ING. MIROSLAV RUMLER, CSc., PRO DN

„Jednou z cest je vytváření společných aliancí mezi podobnými firmami“

Logistiku, stejně jako ostatní obory české ekonomiky, čeká v letošním roce velká událost – vstup České republiky do EU. Prezidenta České logistické asociace ing. Miroslava Rumlera, CSc., jsme se zeptali, jak se asociace na tuto událost připravuje a co od rozšíření EU pro logistický obor očekává.

„Změnila se činnost České logistické asociace v souvislosti s přípravou na vstup ČR do EU?“

„Tak, jak se vyvíjí situace v České republice, proměňuje se i činnost České logistické asociace, která loni oslavila již deset let od svého založení. Zpočátku bylo nutné ukazovat význam a vůbec smysl logistiky a někdy i vysvětlovat, co to slovo vlastně znamená. Podařilo se nám v této oblasti hodně udělat a dnes už můžeme svou činnost zaměřovat na rozvíjení logistiky v konkrétních situacích.

Každým rokem pravidelně pořádáme dvě velké akce. Na jaře mezinárodní konferenci, která se koná v první polovině roku, obvykle ve spolupráci s Vysokou školou ekonomickou. Letos ji uspořádáme v Praze, v termínu od 20. do 21. dubna pod pracovním názvem ‚Globální trendy v logistice‘. Očekáváme účast představitelů Evropské logistické asociace, jejímiž jsme také členy, i zástupců asijsko-pacifické oblasti. Účast přislíbili i někteří odborníci ze Spojených států. Domníváme se, že konference poskytne pohled na celou složitou problematiku logistiky z mnoha úhlů.

Na tuto akci naváže další konference v Budapešti. Organizuje ji Evropská logistická asociace ve spolupráci s Maďarskou logistickou asociací a my se na ní rovněž podílíme. Konference má název EUROLOG 2004 a bude se konat od 10. do 12. června jako výroční konference ELA zaměřená na změny, k nimž dojde v souvislosti s rozšířením EU. Kromě toho se budeme aktivně účastnit ve spolupráci s BVV Mezinárodního veletrhu Autotec a v září v rámci Mezinárodního strojírenského veletrhu uspořádáme odborný seminář zaměřený na logistické plánování. Letos součástí strojírenského veletrhu sice nebude logistický veletrh, ale řada firem, které tam budou vystavovat, má k logistice blízko."

„Co očekáváte, že bude pro domácí logistické firmy znamenat vstup České republiky do EU?“

„Rozhodně si nemyslím, že by to měla být pro naše firmy nějaká tragédie. Ty kvalitní jsou dobře připraveny a už dnes působí na mezinárodním trhu. Vstup do EU by jim měl spíše jejich činnost usnadnit, a ne zkomplikovat. Skladování a distribuce, to jsou věci, které umíme dělat. Vyrostl u nás také velký počet logistických center, přicházejí sem zkušené zahraniční firmy ze západní Evropy a vyvíjejí poměrně rozsáhlé aktivity, neboť Česká republika jim umožňuje dostat se blíž k východním trhům. Z logistického hlediska je naše země opravdu velmi atraktivní a výhodná.

Zpočátku bylo nutné ukazovat význam a vůbec smysl logistiky a někdy i vysvětlovat, co to slovo vlastně znamená. A co více: vstup do unie pro nás znamená nejen krok do Evropy, ale i cestu do světové logistiky a hlubší propojení i se vzdálenějšími regiony, jako je Dálný východ nebo Čína. Například v loňském roce Česká logistická asociace hostila zástupce Asijsko-pacifické logistické asociace a věříme, že je budeme moci přivítat i letos, neboť mají velký zájem o spolupráci. Všechny tyto věci otevírají našim lidem prostor. Schopní budou mít šanci se prosadit.“

„Ale například v sousedním Německu naříkají, že jim střední podnikatelský stav rychle mizí. Nebude to záhy platit i o českých firmách, které jsou z hlediska globální konkurence přece jen příliš malé?“

„Pokud menší firmy nechtějí být chudáky, kteří by těm velkým dělali jen jakési povozníky či skladníky, ale chtějí se zapojit do celého systému nadnárodní logistiky jako rovnocenní partneři, pak jednou z cest je vytváření společných aliancí s podobnými firmami. Tím by se mohly stát rovnocennými či ještě lépe silnějšími partnery velkých zahraničních firem, které sem přicházejí. A podle mých informací si náš trh tuto skutečnost dobře uvědomuje a ti šikovní se již tímto způsobem připravují.

Je třeba vidět oblast logistiky komplexně. Například nejde jen o to, rozvézt po Evropě zboží, které tam do některého z přístavů připlulo na lodi. Trh dnes žádá, aby ten, kdo poskytuje službu, převzal celý řetězec od začátku, to znamená třeba už někde na Dálném východě, aby našel optimální dopravu do Evropy a zajistil další distribuci a související služby až ke koncovému zákazníkovi. A to všechno kvalifikovaně, rychle a samozřejmě s co nejnižšími náklady. Aby se do takovéhoto řetězce mohly menší firmy aktivně zapojit, musejí vytvořit nějaké sdružení či alianci, prostě silný společný subjekt.

