7. dubna 2011
V České republice označuje současná právní úprava zasílatelskou činnost za volnou živnost. Nestanovuje tedy pro její vykonávání zvláštní podmínky odborné způsobilosti. O tom, zda taková úprava odpovídá současným požadavkům na práci speditéra nebo zda by se měla změnit, případně jakým způsobem, jsme minulý týden hovořili s předsedou České společnosti pro dopravní právo JUDr. Václavem Roubalem.
„Existují v ostatních evropských zemích pro vykonávání zasílatelské činnosti podobně volné podmínky?“
„Zcela liberální praxe při povolování zasílatelské činnosti není v Evropě běžná. V řadě zemí Evropské unie musí speditér nejprve získat zákonem povinnou licenci a rovněž prokázat, že splňuje podmínku své zkušenosti s dopravou, obchodem, s činností komisionářskou a dalšími činnostmi, které zasílatel při své práci provádí. Vždyť vykonává-li někdo tyto činnosti jako samostatné, jsou pro ně předepsány určité požadavky odborné způsobilosti.“
„Jaké jsou důvody k prokazování kvalifikace v zasílatelském oboru?“
„Jestliže zasílatel nemá dostatek potřebných znalostí a zkušeností, může se jeho nekvalifikovanost negativně projevit v navazujících činnostech celého přepravního řetězce, kde přitom často pracují osoby, které naopak pro výkon svého povolání musejí odbornou způsobilost prokazovat. Určitě tedy není správné, aby se kvalifikované profese potýkaly s komplikacemi, obtížemi či nedo-statečným zpracováním agend, které prováděly osoby z těch živností, u kterých zákon potřebné standardy odborné způsobilosti nepředepisuje.Také je třeba vzít v úvahu rizika, která vyplývají z činnosti a odpovědnosti zasílatele podle odpovídajících ustanovení obchodního zákoníku. Je zřejmé, že ustanovení o zasílatelské smlouvě klade nároky právě na specializované odborné znalosti osob, které tyto činnosti při sjednávání smluvních vztahů v rámci zasílatelského obchodu uskutečňují.“
„V čem spočívá hlavní odpovědnost zasílatele?“
„Jeho odpovědnost se týká řady důležitých věcí. Zmíním například to, že zasílatel odpovídá zejména za včasné obstarání přepravy a za udělení správných dispozic k provedení dopravy. Pro konkrétní přepravu musí zvolit vhodný dopravní prostředek a přihlédnout ke způsobu nakládky zboží a jeho fixaci v průběhu přepravy, aby nevznikalo riziko jeho poškození a případně k rizikům jiných uživatelů provozu. Pokud je pro zboží požadován určitý způsob vykládky, musí ho umět zajistit. Zasílatel odpovídá rovněž za dodržení ceny obstaravatelské činnosti a ceny stanovené přepravy. Také musí upozornit příkazce, pokud zjistí zjevnou nesprávnost jeho pokynů.“
„Odpovědností zasílatele je tedy celá řada…“
„Zasílatel nese například také odpovědnost při nesprávném rozhodnutí, pokud existuje nebezpečí z prodlení. Významnou odpovědnost představuje zanedbání odborné péče při sjednávání podmínek přepravy. A zasílatel nese také odpovědnost při odvrácení škody na převzaté zásilce, při zanedbání pojištění zásilky, respektive při zanedbání upozornění. Dále rovněž zodpovídá za škody, které způsobí další zasílatel, kterého použije k potřebným úkonům. Odpovědností a rizik je tedy v tomto oboru opravdu velmi mnoho a řada z nich může při zanedbání způsobit problémy všem, kterých se přeprava týká.“
„Jaké další komplikace mohou zasílatele potkat?“
„Jak jsem zmínil, použije-li zasílatel k obstarání přepravy dalšího zasílatele, odpovídá přitom, jako by přepravu obstarával sám. Vzhledem k tomu, že na zasílatelskou smlouvu se použijí podpůrně ustanovení ke smlouvě komisionářské, zasílateli jako komisionáři vzniká povinnost podat komitentovi zprávu a provést vyúčtování. Jestliže tedy zasílatel svým jménem a na svůj účet obstaral přepravu s dopravcem, se kterým sjednal smlouvu, pak je zavázán označit tuto osobu svému příkazci. Pokud tak neučiní, je komitent oprávněn vymáhat vůči zasílateli jako komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy.
