23. května 2024, Milan Frydryšek
Aliance pro bezemisní budoucnost (ApBB) zahájila svou činnost loni v listopadu. Sdružuje významné firmy působící v České republice, které mají zájem společně prosazovat přechod na klimaticky neutrální technologie a efektivně sdílet své know-how a nejlepší příklady z praxe. Podrobnosti o cílech aliance i o aktuální stavu zelené tranzice v ČR nám přiblížila ředitelka aliance Jana Morávková.
Můžete na úvod vaši alianci přiblížit?
Naše aliance stojí na třech pilířích. Ultimátním cílem je zbavit Green Deal určitého ideologického nánosu a přispět k urychlení a zjednodušení zelené tranzice v České republice.
První pilíř představuje edukace široké veřejnosti, protože zelená tranzice je vnímána jako politické téma, které je odtržené od reality a je velice zidealizované. Cítíme potřebu toto téma v dobrém slova smyslu zjednodušit, a tím ho zbavit negativní konotace a vyzvedávat pozitivní důsledky směřování k dekarbonizaci.
Druhým pilířem je sdílení best practices největších businesových hráčů, předávání jejich zkušeností menším firmám, abychom je provedli do uhlíkové neutrality v roce 2050.
To je vlastně i důvod, proč zakládajícími členy aliance jsou takové firmy, jako například ČEZ, Komerční banka, Moneta Money Bank, ORLEN Unipetrol, poradenská společnost PWC či společnost Wienerberger jako jeden z největších průmyslníků ve stavebnictví.
Samozřejmě, nejtěžší bude dekarbonizace těžkého průmyslu, respektive průmyslu jako takového, a na ni se aliance soustředí. Jsme v tom velice pragmatičtí a zaměřujeme se na největší úskalí, které nám vyplynuly z panelových diskuzí. Zjednodušeně jsou pro firmy největšími výzvami technologie, povolovací procesy a možnosti financování.
Těžký průmysl je jedním z pilířů české ekonomiky a když se zeptám natvrdo, nehrozí spíš než tranzice jeho likvidace? Ne ve všech oborech lze hned zajistit, aby nadále fungovaly se stejným výkonem a se stejnými náklady s jinými zdroji energie, které se v dlouhodobém horizontu jistě nezlevní. K rozšíření jaderných elektráren během pár let nedojde, ale k zelené tranzici by mělo dojít rychle…
To je velice těžká otázka. Ano, jsme průmyslová země a výrazně exportní. Odpovědí by měly být nové technologie. Mohu uvést příklad české Draslovky, která testuje a implementuje převratnou technologii těžby pomocí glicinu. Investice do inovací a technologií, které by průmyslu pomohly jsou naprosto klíčové.
Chybí nám jasná road mapa do roku 2030 či 2050, která by se neměnila s nástupem nové politické garnitury. To je však základní.
Všechny firmy, těžký průmysl, energetika, banky, které to vše financují, potřebují jistotu v tom, co se měnit nebude. A pokud taková roadmapa nebude k dispozici, velcí hráči budou stát na místě.
To je možná i tím, že termíny se stanovily od stolu bez ohledu na to, jak je trh na změnu připravený…
Evropy si podle mne nyní uvědomuje, že nadefinování Green Dealu bylo velice ambiciózní. Na druhou stranu je ale na místě být aktivní, protože jinak nás přeběhne Amerika (viz zákon IRA) i Čína (viz elektromobilita). Po volbách do Evropského parlamentu Green Deal možná projde nějakou revizí, ale rozhodně nebude zrušen.
Podepsali jsme Green Deal v plném rozsahu a nedomluvili jsme si nějaké výjimky. Doposud se to příliš neřešilo, protože k nám šly peníze jak z emisních povolenek, tak z Evropy, ale do zelené tranzice směřovala jen část. A Evropa je dnes již před námi.
Naštěstí v posledních dvou třech letech se tento přístup již mění a je zde velká snaha se posunout, a to především snaha firem, které chtějí být konkurenceschopné v Evropě i ve světě.
Na vašem webu jako jeden z cílů aliance uvádíte snahu snížit energetickou závislost na Rusku. Nehrozí ale, že závislost na jednom regionu vyměníme za závislost na jiném regionu, konkrétně na Číně?
Když se bavíme o čínské elektromobilitě, myslím si, že velice brzo se začne řešit bezpečnost čínských elektromobilů. Nejsme odborník na tuto oblast, ale myslím si, by zde měla být nějaká regulace, ať již přes cla, nebo právě přes oblast bezpečnosti.
Nejde jen o hotové elektromobily, ale také o různé komponenty, suroviny…
Pro nás bude zásadní začít těžit suroviny šetrným způsobem, viz již zmíněná Draslovka. A tyto technologie by měly být uznávané jako čistý způsob získávání surovin. Česká republika by v tom měla hodně zrychlit a investovat do těžby, aby snížila závislost a diverzifikovala zdroje. To je velký úkol pro politickou reprezentaci i pro oblast byznysu. A zde právě může sehrát roli naše aliance, která sdružuje silné hráče a snaží se dostat obě strany k jednomu stolu.
