6. dubna 2014
V unifikačních úmluvách, které sjednocují pravidla pro přepravní smlouvu v mezinárodní námořní přepravě zboží, byl vždy brán ohled na to, že námořní přeprava je nebezpečný podnik. Může se snadno stát, že se loď dostane do potíží, kdy půjde opravdu o život nebo o značné majetkové hodnoty a kdy bude posádka odkázána sama na sebe. V takových situacích je každá pomoc vítaná.
Posádka jiné lodi by tedy neměla být od poskytnutí pomoci odrazována obavou z možné odpovědnosti za škody na nákladu na své lodi, případně za zpoždění s jeho dodáním.
Haagská a Haagsko-Visbyská pravidla
Záchrana života a majetku na moři byla a stále je exkulpačním důvodem podle čl. 4 odst. 2 písm. l) Haagských a Haagsko-Visbyských pravidel, dojde-li v důsledku záchranných akcí ke škodě na přepravovaném zboží. Dopravce se pak odpovědnosti podle těchto stále hojně používaných úmluv zprostí nejen v situacích, kdy záchrana proběhla úspěšně, ale i v případech, kdy bohužel zůstalo pouze u pokusu. Záchrana majetku figuruje vedle záchrany života možná poněkud překvapivě. Někteří autoři to připisují tomu, že nemusí být mnohdy zcela jasné, zda jde ještě jen o majetek nebo už opravdu „o život“. Váhání dopravce by v takovém případě mohlo mít fatální důsledky. Na druhou stranu hovoří výše zmíněné ustanovení o záchraně a nikoli o asistenci či výpomoci. Z toho vyplývá, že událost musí mít mimořádnou povahu.
Hamburská úmluva
Hamburská úmluva se již nedočkala takového úspěchu, co se ratifikací týče, jako Haagská a Haagsko-Visbyská pravidla. Jedním z důvodů byla patrně skutečnost, že Hamburská úmluva upustila od katalogu výjimek z odpovědnosti dopravce, kterým zmíněné starší úmluvy disponují, a odpovědnost dopravce zpřísnila. To se projevilo mimo jiné i u záchranných akcí. Zatímco při záchraně života na moři zůstal dopravce i nadále neomezován, u záchrany majetku na moři přibyla podmínka, aby tyto záchranné akce byly „rozumné“, pokud by se dopravce měl s odkazem na ně zprostit odpovědnosti za škody na nákladu a v případě Hamburské úmluvy rovněž i za zpoždění s jeho dodáním.
Rotterdamská pravidla
Úmluva OSN o smlouvě o mezinárodní přepravě zboží zcela nebo z části po moři, jak se nová unifikace oficiálně jmenuje, přinesla v této otázce výraznější posun. Především opět obsahuje katalog výjimek z odpovědnosti dopravce, který se ve většině svých bodů inspiroval v katalogu Haagských a Haagsko-Visbyských pravidel. Podle některých názorů se tak stalo především proto, aby byla nová unifikace pro dopravce srozumitelnější, jelikož si již na katalog výjimek ve starších úmluvách zvykli. Záchranným akcím jsou pak věnována hned tři ustanovení a to konkrétně čl. 17 odst. 3 písm. l), m) a n). Vedle záchrany života na moři, kde dopravce opět není nikterak omezen a záchrany majetku na moři, kde je opět omezen kritériem „rozumnosti“, se může dopravce podle Rotterdamských pravidel rovněž zprostit své odpovědnosti za škody na nákladu nebo za zpoždění s jeho dodáním, pokud k těmto událostem došlo při záchraně životního prostředí a to nejen mořského.
Zatímco tedy v případě záchrany života a majetku musí nebezpečí hrozit na moři, v případě záchrany životního prostředí dopravce takto omezen není. I akce podniknutá na záchranu životního prostředí musí být ale „rozumná“. Pravdou je, že v případě kritéria „rozumnosti“ bude u záchrany životního prostředí přítomen silnější subjektivní moment. Může se tedy stát, že například při záchraně životního prostředí bude jisté opatření považováno za rozumné spíše soudy rozvinutých zemí (kde má veřejnost většinou silné environmentální cítění), než soudy zemí rozvojových. Lze si pak jen těžko představit, v jakých situacích by dopravce tuto možnost měl využít, případně zda je posádka nákladní lodi vůbec schopná zabránit škodám na životním prostředí, nebo jestli může posoudit, že tato škoda opravdu hrozí a na základě jakých kritérií. Dopravci je však dána pouze možnost a nikoli povinnost takovou záchranu uskutečnit a dopravce jí bude patrně využívat opravdu jen v případech, kdy bude o hrozících škodách na životním prostředí nezvratně přesvědčen.
Vzhledem k tomu, že se v případě Rotterdamských pravidel schyluje k neúspěchu, zůstane patrně toto ustanovení zatím pouze ukázkou možného vývoje. Rotterdamská pravidla pak podobných novinek obsahují spoustu a možná právě proto je zájem ze strany států o tuto unifikaci zatím spíše teoretický.
JUDr. Jiří Lojda, LL.M. EUR., Ph.D.