Zasílatel se tedy dostává do pozice dopravce rovněž tehdy, kdy nepodá svému příkazci zprávu o tom, s kým sjednal přepravní smlouvu, a neprovedl vyúčtování tohoto úkonu.“
„Domníváte se tedy, že by se měla současná úprava změnit a v České republice podobně jako v dalších zemích by se měla zasílatelská živnost vázat na získání licence?“
„O zasílateli se někdy hovoří jako o ,otci přepravy‘. Je proto zřejmé, že by měl být vybaven odbornými znalostmi a zkušenostmi, a to nejen pro svůj obor zasílatelství, nýbrž i pro další obory, které s jeho činností souvisejí nebo na ni navazují. Pro zasílatele by měly být vedle podmínek odbornosti stanoveny rovněž podmínky finanční způsobilosti. Jak jsem uvedl, zasílatel nese v určitých smluvních vztazích ze zákona odpovědnost za škodu, která by na zásilce v průběhu přepravy vznikla. V takovém případě by tedy musel plnit poškozenému náhradu. Je proto na místě, aby při zahájení činnosti musel vedle své odborné způsobilosti prokazovat také finanční způsobilost – pokud nemá působit jako pouhý zprostředkovatel.
Velkou komplikaci může zasílateli způsobit také to, že většina pojišťoven v České republice má ve smlouvách výluky právě na odpovědnost dopravce při definování jeho hrubé nedbalosti, respektive odpovědnosti ve smyslu článku 29 Úmluvy CMR. Aktuální může být tento problém například v situaci, kdy dojde k vykradení kamionu, který nebyl odstaven na hlídaném parkovišti. Tedy na takovém parkovišti, které za zaparkované vozidlo přejímá odpovědnost. Ovšem statut hlídaného parkoviště není určen tím, že je vybaveno kamerami, a že odstavení vozidla je zpoplatněno. Hlídaná parkoviště s odpovědností provozovatele za škody vzniklé na vozidle a jeho nákladu v době parkování jsou vzhledem k jejich nízkému počtu a s ohledem na časový průběh přeprav prakticky nedosažitelná. Bylo-li vozidlo odstaveno na standardním frekventovaném parkovišti, hlídaném kamerami a došlo-li k vykradení vozidla na takovém parkovišti, pojišťovna uplatní výluku, což může zasílatele v roli dopravce – a s odpovědností dopravce – velmi citelně postihnout.
Za zmínku v této souvislosti stojí skutečnost, že tyto výluky u nás uplatňují i některé zahraniční pojišťovny, které v ČR působí. Jenomže ve svých domovských zemích takto nepostupují, tam někdy poskytují pojistné krytí pro dopravce bez výluk k hrubé nedbalosti, respektive k čl. 29 Úmluvy CMR.“
„Jak by měla vypadat úprava, která by pro zasílatele stanovovala prokázání odborné způsobilosti a získání odpovídající licence?“
„Možných řešení přichází v rámci legislativních úprav v úvahu více. Například novelizací živnostenského zákona, kde by byla zasílatelská živnost změněna na vázanou. Možné by také bylo stanovení standardů odborné způsobilosti a finanční způsobilosti pro zasílatele odpovídajícím oborovým sdružením zasílatelů. Požadavek odborné způsobilosti zasílatele mohou obsahovat rovněž zasílatelské podmínky.
Oborová sdružení dopravců a zasílatelů v této věci ovšem sama vyvíjejí žádoucí iniciativu. Za velmi důležité například pokládám podněty Sdružení automobilových dopravců ČESMAD Bohemia k formulaci důvodů pro stanovení odborné a finanční způsobilosti zasílatele, vzhledem k tomu, že nedostatky v této oblasti mají často nepříznivé dopady na činnost dopravců. Určitě významným přístupem je úsilí Svazu spedice a logistiky ČR (SSL) o zvyšování kvalifikace zasílatelů. Svědčí o tom studium a diplom mezinárodní Federace spedičních svazů (FIATA) spediční expert, které v České republice Svaz spedice a logistiky zajišťuje. Kvalitu studia zaručuje například to, že každé čtyři roky musí jednotlivá členská sdružení FIATA své národní studijní materiály aktualizovat a pak je před příslušným výborem FIATA také znovu obhájit. Loni v říjnu SSL touto obhajobou úspěšně prošel na kongresu FIATA v thajském Bangkoku.
Přestože jsem se sám podílel na přípravě aktualizovaných studijních materiálů SSL, domnívám se, že ani v oblasti legislativy by situace neměla být ponechána v současné podobě beze změny. Vedle dobrovolného vzdělávání zasílatelů je třeba rovněž stanovit takové podmínky, které zasílatelům získávat odborné znalosti usnadní. Praxe mluví přesvědčivě o potřebě zvyšovat úroveň péče o klienta i v oboru zasílatelství. Stanovit předpoklady odborné způsobilosti zasílatele je jednou z cest, jak toho dosáhnout.“
Pavel Toman