Chceme ty nejdůležitější body zjednodušit, srozumitelně a stručně je definovat a předat státní správě.
Přechod lze urychlit jak shora nějakými nařízeními, tak podporou, ať již přímo finanční či daňovou. Ale přijde mi to jako začarovaný kruh, protože tím, že zasahujeme do pilířů ekonomiky, tím pádem hrozí, že snížíme výkonost ekonomiky – firmy musejí více investovat, je ohrožená jejich výroba, což může mít i dopad na fiskální stranu rozpočtu. A tím pádem nebude tolik zdrojů na podporu. Jak z toho ven?
Jak to vše ufinancovat, to je velice komplexní problematika. Opět zmíním potřebu roadmapy, aby firmy věděly, co se jim za pár let vyplatí. A důležité je to i pro komerční kapitál, pro investory. Dotace jsou sice na jedné straně pomocná ruka, ale zároveň bohužel již dnes trpíme jakousi dotační obezitou. Navíc dotace samy o sobě nás nespasí. Zaprvé, ve finančním toku nejsou zdravé, a zadruhé, nebudou zde věčně. Tomáš Nidetzký, předseda Národní rozvojové banky, na jednom našem panelu upozornil, že jsme zatím čistý příjemce dotací, ale zakrátko tento zdroj vyschne.
Myslím si, že nyní je hlavní české prostředí přizpůsobit tak, aby u nás chtěly investovat zahraniční společnosti, to znamená zjednodušit povolovací procesy.
A co se týče investic, u nás až na jednu výjimku mají banky matky v zahraničí a ty mají nastavená striktní kritéria. Požadují prakticky stoprocentní zelený rating pro investice a většina firem jim vyjde jako risková. Národní rozvojová banka by proto měla hrát mnohem větší roli, podobně jako je tomu Německu, kde tamní KfW drivuje tranzici mnohem lépe.
Podle Tomáše Nideckého to vypadá, že role NRB při dekarbonizaci a zelené tranzici se posílí. Z mého pohledu je namístě také řešit otázku, aby pod NRB spadaly fondy, které se této problematiky týkají, tedy Modernizační fond, Inovační fond a třeba i Národní plán obnovy ČR. Prostě aby zde byla instituce, která se nebude měnit vždy s každou politickou změnou.
V únoru jste vyzvali ministra Jozefa Síkelu ke zvýšení podílu OZE na konečné spotřebě energie z 30 na 33 procent v roce 2030. Máte již nějakou odezvu?
Bylo to formou otevřeného dopisu se Svazem moderní energetiky a dalšími nevládními organizemi, Jde nám o to, aby došlo k určité úpravě Národního klimaticko-energetického plánu. A byli jsme ubezpečeni, že MPO se tomu bude věnovat. Pod taktovkou Svazu moderní energetiky pak proběhlo i několik kulatých stolů a další aktivity, které velice dobře zarezonovaly.
Jak se díváte na emisní povolenky a na to, že se z nich stal investiční nástroj?
Emisní povolenky jsou jedním z hlavních nástrojů zelené tranzice. Vláda schválila, že veškerý výnos z emisních povolenek musí směřovat do Zelené tranzice, což je podle mne velice dobře. Otázkou pak je správné rozložení v rámci Modernizačního fondu a v rámci Inovačního fondu.
Co se týče budoucnosti emisních povolenek, Evropa jejich množství snižuje, takže výnos z nich časem nebude tak velký jako dnes. Nyní je to však dle mého názoru jeden z hlavních nástrojů financování té tranzice.
A nebude mít toto snižování negativní dopad na těžký průmysl?
Důležité budou nové technologie. Pokud budou drahé emisní povolenky, budou nutné investice do technologií. Ano, chápu argument, že odchod od uhlí je problematický ale Česko, Německo a Polsko jsou poslední tři země, kde se uhlí stále významněji podílí na energetickém mixu. Pokud nebudeme progresivní, tak zůstaneme stát na místě a tu konkurenceschopnost, o kterou se jedná především prostě ztratíme. Tudíž emisní povolenky jsou dobrý nástroj k tomu, aby firmy začaly více investovat do technologií a do inovací svých podniků.
Když to ale vezmu z druhého konce, tak pokud je výroba drahá, emisní povolenky ji také zdražují, firmám klesají příjmy a z čeho pak investovat? Tudíž mají zavřít?
Právě k tomu by měla sloužit roadmapa, která bude podložena jak dotačním titulem, tak nějakou možností financování, například v rámci NRB, či formou velice zvýhodněného úvěru.
Ano, v dnešní době, kdy ty technologie nejsou, je to velice složité. Ale nemůžeme stát na místě a říkat, že je to nereálné. Je třeba do technologií investovat.
