29. prosince 2013
Přechod na novou emisní normu Euro 6 vede k otázce, kdy je ekologie ještě ekologická. Jistě, kdyby již před více než dvaceti lety nedošlo k regulaci výfukových exhalací, Evropa by se při nárůstu automobilové dopravy dusila nejen při teplotních inverzích.
Původní argument – zlepšení ovzduší – byl nezpochybnitelný. Navíc toto opatření bylo výhodné i pro výrobce vozidel – zajišťovalo jim v čtyřleté periodě víceméně pravidelnou obměnu vozového parku. Ovšem ekologické přínosy při přechodu na normu Euro 6 už tak zjevné nejsou a také náklady na vývoj nových motorů dosahují výše, která se do konečné ceny nových vozidel promítne nikoli zanedbatelně.
A co z toho plyne? Vozidla Euro 5 a starší dříve či později doslouží a bude třeba je obnovit. Tudíž někdo, konkrétně dopravce, ten rozdíl bude muset zaplatit. A to z prostředků, které si vydělá dopravou. Ovšem s výraz-ným nárůstem cen za dopravu (přes jisté náznaky zlepšení) opravdu nyní počítat nelze, tudíž cesta je jediná – více dopravovat, získávat více zakázek. To však není pouze otázkou šikovnosti dopravce při hledání nových příležitostí a schopnosti vyjednávat dobré ceny. Především je třeba více vyrábět a více spotřebovávat. A to i při využívání nejrůznějších ekologicky šetrných technologií dopad na životní prostředí mít musí. Takže kruh se uzavírá, podporujme ekologii, abychom mohli více spotřebovávat a chovat se více neekologicky.
Navíc většina těchto ekologických investic (a v nezanedbatelné míře i spotřeby) se bude realizovat přes leasingy a jiné formy půjček (včetně spotřebitelských úvěrů). Tedy finanční sektor – a pro běžný lid velkoryse řečeno i celá ekonomika – se bude dále rozvíjet, firmy budou nadále „ve zdravé míře“ podnikat s cizím kapitálem, tedy budou „zdravě zadlužené“ a ekologie bude nadále žádaným obchodním artiklem. A mantra „na ekologii si prostě musíme připlatit“ bude znít dál. Přitom tato absurdita nebude vždy tak do očí bijící jako třeba v případě často citovaného příkladu solidarity chudých s bohatými, když dojde na štědrou státní podporu luxusních elektromobilů.
Samozřejmě, často původní drahé ekologické řešení se při masivním rozšíření dané technologie zlevní. Ale vždy je zde riziko, že dobrá myšlenka, například podpora alternativních energetických zdrojů, se stane dobrým byznysem pro pár vyvolených. Možná je to tím, že ekonomové umějí dobře počítat, nejen snít jako ekologové ve prospěch všech. A o přístupu k potřebným informacím v pravou chvíli a schopnosti ovlivňovat přípravu legislativy ani nemluvě – třeba i s odkazem na obecnou přijímanou pravdu, že „na ekologii si prostě musíme připlatit“.