Dohodnou-li se například firmy spediční, dopravní a firmy zaměřené na skladovou logistiku, budou pak schopny společně nabídnout zahraničním partnerům komplexní službu, a ten ji bude akceptovat raději, než kdyby si musel pro každou z těchto činností hledat jiného dodavatele. V této chvíli se takové aliance u nás již formují. Je to správný krok s předstihem, protože v logistice nemůžeme na vzniklou situaci jen reagovat, ale musíme se na ni dopředu sami připravovat. Trh se stále více globalizuje, logistika je jedním z nástrojů této prohlubující se globalizace a firmy musejí fungovat podle globálních pravidel.“

„Jak takové aliance mohou vypadat? Bude se jednat o spojení se silným zahraničním partnerem, nebo spíše o sdružení domácích firem?“

„Nejprve jsme mohli vidět propojování se zahraničními partnery s výraznou dominancí zahraničního subjektu, který je větší a silnější. Nyní se však budou spojovat i české firmy, které se potřebují těm zahraničním vyrovnat. A že to jde, k tomu mohu uvést příklad ze Spojených států, kde jsem měl možnost se seznámit s případem jedné firmy z Dallasu. Společně ji vytvořily čtyři velké konkurenční podniky zabývající se dopravou, skladováním a dalšími souvisejícími činnostmi. Tato firma dokáže pokrýt požadavky i těch největších klientů. A když za partnery přijde zákazník, který má třeba čtyři tisíce poboček po celých USA, s otázkou, zda jsou schopni tyto pobočky zásobovat ze dvou míst, mohou klidně říci, že ano. Je to tedy dceřiná firma navzájem konkurenčních podniků, která jim ovšem umožňuje dosáhnout i na takové zakázky, na které by jednotlivě nestačily. Spolupracují s ní desítky dalších malých firem, které už nejsou podílníky, ale mají díky ní zajištěnou práci. Tato jedna firma je schopna disponovat neuvěřitelným počtem 240 tisíc kamiónů.“

„Jaké výhody může mít taková aliance v porovnání s velkými celosvětovými firmami?“

„Cílem je nabídnout takové služby, jaké poskytují ti velcí. Právě menší firmy mají výhodu, že se dokáží rychleji přizpůsobovat. Ale musejí rychle začít přemýšlet a hledat cestu, jak se nenechat spolknout těmi velkými. Sdružování nakonec není vůbec nic nového: už za první republiky existovala družstva, jejichž cílem bylo stát se rovnocenným partnerem velkým firmám. Myslím si, že logistika bude vždy velmi záviset na spolupráci, protože je to komplexní služba – doprava, spedice, skladování, balení, distribuce, konsolidace zásilek, to je spousta činností a vždy je dobře, když se v rámci řetězce vytvoří nějaké společenství, které pak dokáže celý proces snáze zvládnout.

Česká logistická asociace chce rovněž ukázat, že spolupráce znamená sdílení informací. Všichni, kdo působí na logistickém trhu, mají své informační systémy, ale vzájemné informační propojení bývá velmi obtížné. Je velmi důležité hledat způsob, jak se navzájem informačně propojit.“

„Mohl by zde nějakým způsobem pomoci i stát?“

„V nebližší době je to především otázka vzájemné spolupráce mezi firmami, ale v dlouhodobějším výhledu půjde o vytváření jednotných systémů, které budou akceptovány převážnou většinou firem. Takové ambice si kladl například SAP i celá řada jiných systémů a já si myslím, že v informatice čas jednotných systémů ještě přijde.

Zřejmě budou muset existovat i určité předpisy, usměrňující oblast sdílení informací. Asociace se chce tímto problémem aktivně zabývat a hodlá nyní oslovit ministerstvo informatiky, přesněji přímo ministra Vladimíra Mlynáře, a požádat ho o záštitu a spolupráci v této oblasti. Jsme přesvědčeni, že informace a jejich sdílení jsou nervovým systémem společnosti.“

„Jakou konkrétní pomoc by ministerstvo informatiky v této věci mohlo či mělo poskytnout?“

„Ministerstvo informatiky je v rámci logistiky jedním ze subjektů, který může do celého systému dost výrazně promluvit. Ministerstvo by mohlo například zapůsobit při vytváření jednotného informačního systému. Žádné normy nevzniknou samy od sebe, vždy je třeba působení shora. Zřejmě budou muset existovat i určité předpisy usměrňující oblast sdílení informací. Zde je pro státní správu velké pole působnosti a podle mého názoru si to ministerstvo informatiky v poslední době uvědomuje a začíná v této oblasti pracovat.“

„Na konferenci Eastlog 2003 loni na podzim zazněla z úst zástupce ministerstva dopravy informace, že stát hodlá podporovat kombinovanou dopravu a logistiku zakládáním veřejných logistických center na místech s vhodnou infrastrukturou. Co si o tomto záměru myslíte?“

„Jsem k tomu poměrně skeptický. Zatím ještě nikdo nevysvětlil, jakým způsobem by taková věc měla fungovat. Nemyslím, že by budování a systematický rozvoj logistických center byl někde centrálně řešen a plánován. Naopak můžeme vidět, jak tato centra vznikají ve světě i u nás v okolí velkých měst, často velmi neplánovitě, často s negativními dopady na přetíženou infrastrukturu okolí. V zásadě si myslím, že zakládání takových center dosud bylo spíše věcí investorů než státu. Na jedné straně je právě úkolem státní správy donutit investory, aby se podíleli i na rozvoji okolní infrastruktury, kterou svou činností pochopitelně zatěžují. Na druhé straně se obávám, že neexistuje žádná solidní strategie, jak bude stát napomáhat rozvoji logistiky. Na této úrovni chybí odborníci, kteří by dokázali komplexně posoudit přínos, který může logistika pro naší ekonomiku představovat a vytvořit kvalitní koncepci jejího rozvoje. Úzké, rezortně omezené pohlížení na logistiku jejímu rozvoji nepomáhá a často ji naopak brzdí. Domnívám se, že aktivní podpora státu a regionů při budování logistických center, obdobně jako je tomu při vytváření průmyslových zón, by rozvoji logistiky výrazně přispěla a v konečném důsledku znamenala ekonomický přínos.“

Pavel Toman

spinner