Nedávné protesty zemědělců ukázaly, že pokud se najde dostatečná síla, tak se v jedné oblasti ustoupí. A pak se může ustupovat v dalších a dalších…
Ustoupilo v těch věcech, kde to podle mne dává smysl a kde to pomůže i zelené tranzici, například právě v oblasti snižování byrokracie.
Doprava je oblastí, kde bude zřejmě třeba znovu řešit další vizi. Pro těžkou silniční dopravu nejsou zatím zcela vhodné a cenově dostupné technologie, není infrastruktura, ale přesto jsou již stanovené pevné termíny…
Ano, nejsou zatím plně dostupné vhodné technologie, chybí infrastruktura a stanovený termín ukončení výroby spalovacích motorů pokládám spíše za nereálný. Avšak vzhledem k tomu, jak se ty technologie vyvíjejí, elektromobilita bude tou hlavní cestou.
V úvodu jste zmínila jako jeden z pilířů edukaci široké veřejnosti…
Od října chystáme Road Show po krajích, což bude něco jako výkladní skříň naší asociace. Bude mít dvě části. V jedné chceme ve spolupráci s Osvětovou besedou Porta Educa diskutovat se žáky osmých a devátých tříd základních škol a směrovat je k tomu, jak oni sami mohou snižovat uhlíkovou stopu – třeba tím, že si nebudou čtyřikrát za týden objednávat online jídlo, ale půjdou si sami nakoupit.
V druhé části těchto Road Show se budeme setkávat s podnikateli a zástupci krajů a budeme řešit, jaký dopad na daný kraj dekarbonizace má, co je nejvíc trápí a jaké jsou největší výzvy typické pro daný kraj.
Slibuji si od toho, že budeme řešit velice detailní věci které jim brání v zelené tranzici - ať už jde třeba o elektrifikaci aut, chybějící infrastrukturu, nedostatek vyškolených lidí na ESG atd.
Těmto tématům se pak hodláme věnovat v našich pracovních skupinách, abychom získali ucelený pohled jak na celou Českou republiku, tak na to, jak v jednotlivých krajích.
Jsem přesvědčená, že se musíme věnovat konkrétním tematům. Například s ředitelem společnosti Wienerberger Kamilem Jeřábkem jsme řešili problematiku recyklátu ve stavebnictví a jeho získáván a následné využití. Chceme se inspirovat rakouskou legislativou, která má tuto problematiku dobře zpracovanou. Aliance zpracuje zásadní připomínky jak by to pro společnosti bylo nejjednodušší. Body pak předložíme relevantním ministerstvům, tedy MPO a MŽP. A podobně chceme postupovat i v jiných oblastech – zpracovat konkrétní problematiku a předat ji jako jízdní řád s konkrétními informacemi státní správě.
Předpokládám, že některá témata vzejdou až z diskusí během Road Show, ale některá, jako zmíněnou problematiku recyklace, jistě znáte již nyní…
Opět to souvisí povolovacími procesy a pomocí při transformaci, třeba při elektrifikaci vozového parku. Mnohé firmy potřebují elektrická vozidla, aby mohly uzavírat kontrakty se zahraničními firmami, ale nemají rozpočet, aby drahou techniku pořídily všem pracovníkům, kteří by ji potřebovali, navíc s požadovanými parametry. Úkol aliance je – být v tomto partnerem, který problém uchopí a podá ve srozumitelné a řešitelné formě.
Jak se v současnosti přistupuje k jaderné energetice? Jako k čistému zdroji, či nikoliv?
Jak řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na summitu o Green Dealu, jaderná energetika je brána jako čistý zdroj. Ale z mého pohledu musí být doplněná co nejvíce obnovitelnými zdroji. A to nejen fotovoltaikou, ale obrovský nevyužitý potenciál mají větrné elektrárny. Sice již vznikají go-to zóny, kde by výstavba měla být jednodušší, ale obtížná je dle mého názoru komunikace směrem ke krajům a městům. Lidé nereaguji příliš vstřícně při představě, že by za humny měli mít větrnou elektrárnu. Je proto třeba komunikovat tak, že jde o zajištění soběstačnosti, o investici do budoucna, že může dojít i na sdílení elektrické energie a že možnosti jsou zde obrovské.
Jak podle vašich zkušeností k zelené změně přistupuje mladší generace?
Zelenou tranzici brzdí i to, že jí není věnován dostatečný prostor na školách, což je škoda. Na druhou stranu zájem mladých lidí o určitou udržitelnost je enormní. Když jsem pracovala v poradenské společnosti Deloitte, pro mladé lidi, kteří tam přicházeli, byl zájem o filozofii firmy v rámci životního prostředí zásadní, na druhém místě byl well-being, tedy rozdělení pracovního a volného času, a teprve na třetím místě byly finance.
A pokud firmy nebudou schopné splnit jejich očekávání, budou na tom tratit, protože přijdou o talentované lidi, kteří půjdou raději do zahraničí.
Milan Frydryšek
Foto: ApBB
