1. června 2013
Evropské železniční společnosti se letos hodlají zaměřit především na zlepšení své finanční situace. Musí se také vypořádat se změnami, které zavádějí evropské železniční balíčky v oblasti liberalizace trhu. Jak však vyplývá ze studie Executive Rail Radar, kterou v dubnu zveřejnila poradenská společnost Roland Berger Strategy Consultants, až 40 procent dotázaných podniků se obává, že plánované reformy ve skutečnosti povedou k přehnané regulaci trhu.
Studie zkoumala více než 280 železničních společností, provozovatelů infrastruktury a obecních dopravních společností z celé Evropy. Jejím dalším výsledkem je poznatek, že se 80 procent z nich vyjadřuje kriticky k časově náročnému procesu schvalování železničních technologií. Podle Martina Streichfusse, partnera společnosti Roland Berger Strategy Consultants, zvyšují v Evropě složitost a nepředvídatelnost prostředí jak růst železniční dopravy, tak i přemíra hráčů na trhu a měnící se pravidla.
Na prvním místě je vyšší zisk a finanční stabilita
Letos se velká část (56 procent) evropských železničních společnosti soustředí na zvyšování ziskovosti a finanční stability. Mnohem níže na seznamu priorit jejich managementu jsou témata jako investice (28 procent), zlepšování kvality (26 procent) a zdokonalování infrastruktury (22 procent). „Průzkum jasně ukazuje, že většina evropských železnic se soustředí na stabilizaci vlastní finanční situace. A není tomu jinak ani ve střední a východní Evropě, včetně České republiky,“ komentoval výsledky studie Roland Zsilinszky, ředitel pražské kanceláře Roland Berger.
Podle jeho slov se děje tak proto, že v případě nedostatečné profitability mohou železniční společnosti těžko investovat do infrastruktury, zlepšování vlaků a služeb, tedy i dalšího růstu. To vše ještě zvyšuje důležitost plánování. Proto 38 procent respondentů pociťuje, že na ně tržní prostředí klade větší nároky. Noví hráči na trhu, větší výkyvy poptávky a nejisté veřejné pobídky ztěžují dlouhodobé plánování – 31 procent dotazovaných uvedlo, že měli potíže naplánovat rozpočet na pět let dopředu.
Deregulace vede k přehnané regulaci trhu
Železniční sektor se dále obává také dopadu prvního evropského železničního balíčku, jehož cílem je liberalizace trhu. Více než 40 procent manažerů železnic si myslí, že plánovaná deregulace bude mít opačný účinek a v důsledku povede k přílišné regulaci evropského železničního trhu. Téměř polovina dotazovaných kritizuje skutečnost, že se v budoucnu budou vyžadovat dlouhodobé dohody mezi státem a provozovateli infrastruktury. Nejkritičtější jsou reakce z Německa, Švýcarska, Dánska, Slovenska a Slovinska. Negativní dopad evropské liberalizace očekávají mnohem více železniční skupiny a železnice bez infrastruktury než provozovatelé infrastruktury.
Na druhou stranu by polovina respondentů ráda měla větší kontrolu nad cenami tratí. „Pouze regulované ceny, které umožní provozovatelům železnic nediskriminační přístup k tratím, zajistí skutečnou liberalizaci trhu,“ uvedl Martin Streichfuss. Dalším problémem jsou železniční schvalovací procesy ve většině evropských zemí – 80 procent železničních společností je považuje za neefektivní. Jediné výjimky tvoří Švýcarsko a Rakousko. Důvodem obtížných schvalovacích procesů jsou zejména vyšší požadavky na bezpečnost stanovené několika národními zákony o železnicích.
Většina podniků se stále spoléhá na státní dotace
Pokud jde o plánované investice, 81 procent železničních společností se spoléhá na vlastní zdroje pro financování infrastruktury a běžného provozu. V zájmu jejich zajištění mají v úmyslu zvýšit svou efektivitu a příjmy. Nicméně 60 procent podniků věří, že státní dotace budou stále třeba. „Skutečnost, že mnoho železničních společností čím dál více závisí na vlastních finančních zdrojích, je reakcí na krizi a na nejistou finanční situaci v mnoha evropských zemích,“ řekl k tomu Roland Zsilinszky. Mnoho společností podle něj ví, že prázdné státní pokladny znamenají, že se musí ohledně financování více spolehnout samy na sebe.
Nedostatek státních dotací znamená, že v následujících pěti letech budou hrát stále významnější roli i projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru – zejména pro obecní dopravní systémy. Ovšem 57 procent respondentů považuje soukromé investice za funkční pouze při výstavbě, udržování a řízení infrastruktury – ovšem bez převodu vlastnictví soukromým investorům. Takové PPP modely považují za ideální obzvlášť pro železniční stanice a primární infrastrukturu specifických železničních linek, jako například spoje s letišti nebo vysokorychlostní a nákladní trasy.
„Takové investiční modely poskytují ideální možnosti pro vylepšení infrastruktury. Investoři ale očekávají vysokou ziskovost a mají krátkodobější pohled na věc než státní investoři. To vyvíjí značný tlak na železniční společnosti,“ uzavřel Martin Streichfuss.
Tomáš Johánek
