2. ledna 2013
Biopaliva nemají u české veřejnosti příliš dobrou pověst, ať už za to může jejich často necitlivé prosazování ze strany evropských institucí nebo unáhlené zavádění bez stanovení potřebných kvalitativních standardů v místních podmínkách. Jejich spotřeba přesto rok od roku roste: loni se v České republice podle údajů ministerstva průmyslu a obchodu spotřebovalo více než 245 tisíc tun paliva pro vznětové motory na bázi metylesterů nenasycených mastných kyselin rostlinného původu, meziročně zhruba o třetinu více.
Velmi dobře se bionafta z obnovitelných zdrojů uplatňuje především v městské hromadné dopravě, kde může díky daňovému zvýhodnění (bionafta je zhruba o tři Kč levnější než klasické palivo) pro dopravce představovat velký zdroj úspor. Potvrzují to například výsledky dvouletých provozních zkoušek, které se pod patronací Výzkumného ústavu zemědělské techniky a společnosti Agropodnik Jihlava uskutečnily v Teplicích. Společnost Veolia Transport Teplice, která po dobu dvou let využívala ve svých 66 autobusech převážně čistou bionaftu, v průběhu testu podle jednatele Jana Gaislera každoročně ušetřila zhruba pět milionů Kč.
Využití bionafty se podle něj nijak negativně neprojevuje na spotřebě, v zásadě zanedbatelné zvýšení nákladů na údržbu je dáno jen nutností častější výměny palivových filtrů, zejména v zimním období. „Nebyly třeba žádné úpravy na vozidlech ani v údržbě vozidel. Zaznamenali jsme pouze zanedbatelné zvýšení náročnosti na údržbu. V současnosti máme najeto už přes 7,5 milionu kilometrů, takže lze říci, že máme i relevantní data, ze kterých můžeme vycházet,“ uvedl Jan Gaisler v listopadu na veletrhu CzechBus.
Nejen v Teplicích
Na základě teplických zkušeností zavedla Veolia bionaftu i do dalších měst a každý měsíc již v celé síti spotřebovává statisíce tun bionafty. „Měsíčně spotřebujeme přibližně šest set tisíc litrů bionafty s výjimkou zimních měsíců. Při teplotách pod minus patnáct stupňů Celsia totiž již může nastat problém. Jiné omezení či negativní vliv na průměrnou spotřebu jsme však nezaznamenali,“ řekl Jan Gaisler.
Čeká se na druhou generaci
Bionafta se skládá především z metylesteru řepkového oleje MEŘO, který se vyrábí transesterifikací řepkového oleje a vyhovuje místním klimatickým podmínkám. Oproti fosilním palivům se při jeho použití snižují celkové emise CO2 až o 49 procent, do roku 2018 by se však účinnost biopaliv měla zvýšit až na 60 procent. V čisté podobě s označením B100 je bionafta vhodná především pro uzavřené vozové parky. Vzhledem k ukončení podpory zelené nafty se před ní nově otevírá i širší pole působnosti v zemědělském sektoru.
Podle Petra Jeviče z Výzkumného ústavu zemědělské techniky představuje bionafta v mnoha případech skutečně plnohodnotnou náhradu fosilních paliv. V budoucnu se podle něj budou stále více uplatňovat biopaliva druhé generace, při jejichž výrobě se nevyužívají zemědělské plodiny, nýbrž těžební zbytky, zemědělský odpad či biologický odpad z domácností. To by mělo dále zvýšit přijatelnost biopaliv pro širokou veřejnost. Vzhledem k vysoké technologické náročnosti se však v českých podmínkách s jejich výrobou nepočítá dříve než v roce 2020.
„Bionafta je v současnosti pro dopravní podniky opravdu zajímavou alternativou, která je na jedné straně šetrná k životnímu prostředí ve městech a která zároveň vytváří nemalou úsporu nákladů na pohonné hmoty,“ komentoval současnou situaci na českém trhu výkonný ředitel českého sdružení pro biomasu a ředitel kampaně Biopaliva frčí Jiří Trnka.
(spa)
