6. ledna 2014
PRAHA (6.1.) – Pro každého nákladního dopravce je železniční vozidlo dopravní prostředek, který je tu od toho, aby s jeho pomocí bylo přemísťováno zboží. Již málokoho ale při pohledu na železniční vozidla napadne, že se rovněž jedná o zboží, které má určitou hodnotu a které je rovněž třeba v některých případech „pouze“ přepravit od odesilatele k příjemci. V ustanovení čl. 24 předpisů CIM má pak přeprava železničních vozidel jako zboží zvláštní postavení s ohledem na podmínky vzniku odpovědnosti dopravce.
Obecné podmínky pro použití předpisů CIM
Pokud se má odpovědnost dopravce za škodu na přepravovaných vozidlech nebo za jejich ztrátu řídit předpisy CIM, je třeba, aby tato přeprava splňovala rovněž základní podmínky pro aplikaci těchto předpisů. Základně lze říci, že se předpisy CIM podle svého článku 1 § 1 použijí na každou smlouvu o přepravě zboží za úhradu po železničních tratích, leží-li místo převzetí zboží a místo sjednaného dodání ve dvou různých členských státech předpisů CIM. V případě aplikace předpisů CIM je rozhodující, že se tyto aplikují na přepravní smlouvu, nikoli na přepravu jako takovou. Podstatné pro jejich aplikaci je tedy to, co si strany ujednaly, nikoli to, jak přeprava nakonec proběhla.
Dopravce odpovídá za škodu vzniklou při přepravě vozidla
Přeprava železničních vozidel jako zboží je pak blíže upravena v čl. 24 předpisů CIM. Ustanovení čl. 24 § 1 vyžaduje, aby železniční vozidla jela na vlastních kolech a byla podána k přepravě jako zboží. V takovém případě odpovídá dopravce za škodu vzniklou ztrátou nebo poškozením vozidla nebo jeho částí, pouze pokud neprokáže, že škodu nezavinil. Podmínkou dále je, aby ke škodě na vozidlech došlo v časovém úseku mezi přijetím tohoto vozidla a jeho dodáním. Ustanovení článku 24 § 1 se tedy vztahuje na železniční vozidla, přičemž není nutně třeba, aby se jednalo o vagony, ale může jít i o hnací vozidla. Není rovněž podstatné, zda se jedná o železniční vozidla pro přepravu osobní nebo pro přepravu nákladní. Tato vozidla musejí být podána k přepravě jako zboží. To tedy znamená, že byla předána dopravci s tím, aby je přepravil, nikoli aby je používal. Zároveň musejí být tato vozidla přepravována na vlastních kolech, nesmějí být tedy naložena na jiných vozidlech. To, co odpovědnost dopravce v případě takovýchto přeprav odlišuje, je zde zvolený odpovědnostní princip.
