22. července 2011
Jak postupně narůstá vzájemná obchodní výměna, začínají se stále silněji projevovat slabá místa v současnosti nejčastější využívané námořní trasy mezi Čínou (a dalšími zeměmi Dálného východu) a Evropou. Vedle útoků pirátů a zneužívání průjezdnosti Suezského průplavu k politickým účelům tzv. Královskou trasu přes Malacký průliv, Indický oceán a dále přes Rudé moře a Suezský průplav do Evropy oslabuje zejména do budoucna nedostatečná kapacita Suezského průplavu. Jako její nejvhodnější alternativa se nyní vzhledem k tání arktického ledovce nabízí tzv. Severní cesta.
Trasa Severní cesty nevede z oblasti Dálného východu na jih, nýbrž na sever skrze Beringovu úžinu a dále východní částí Severního ledového oceánu kolem ruského pobřeží až do Evropy. Při jejím případném využití by odpadly dva z problémů, které omezují použitelnost Královské cesty. Jednak je přítomnost pirátů v chladných a pustých arktických oblastech téměř nepředstavitelná, jednak po celé délce této trasy neexistuje mimo Beringovu úžinu žádné výrazné zúžení. Trasa navíc zkracuje případnou cestu mezi oběma regiony (vzdálenost mezi Jokohamou a Hamburkem je asi sedm tisíc kilometrů).
Několik slabých míst
I Severní cesta má nedostatky. Hlavním jsou nedostatečná infrastruktura podél pobřeží nutná k využívání trasy a náročná ruská administrativa a nevyzpytatelnost ruské politiky (tedy podobný problém jako v případě Egypta a Suezského průplavu). K tomu přistupuje ještě nutnost upravit lodě tak, aby byly schopny odolávat náročným klimatickým podmínkám.
V případě prvního problému lze ovšem již brzy očekávat zlepšení situace. Potenciální těžba nerostných surovin (hlavně ropy a zemního plynu) v oblasti Severního ledového oceánu bude vyžadovat jak vybudování infrastruktury, tak i přijatelnější administrativní nároky pro těžaře. Státní Gazprom ani Rosněfť totiž nejsou schopny úspěšně zahájit těžbu na otevřeném moři. Lze také očekávat tlak ze strany ČLR proti tomu, aby Rusko kladlo zprůjezdnění trasy do cesty zbytečné překážky. Čína mu může nabídnout jak pomoc s výstavbou infrastruktury, tak i s těžbou v regionu, s níž má samotné Rusko značné problémy. Čínsko-ruské vztahy v současnosti ilustruje například spolupráce ve střední Asii (Šanghajská organizace spolupráce) či při projednávání otázek v Radě bezpečnosti OSN.
Zájem na využití nerostných zdrojů
Podle posledních odhadů by tak mohla být Severní cesta celoročně zpřístupněna zhruba v horizontu 15 až 25 let. Rusko nejspíše naváže změnu své politiky vůči Severní cestě na problém využitelnosti nerostných zdrojů v oblasti (viz DN 27/10). Současně lze očekávat tlak jak ze strany západních států, tak hlavně exportérů z Dálného východu (převážně pak ČLR) na bezproblémovou průjezdnost trasy.
Bohumil Doboš
