30. června 2005
Zväz logistiky a zasielateľstva Slovenskej republiky (ZLZ SR) byl založen v roce 1992 a ke konci loňského roku sdružoval 99 řádných a 27 přidružených členů. Je členem mezinárodních sdružení CLECAT, FIATA a zastupuje Slovenskou republiku v sekci logistiky a zasilatelství Mezinárodní obchodní komory. Svaz sdružuje podnikatele působící v oboru logistiky a zasilatelství, přidruženými členy se mohou stát i další subjekty, které mají společné zájmy. O vývoji logistiky a zasilatelství na Slovensku jsme hovořili s prezidentem svazu Ing. Františkem Komorou.
„Jak se vyvíjí obor zasilatelství a logistiky ve Slovenské republice po vstupu země do EU?“ „Myslím, že zažíváme totéž, co ostatní přistupující země. Obdobím těsně kolem vstupu Slovenska do Evropské unie jsme propluli díky výborné spolupráci s celními orgány relativně bez problémů. Pokud jde o útlum celní deklarace, stát oboru kromě běžně dostupných nástrojů na udržení zaměstnanosti žádnou zvláštní podporu neposkytl. Mnohé soukromé firmy se však zachovaly opravdu velkoryse, takže sociální dopady na celní deklaranty byly skutečně minimální. Po odstranění hranic se uvolnily určité kapacity u silničních dopravců a jejich konkurenční boj začal stlačovat ceny. Spolu se zaváděním mýtného a nárůstem cen nafty to vytvořilo tvrdé konkurenční prostředí, které může mnohým nepřipraveným velmi ublížit. Za pozitivní pak pokládám to, že vláda SR zařadila možnost získat státní podporu investorů z oblasti logistiky do první skupiny.“
„Co je pro slovenské zasilatelství a logistiku charakteristické?“ „O skutečně charakteristických rysech našeho zasilatelství je těžké hovořit, zmíním snad jen dvě věci. Po rozdělení ČSFR vznikaly státní orgány pro oblast dopravy z bývalých KNV doslova ze dne na den. To se bohužel podepsalo na úrovni legislativy a utrpělo tím celé odvětví. Státní orgány bez zkušeností a vlastního názoru na tak komplikovanou oblast, jakou logistika je, přijímaly mnohé zákony, které našemu odvětví doslova škodily. ZLZ SR musel pracně dokazovat, že vlastní tvorba rozličných zájmových skupin v legislativě je chybou a že bývá také v rozporu s legislativou EU. Fungování v takových podmínkách mělo za následek zpomalení růstu v tomto segmentu a budování logistické infrastruktury v zahraničí, v blízkosti slovenských hranic. Až reformy zaváděné současnou vládou začaly situaci trochu měnit, ačkoli léta fungující struktury se zatím stále nestihly přebudovat a stále nejsou v optimálním stavu. Následkem je například výrazná regionální disproporce mezi západem a východem Slovenska. Na západ přišli investoři jako první a je tam možné vidět skutečný růst. Východ Slovenska zůstává o krok pozadu, a to nejen za zbytkem země, ale i vůči zahraničí. Další specifikum Slovenska v oblasti dopravy má svůj původ rovněž v nedávné minulosti a v politice státu. Slovensko je nejmenší z okolních zemí a má nejmenší dopravní trh. Zároveň je však třeba říci, že na rozdíl od našich sousedů investice slovenských podniků v sousedních zemích prakticky neexistují, což je kromě velikosti země rovněž následkem minulosti.“
„Střední Evropa zažívá logistický boom – jaké jsou v této souvislosti možnosti a priority pro budoucí rozvoj logistiky a spedice na Slovensku?“ „Každý, kdo se podívá na mapu, vidí, že na cestě z Pyrenejského poloostrova do Ruska, z Balkánu do Německa a Skandinávie i z Pobaltí do Itálie hraje velkou úlohu trojúhelník Bratislava – Brno – Vídeň. Zväz logistiky a zasielateľstva ze zásady nemůže vstupovat do konkrétních obchodních vztahů, bude však upozorňovat na příležitosti a tlačit na to, aby stát podpořil rozvoj našeho odvětví tam, kde to má smysl pro slovenské hospodářství. Bohužel nemůžeme opomenout oblast legislativy, neboť neustále dochází ke krátkozrakým pokusům o zvýhodnění jednoho či druhého a ani vstup do EU tomu neučinil konec. Jestliže se chce Slovensko na současném nárůstu podílet, nesmějí se opakovat chyby z minulosti, neboť, ačkoli si to mnozí nechtějí přiznat a snaží se nevidět věci komplexně, na špatné zákony častokrát v minulosti doplatili nejvíce sami jejich tvůrci a iniciátoři.“ Pavel Toman
