7. června 2007
ývoj logistiky a jejího uplatňování v každodenní praxi je stále velmi rychlý. O tom, co je v logistickém oboru ve světě i v České republice nyní aktuální, s námi hovořil vedoucí katedry logistiky Podnikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze
Doc. Ing. Petr Pernica, CSc.
„Jaké nové trendy se dnes v logistice uplatňují?“
„Myslím, že o zcela nových trendech mluvit nemůžeme, spíš jde o pokračování či prohlubování tendencí, které pozorujeme již pár let. Zákazníci stále vyžadují individuální přístup, spolehlivé dodávky a perfektní informace, jejich objednávky jsou různorodější. Vytvářejí se přímé vztahy zákazníků k výrobcům a postupně slábne role zprostředkovatelů. To se týká třeba velkoobchodu. Této situaci se musí přizpůsobovat distribuce, to znamená diferencovat formy, cesty a logistické technologie, a to i pro jednoho zákazníka či jeden výrobek. Od distribuce se ještě důrazněji vyžaduje vysoká pružnost, pravidlem jsou minimální zásoby. Menší a častější dodávky vytvářejí tlak na menší přepravní jednotky, třeba přepravky místo palet. To má vliv na skladové technologie. Lze očekávat větší uplatnění tzv. miniload technologií na bázi plastových ukládacích beden jako skladovacích prostředků, kartonů a podobně.
Hledají se způsoby, jak se vyrovnat s narůstajícími nerovnoměrnostmi v expedici z logistických center. Ve špičkách například u rychloobrátkového zboží selhávají tradiční metody individuálního vychystávání a kompletace v zónách, protože je k nim třeba příliš mnoha pracovníků a místa, metody hromadného vychystávání s návazným automatickým tříděním jsou zase příliš drahé, a tak se pozornost obrací k line-pickingu. Výkonnost vychystávačů se zvyšuje s miniaturizací čteček čárových kódů, která uvolňuje ruce, s instalací systémů pick-to-light anebo voice-picking. Díky nim se také výrazně snižuje chybovost.
Tomu, že se pozornost v logistických centrech zaměřuje zrovna na procesy vychystávání a kompletace, se není co divit, uvědomíme-li si, že na tyto procesy připadá i více než padesát procent nákladů center a že se jedná o činnosti bezprostředně ovlivňující spokojenost zákazníků.“
„Mají tedy logistické firmy hledat řešení především v nových technologiích?“
„Zůstaňme u příkladu logistických center – ustát rostoucí požadavky na expediční schopnost logistických center nemusí být bezpodmínečně nutné jen díky investicím do technologií. Investovat je více než žádoucí také do lidí. Chce to rozvíjet všestrannost pracovníků jako cestu ke zvýšení flexibility při nárazových pracovních vytíženích. Taková cesta je možná, pokud je splněno několik předpokladů. Předně: všechny procesy musí být spojeny v jeden celek od začátku až do konce. Druhým předpokladem je postupné vyškolení každého pracovníka k operacím na všech místech centra, jež umožňuje pracovníky operativně přidělovat tam, kde je jich nejvíce třeba. Před tím je však nutné dohodnout s každým osobní program rozvoje a dát mu možnost ovlivňovat způsob, jímž je práce prováděna, a nechat jej otestovat sebe sama. Třetím předpokladem je průhlednost celého systému, čili elektronická evidence odpracované doby včetně přestávek v práci, monitorování pohybu pracovníků mezi sekcemi v centru a evidence jednotek dokončené práce jako podklad pro výplatu mezd. To je žádoucí spojit s ročním fondem pracovních hodin.
Při nových pracovních standardech a přesné evidenci je možné každému pracovníkovi stanovit individuální cíle odvozené od cílů firmy a osobní hodnocení. Zkušenosti z praxe pak ukazují, že touto cestou se dá zvýšit produktivita o třicet procent, kapacita o padesát procent a spolehlivost a kvalita distribučních služeb na maximum, aniž by bylo třeba přijímat a zaškolovat dodatečné pracovní síly pro období špiček anebo vyplácet přesčasy. Mimochodem: dostát individualizaci vztahu k zákazníkům neznamená úspěšnost v podobě bezchybných dodávek třeba na úrovni 95 procent, ale schopnost vyhovět každému zákazníkovi za všech okolností, tedy na sto procent!“
„Stále větší význam získávají v logistice lidé – zaměstnanci. Řada firem už dnes pociťuje nedostatek vhodných odborníků…“
„Lidé jsou tím nejcennějším, co firma má. Platí to v prvé řadě o těch pracovnících, kteří mají schopnost samostatného myšlení, vyhledávání a iniciativního řešení problémů, razantního dotahování nápadů do konce. Jinými slovy jde o to umět získávat informace, pracovat s nimi a uplatňovat vytěžené poznatky ve prospěch firmy a jejích zákazníků. Profesionál dokáže snížit náklady logistického řetězce až o deset procent a přitom zlepšit jeho dodavatelskou výkonnost. Je jasné, že jeho know-how je třeba chránit jako oko v hlavě. Výrobek, službu nebo cenu mohou konkurenti snadno okopírovat, ale to, co má v hlavě, nikoliv.
