působících ve vyspělých západoevropských ekonomikách.

V roce 2001 tvořil objem nebankovních úvěrů necelá dvě procenta z výše objemu leasingu movitých věcí. V roce 2007, kdy dosáhl finanční leasing největšího vrcholu, to bylo již 18 procent. V roce 2010 realizovaly leasingové společnosti formou nebankovních úvěrů více než polovinu objemu leasingu movitých věcí (26 miliard oproti 46 miliardám Kč).

„Je patrné, že jde o dlouhodobý trend směřující k vyspělým ekonomikám, který bude pokračovat i v letošním roce a bude stírat rozdíly mezi striktním členěním nebankovních produktů jako v předchozích letech,“ uvedl přední odborník na nebankovní financování Jiří Matula. V budoucnu se tak podle něj bude hovořit spíše o trhu nebankovního financování stejně jako ve vyspělých ekonomikách.

Spotřebitelské úvěry pomohou s dotačními programy

Nebankovní úvěry podnikatelé využívají v obdobném měřítku jako u finančního leasingu. Navíc však mohou financovat tituly podléhající dotacím z českých i nadnárodních evropských fondů, kde je financování leasingem ze zákona vyloučeno (financovaní je vázáno na vlastnictví financovaného předmětu). Nebankovní úvěry tak mohou využívat kromě firem i zemědělci, veřejná správa, obce, rozpočtové organizace, družstva a další subjekty, které mají možnost čerpat prostředky z dotačních programů. U dalších komodit se nebankovní úvěry volí spíše z pohledu obchodní politiky firem. Předmět financování se stává ihned majetkem firmy, která ho také odepisuje. Může si odečíst DPH jednorázově z kupní ceny na počátku splácení. Minimální doba splácení není limitována zákonem jako u finančního leasingu, firma tak může úvěr splatit již po šesti měsících od uzavření smlouvy.

„Je třeba si uvědomit, že nebankovní produkty jsou nepostradatelné pro ekonomiku i společnost především při financování podnikatelských start-upů nebo restrukturali­začních projektů, jež potřebují přijmout cizí zdroje, na které banky svým instrumentářem nedosáhnou,“ uvedl Jiří Matula. „Bez nich by nebyly realizovány projekty, které mají šanci vyrůst a být prospěšné pro českou ekonomiku i stát ve formě odvodu daní a vytváření nových pracovních příležitostí,“ do­dal.

Malé a střední firmy jsou proto typickým segmentem, kam směřují produkty nebankovního financování včetně nebankovních úvěrů.

Bankovní, či nebankovní úvěr?

Často se hovoří o rozdílech mezi bankovním a nebankovním financováním. Velká část významných leasingových společností na českém trhu je součástí nadnárodních bankovních skupin. „To, že banky zakládají dceřiné společnosti poskytující nebankovní financování, má svůj důvod. Oddělí tím dva finanční produkty nabízející rozdílný typ výhod a dostupnosti, avšak garance poskytovaných služeb jsou shodné,“ řekl dále Jiří Matula.

Mezi bankovním a nebankovním financováním jsou dva zásadní rozdíly. Především je to místo, kde se úvěr poskytuje. V případě využití nebankovních produktů například u automobilů se téměř sto procent vozidel financuje v místě prodeje. U menších předmětů financování, jako jsou třeba auta nebo malý bagr, může mít klient teoreticky uzavřenou smlouvu včetně pojištění do třiceti minut. Na rozdíl od bank se leasingové společnosti v rámci krytí rizik spokojí s řádnou akontací a pojištěním. Naopak banky požadují mnohem složitější zajištění včetně dalšího ručení. Druhým zásadním rozdílem jsou doprovodné služby, zejména provozní a administrativní povahy, včetně nabídky výhodného pojištění.

Tomáš Johánek