4. října 2001
Dopravní září roku 2001 především šokujícím způsobem na věky
ukázalo, jak se může stát civilní dopravní prostředek
s civilním obsazením v rukou fanatiků úděsným nástrojem
zkázy.
Někteří ministři dopravy jako by neměli chléb jistý ani v době
trnkobraní. Německého spolkového ministra dopravy tlačí
k demisi nejen opozice, ale i část vlastní strany. Důvod:
nedostatečná představa o budoucnosti Německé dráhy. Ke
kritikům se ochotně přidává i lobby silniční dopravy,
nespokojené s hrozícím vysokým poplatkem za použití dálnic.
Na českého ministra dopravy uspořádali hon autoškoly
a dovozci ojetin, kteří by ve svém domněle svatém boji
nejraději defenestrovali půlku ministerstva. V tomto vzplanutí
všeobecné kritiky by bylo až příliš laciné si přidávat
vlastní polínka – kupříkladu na téma přezkušování řidičů
mezinárodní kamiónové dopravy jsme si řekli své už před řadou
měsíců. Připomeňme však loňskou vehementní snahu ministra
Jaromíra Schlinga přesvědčit parlament o tom, aby mu dal
více času pro vstup nových zákonů v platnost. Neúspěšně
- blokády by si proto možná neméně zasloužila i slovutná
česká sněmovna. Jaromír Schling připomínal po svém
provokujícím a ironizujícím předchůdci Antonínu Peltrámovi
spíše tichou vodu a mírotvorce, který tlumí vzniklé vášně.
Ale pro českou dopravní agendu platí zásada „obušku z pytle
ven“ i tam, kde to málo čekáš a kde je třeba permamentně něco
hasit.
V té poslední šarvátce se ministr hodně „pochlapil“ a také
podržel svůj „manšaft“. Nicméně dopravní obory s tisíci firem
a desítkami tisíc zaměstnanců, na které už tlačí důsledky
počínající světové recese a které mají před sebou velké otazníky
před vstupem země do Evropské unie (atd., atd.), si mohou
říci, že dopravě byl čert dlužen převod zaběhaných agend od
policie a stavění problému výdělku na starých osobácích či
neumění opsat pár testů pro řidiče podle kvalitního
zahraničního vzoru.
Ale buďme spravedliví: záběr ministrů dopravy v zahraničí je
ještě širší. U našich sousedů v Rakousku i Německu pokrývají
ještě alespoň dva další sektory (SRN: výstavba a bydlení).
Vždyť i první dáma evropské dopravy Loyola de Palaciová
z Evropské komise je současně komisařkou pro energii etičkou
a oficiální místopředsedkyní komise.
Jsme-li u náročného podzimu ministrů dopravy, vzpomeňme i na
Isabelle Durantovou (44), která jako ministryně dopravy
Belgického království převzala na půl roku vedení Rady
ministrů dopravy Evropské unie. Paní Isabelle je diplomovaná
zdravotní sestra, která na univerzitě s úspěchem absolvovala
obor politických věd. Její odborná praxe se vyvíjela od
dětské invalidity po evropské výměnné programy. Od roku 1989
je členkou strany „Ecolo“, v níž se později stala sekretářkou
a mluvčí. Od roku 1999 působí jako vicepremiérka a ministryně
mobility a dopravy belgické vlády.
V rámci svého předsednictví chce dotáhnout do konce řadu
otázek z oblasti silniční dopravy – zejména změnu sociálních
předpisů včetně dob řízení a odpočinku řidičů. Vychází přitom
z teze, že bez účinné kontroly sebelepší předpisy nic
nezmohou. Významné slovo by měla mít i na proces liberalizace
na drahách EU, která má být na pořadu koncem roku. Na 21.
a 22. listopad svolává do Bruselu velký „potlach“
o budoucnosti evropské nákladní železniční dopravy – za
účasti významných zákazníků drah. A když už jsme u kolejí
- NKÚ pustil do světa smutnou informaci, že rychlostním
výsledkem výstavby preferenčních drážních koridorů v ČR za
desítky miliard Kč bude dosažení plánované rychlosti vlaků
160 km/hod sotva na polovině délky jejich tratí. V porovnání
s vývojem rychlých vlaků v okolním světě v tomto tisíciletí
zpráva charakteru spíše dušičkového.
Jiří Kladiva