Potenciál ke zvyšování efektivnosti není zdaleka vyčerpán. Dokonce ani není menší než před nějakými deseti či patnácti lety! Ale dosáhnout na něj vyžaduje mít ve firmě skutečné profesionály, kteří chápou, že efekt přináší supply chain jako celek, do něhož patří jak zákazník, tak dodavatelé. Profesionálem je ten, kdo ví, jak spolu jednotlivé prvky řetězce reagují, kdo umí tyto prvky určit, kdo dovede odhadnout jejich vliv na celý řetězec a je schopen je sladit. To znamená, že se musí vyznat v systémech – což vůbec není jednoduché – a v technologiích, musí umět pracovat se soubory dat, ověřovat je a interpretovat, musí umět samostatně hledat řešení, a to ve variantách. A také musí dokázat své závěry vysvětlit a přesvědčit o jejich správnosti ostatní. Při tom všem musí rychle reagovat na změny a přizpůsobovat se.
V této souvislosti mi dovolte malou poznámku. Podnikoví manažeři si často stěžují na problém, který mají, když se chtějí podívat na některou z odborných konferencí, jejichž náplň se dotýká širšího okruhu otázek, než jaké mají v popisu práce. Třeba když se jako logistikové chtějí něco dozvědět z personalistické problematiky. Naše fakulta proto pořádá 13. a 14. září v Praze mezinárodní konferenci Svět práce a kvalita života v globalizované ekonomice, která by se měla stát příležitostí k setkání odborníků z různých oblastí a s různými profesními zaměřeními. Na programu konference bude mimo jiné i sekce s názvem Globální svět a logistika – s tematickými bloky o logistice a kvalitě života, logistice a výkonnosti a logistice a pracovnících.
Poptávka po pracovnících se širším rozhledem a schopností přizpůsobit se bude větší než poptávka po úzkých specialistech. Už dnes je to v Evropské unii vidět. Obchodní společnosti mají největší zájem o uchazeče pro pozici operations (chain) manager, průmysl o pozice logistics manager a o operations (chain) manager, 3PL poskytovatelé o pozice contract manager, business development manager a operations (chain) manager. Teprve za nimi následuje warehouse manager. Pozice jako transport manager či production planner jsou až na posledních místech.“
„Aktuální tendencí je tedy ,pilování‘ vztahů logistických firem k zákazníkům…“
„Těmito tendencemi vývoj v evropské logistice jakoby navazuje na předcházející strategické restrukturalizace distribučních sítí, při nichž se řešily otázky, jako kolik distribučních center je třeba mít, kde by měla být umístěna, jak velké zásoby je vhodné v nich udržovat, jací zákazníci by měli být z toho kterého centra obsluhováni, jak by zákazníci měli objednávat zboží, jak by distribuční centrum mělo objednávat zboží od dodavatelů, jaká by měla být frekvence dodávek zákazníkům, jakou úroveň služeb zákazníkům je třeba mít, jakou formu dopravy zvolit atd. Ale procesy restrukturalizace nekončí, jejich spirála se znovu roztáčí po každém rozšíření Evropské unie. Logistická situace se přirozeně mění s každým přesunem výroby na východ za levnější pracovní silou. Mění se s restrukturalizacemi výroby i ve starých členských zemích. Tak například společnost Nestlé, která produkuje 115 druhů kávy, zredukovala svých čtyřicet továren ve světě na dvacet, z toho si v Evropě ponechala pět a výhledově jen tři, takže distribuce kávy třeba k britským zákazníkům je řešena z Francie a z Německa. Distribuci přirozeně ovlivňuje i to, jestli ta která firma má jeden výrobek shodný pro všechny trhy, jako je tomu třeba u vín a lihovin, anebo má výrobek diferencovaný podle místních tržních segmentů.“
Logistická situace se přirozeně mění s každým přesunem výroby na východ
„Jak se tento vývoj uplatňuje logistice České republiky?“
„V České republice vrcholí boom výstavby logistických kapacit. To, že se již druhým rokem držíme na čtvrté pozici v Evropě z hlediska výhodnosti pro umísťování těchto kapacit, je dobře známo. Narážím na loni zveřejněnou zprávu
European Distribution Report společnosti Cushman & Wakefield and Healey & Baker, o níž referovaly i Dopravní noviny (viz DN 10/06, pozn. red.), takže ji doplním jenom o některé údaje ze svých propočtů. O boomu výstavby svědčí, že posledním rokem stavby nebo rekonstrukce byl u 31 procent skladových hal rok 2006, u 15,5 procenta rok 2005, u 10,3 procenta rok 2004, u 5,2 procenta rok 2003, u 3,4 procenta rok 2002 a u 1,7 procenta rok 2001.
