17. října 2015
Na letošním světovém kongresu Mezinárodního sdružení spedičních a logistických firem FIATA v Číně měla své zastoupení tradičně i Česká republika. Za Svaz spedice a logistiky ČR se jej zúčastnili jeho předseda Martin Drábek a výkonný ředitel svazu Jan Ekl. Právě jeho jsme se zeptali nejen na dojmy z kongresu, ale i obecně na stav českého logistického trhu.
„Co bylo hlavním tématem letošního kongresu sdružení FIATA?“
„Jelikož se letošní zasedání odehrálo v Asii, konkrétně na Tchaj-wanu, což je vlastně v Číně, bylo logické, že tam Čína musela ukázat svoji sílu. Hlavním tématem bylo to, jak Asie dostane své zboží do zbytku světa. Čína se stále více tlačí do přepravy zboží po železnici, v blízké budoucnosti by mohlo jezdit mezi Čínou a Evropou až několik vlaků denně. Není náhodou, že se prezidentem FIATA na další dva roky stal Číňan Huxiang Zhao. Pro nás je velmi příjemné, že v čele důležité silniční skupiny v MTI bude Slovák Tomáš Suhanyi ze slovenského svazu zasilatelů. Hodně se hovořilo o převažování kontejnerů v námořní dopravě, to je dnes velký problém. V nedohlednu je naopak přijetí rotterdamských pravidel, která upravují podmínky pro mezinárodní přepravu zboží. Tato pravidla zatím ratifikovaly pouze tři státy z 20 zemí, které je ratifikovat musí. Čeká se na stanovisko USA. V letecké přepravě se vše točí kolem bezpečnosti, rozšiřuje se sortiment zboží, které do letadel nesmí.“
„Na letošním brněnském veletrhu Transport a Logistika zaznělo, že jedním z rizik dalšího rozvoje logistického trhu je stav dopravní infrastruktury v ČR. Jak to vidíte vy?“
„Infrastruktura samozřejmě je velkým problémem, nejsou dokončené dálnice, není hotový obchvat Prahy, na železnici je nutné investovat nejen do nákladních koridorů, je tu otázka splavnosti Labe. Přetížené silnice ale nejsou rozhodně pouze problémem naším, zápasí s ním celá Evropa. Spásnou myšlenku převést přepravu zboží ze silnice na železnici se stále nedaří realizovat.“
„Kde je ten základní problém, proč nejde převést přepravy ze silnice na železnici?“
„Máme docela dobrou železniční infrastrukturu, a přesto to nejde, protože první a poslední míle je vždy nejdražší. Když si chcete objednat kamion, ráno ho máte ve firmě, když si chcete objednat vagon, bude to chvíli trvat. Samozřejmě hromadné substráty, jako jsou uhlí, dřevo, obilí či kovový šrot, se nadále budou přepravovat prioritně po železnici, spotřební a zejména rychloobrátkové zboží ale na železnici nedostaneme.“
„Pokud pomineme dopravní infrastrukturu, jaké další problémy trápí české speditéry a dopravce?“
„Velkým a otevřeným problémem je minimální mzda v Německu, dlouho se to řeší, není to legislativně nijak ošetřené. Navíc se přidali Norové a Francouzi, některé další státy o tom také přemýšlejí. Třeba v Norsku to ale udělali tak, že se minimální mzda bude týkat jen firem, které mají v Norsku své sídlo. Dlouho se těšíme, že bude nějaká zásadní koncepce rozvoje dopravy v ČR, a stále nic není. Situace se přiostřuje i v námořní dopravě. Dříve jsme také bojovali o zakázky, ale bylo to jiné. Přepravovalo se méně zboží, ale marže byly větší. Dnes je zboží více, ale tlaky na cenu za přepravu jsou extrémní. Musíme pro dosažení nějakého zisku přepravit daleko více zboží. Navíc práci speditérů i dopravců stále více svazuje nová legislativa.“
Tomáš Johánek
