1. února 2007
Německý spediční a logistický svaz (DSLV), který zastřešuje svazy speditérů jednotlivých spolkových zemí, loni vydal nové Všeobecné logistické obchodní podmínky. Nový kodex se však setkal s až nečekaně kritickou odezvou. O hlavních výhradách německých speditérů jsme hovořili s bývalým výkonným ředitelem Svazu spedice a logistiky ČR Ing. Jiřím Kladivou (CBC), který vývoj v SRN v uplynulých měsících sledoval. „Proč vlastně DSLV připravil nové Všeobecné logistické podmínky?“ „Vedení DSLV představilo podmínky jako výraz posílené právní jistoty. Svazu šlo o to, že služby, které speditéři poskytují, jsou stále rozmanitější a dosavadní zásady komerční spolupráce je dostatečně nepostihují. Prohlubuje se tendence přenášet na speditéra další služby, které zasahují do oblasti obchodu, či dokonce výroby. V Německu se obchodní vztah mezi speditérem, respektive logistikem, a odesílatelem zboží při zajištění dopravní služby řídí již desítky let Všeobecnými německými spedičními podmínkami (ADSp). Pro další služby však není po ruce žádná všeobecně platná smluvní úprava. V případě vzniklé škody tak speditér odpovídá neomezeně. To ovšem představuje velké riziko, zejména v logistických službách zadávaných telefonicky, faxem či e-mailem. Poskytovatel při neomezené odpovědnosti sází do hry i třeba svou existenci. „Co vše nový kodex upravuje?“ „Celkem obsahuje dvacet zásad na čtyřech stranách textu. Zkráceně se označují jako Logistik-AGB a upravují celou řadu záležitostí. Uvedu jen ty hlavní: povinnosti a odpovědnost poskytovatele služby, zejména její omezení; povinnosti a odpovědnost příkazce; problematiku elektronické výměny dat; ochranu duševního vlastnictví příkazce; překážky v poskytnutí služby; částku 20 tisíc € za škodní případ při věcných a majetkových škodách; částku 100 tisíc € při sériových škodách a inventurních rozdílech; částku 500 tisíc € za všechny škody v jednom roce; kvalifikované zavinění; promlčecí lhůty a v neposlední řadě také povinné pojištění poskytovatele služby, jež kryje i zbytkovou odpovědnost příkazce.“ Cílem DSLV svazu je dosáhnout toho, aby nové podmínky svým členům doporučily hlavní svazy reprezentující zákazníky.“ „Zákaznické svazy však nové podmínky DSLV zatím nepřijaly…“ „Modelem pro DSLV byly spediční podmínky ADSp, které zákaznické svazy svým členům doporučily před řadou let a postupně se staly jakýmsi nepsaným zákonem s takřka automatickou aplikací. Přesto se nové Logistik-AGB skutečně setkaly se značnou kritikou ze strany hned dvou důležitých zákaznických svazů: Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) a Spolkového svazu materiálového hospodářství, nákupu a logistiky (BME).“ „Co podmínkám vytýkají německé průmyslové podniky zastoupené ve vlivném BDI?“ „Jsou vůči nim skeptické, neboť je považují za jednostranně výhodné pro spedici. Členové BDI například projevili údiv nad tím, že v nich údajně neexistuje dělba rizika mezi smluvními partnery. Zákonné riziko se podle nich většinou jednostranně a ,bez uznatelných věcných důvodů přesouvá na příkazce‘. Řadě ustanovení podle jejich názoru také chybí jasnost a průhlednost. Kritika se týká i příslušnosti soudů: BDI se táže, proč má být příslušným soudem v žalobách proti poskytovateli služeb výslovně jen soud v jeho místě. A nakonec průmyslové podniky nechtějí jako příkazci přebírat ani krytí nákladů při společně organizované výměně elektronických dat.“ „Kritikou nešetřil ani druhý svaz, spolkový BME…“ „Ten je nespokojen zejména s nejasným rozsahem platnosti a nepraktickým vymezením vůči spedičním podmínkám ADSp. Právo na ukončení smluv v krátkých termínech podle něj není v zájmu příkazce. Místo jednoho roku proto navrhuje, že by promlčení mělo být prodlouženo na roky tři. Místo soudu a místo plnění se také podle jeho názoru mají řídit podle příkazce. Podmínky Logistik-AGB by tak podle BME mohly spíše sloužit jako kontrolní seznam (check list) k vypracovávání individuálních smluv.“ „Jaká je po těchto reakcích zákaznických svazů v současné době situace?“ „Svaz DSLV uvedl, že některým připomínkám rozumí, ale většinou s nimi nesouhlasí. Na svých internetových stránkách napsal, že ,svým členům doporučuje, aby nové Všeobecné logistické podmínky ve vztazích s jejich příkazci využívali. Smluvní strany se však mohou domluvit odchylně od tohoto doporučení.‘ Zveřejnění a doporučení se také považuje za pomoc a nástroj pro malé a střední spediční firmy, neboť velké společnosti podobné nástroje mívají ve své podnikové verzi. Ve snaze získat pro nové podmínky doporučení zákaznických organizací však DSLV neuspěl. Logistik-AGB tudíž neplatí automaticky a speditér na ně musí při nabídce upozorňovat. Uvedl jsem dva hlavní kritiky – BDI a BME, nicméně některé jiné svazy jsou vstřícnější a podmínky berou jako určitý pokrok.“ „Co z toho vyplývá pro české spediční firmy?“ „Především by měly vůbec vědět, že tento smluvní instrument v SRN – naší nejdůležitější partnerské zemi – existuje. Text v němčině a angličtině mohou najít na internetových stránkách německých spedičních svazů www.spediteure.de. Pro českou spedici a logistiku může být poučné, že dokonce i tak osvědčené spediční podmínky, jakými jsou starší německé ADSp, se pro mnohé logistické služby staly příliš těsnými a nedostatečně je pokrývají. A nakonec – Němci nejsou první, kdo logistické podmínky vydal. Nizozemský spediční svaz Fenex zformuloval vlastní podmínky pro poskytování logistických služeb přidávajících hodnotu již v roce 1995, ovšem nikoliv v tak sofistikované formě, jakou jsou o deset let mladší DSLV Logistik-AGB. Nizozemské podmínky česká spedice zná; pro členy SSL jsem je přeložil asi před pěti lety. Můžeme si v této souvislosti položit otázku, zda bychom podobné podmínky potřebovali i v České republice, odpověď by si však vyžádala důkladný průzkum. Valná většina evropských spedičních svazů ovšem zatím samostatné logistické podmínky nevydala, i když se možná ledasco připravuje…“
(pat)