Stimulem pro tak intenzivní výstavbu bylo přemístění řady výrobních a logistických aktivit z odvětví automobilového a elektronického průmyslu a spotřebního zboží ze západní Evropy k nám. Největší počet logistických parků a skladů je ve Středočeském kraji, vesměs v těsné blízkosti Prahy – aktuálně je jich 27 a představují 63 procent z celkové využitelné plochy v ČR. Přímo na území Prahy se nachází deset logistických parků a skladů, což představuje sedmnáct procent plochy. Mimo tyto dominantní lokality má významnější podíl Ústecký kraj a Plzeňský kraj.
Pokud jde o dopravní napojení, je příznačné, že 68 procent logistických parků a skladů leží v bezprostřední blízkosti dálnic D1, D5 a D8. Dalších devět procent leží ve vzdálenosti do pěti kilometrů od některé z těchto dálnic, tři procenta do deseti a jen 4,5 procenta do dvaceti kilometrů. Vybavenost vlečkami je malá – nejlépe jsou na tom parky a sklady ve Středočeském kraji, kde je jich zavlečkováno téměř osm procent, a v Praze – šest procent.“
V České republice vrcholí boom výstavby logistických kapacit
„V České republice je tedy vývoj srovnatelný s vyspělými zeměmi EU…“
„Platí to, že do České republiky dorazily prakticky všechny tendence, o nichž byla řeč, snad s částečnou výjimkou skladových technologií miniload. Nově postavené skladové objekty jsou převážně paletové a jsou vybaveny vesměs vozíkovou technologií. Je to dáno jak nejistotou ve strategickém rozhodování a z ní vyplývajícím požadavkem na co nejvyšší flexibilitu, tak dominancí nákladových úspor, jež jsou motivovány cenovou válkou. Zajímavé je, že firmy v zemích evropské patnáctky spíše došly k závěru, že nemá smysl snažit se o maximalizaci nákladových úspor, jestliže jejich hlavní zákazníci dávají najevo obavy o logistickou kvalitu, tedy především o včasnost dodávek.“
„Jaký význam by mohlo mít pro další utváření logistiky v ČR často diskutované budování veřejných logistických center?“
„U veřejných logistických center musí být splněna podmínka jejich působení v obecném zájmu, popřípadě na základě závazku veřejných služeb. Tento zájem se obvykle vztahuje k vymezenému území – jde o logistickou obsluhu území. V evropském chápání je to spojováno s podporou malých a středních podniků, které jsou považovány za nositele dynamiky ekonomiky a všemožně podporovány. Pokud znám výsledky průzkumů mínění jejich managementů u nás, takováto situace zatím zdaleka nenastala. Důležitá je ještě jedna věc: výstavba veřejných logistických center je v zemích evropské patnáctky spolufinancována z veřejných, to jest státních, regionálních či městských rozpočtů. Závazkem veřejných služeb může odpovědný veřejný orgán vyvážit jednostranné působení samotných tržních mechanismů, například u některých služeb v obecném zájmu, jejichž poskytování nelze pokrýt tržní cenou.
Veřejná logistická centra by měla mít široké spektrum nabízených logistických a souvisejících služeb, přizpůsobené potřebám právě malých a středních podniků, jež jsou mnohdy jiné než potřeby a ekonomické možnosti velkých, hlavně nadnárodních společností, jejichž logistickými partnery jsou běžní poskytovatelé. Předpokládá se tedy, že veřejná logistická centra, jež by měla tvořit hierarchicky strukturovanou celoevropskou síť, by pokryla i ty regiony, v nichž logistická obsluha území není pro danou podnikovou klientelu uspokojivě pokryta běžnými komerčními službami. Významná by ale měla být i jejich vazba na velká města, v nichž by plnila úlohu gateways, vstupních bran, zajištujících kromě standardních logistických činností přechod mezi vnější, dálkovou dopravou a vnitroměstskou dopravou, šetrnou vůči životnímu prostředí města včetně nezbytné konsolidace zásilek a fleet managementu. Efekty v city logistice se týkají právě rozsahu dopravního parku pro obsluhu území města, spotřeby pohonných hmot a ekologické zátěže.
Pokud by na výstavbu veřejných logistických center nebyly z veřejných rozpočtů uvolněny žádné prostředky, bylo by to naplnění hned prvního bodu o české logistické scéně z prognostického scénáře číslo 1 Liberální Evropa. Čtenáři desáté kapitoly mé knihy Logistika (Supply Chain Management) pro 21. století vědí, o čem mluvím. Každý autor je potěšen, když vidí, že se jeho prognózy naplňují. Bylo by ale třeba znát i mínění managementů těch malých a středních podniků, perspektivních tahounů ekonomiky.“
Pavel Toman
