5. března 2009
Několikaleté úsilí, které věnovala Česká společnost pro dopravní právo (ČSDP) upozorňování na problémy spojené s výkladem odpovědnosti mezi zasílatelem a jeho klientem, přineslo ovoce. Nejvyšší soud ČR loni v jednom z případů přijal rozhodnutí, tzv. judikát, které by měly soudy využívat i v dalších obdobných případech. O významu a dopadech tohoto rozhodnutí hovořil v únoru na výroční valné hromadě společnosti předseda předsednictva ČSDP JUDr. Václav Roubal, kterému jsme v této souvislosti položili několik otázek.
„Co znamená výrok Nejvyššího soudu pro vztah mezi speditérem a jeho klientem?“
„V této věci je třeba vycházet z existující zákonné úpravy. Dosud bylo problémem to, že zasílatelská smlouva pojímá otázky odpovědnosti poněkud sofistikovaně, což umož-ňuje různý výklad. To samozřejmě není dobré, protože pak chybí právní jistota.
Jde o to, že zasílatel při obstarávání přepravy odpovídá svému příkazci za zachování a dodržení odborné péče. Podle jednoho názoru mělo stačit, když zasílatel vybral pečlivého dopravce a tím měl učinit v rámci své odborné péče vše, co bylo potřebné. Když v průběhu přepravy došlo ke škodě na zásilce, soud podle tohoto pojetí rozhodl, že z hlediska dodržení zasílatelské smlouvy neshledává pochybení. Vznikla-li škoda na zásilce v průběhu přepravy, musí poškozený uplatňovat náhradu u dopravce.“
„V čem konkrétně vznikaly problémy?“
„Běžná praxe v zasílatelství je taková, že zasílatel sjednává dopravu včetně dalších úkonů, které bude provádět. Ve smyslu komisionářské smlouvy má však klienta informovat o smlouvě, kterou pro dopravu jeho zásilky uzavřel, o dopravci a ceně. Od tohoto okamžiku – a to je důležité – klient ví, že pokud by došlo ke škodě na zásilce, jeho nárok bude směřovat proti dopravci.
Zasílatel mohl v určitých případech u soudu uspět s tím, že prokázal splnění odborné péče, kterou zákon vyžaduje
Zasílatel ve smyslu zasílatelské smlouvy, která vychází ze smlouvy komisionářské, objednává dopravu svým jménem, ale na cizí účet. Zde je samozřejmě určitý rozdíl: pokud by dopravu objednal na svůj účet, nemusel by klienta informovat, kolik za ni skutečně zaplatil. Takový postup je rovněž možný, pokud zasílatelská odměna byla sjednána za pevnou částku. Avšak v případě škody na zásilce poškozený uplatňuje nárok vůči zasílateli, s nímž má uzavřenu smlouvu. Zasílatel se tak dostal pozice odpovědného dopravce.
Soudy mohly i v takovém případě rozhodnout, že zasílatel dodržel odbornou péči a poškozený má uplatnit náhradu u dopravní firmy.
Ovšem když se poškozený toto rozhodnutí dozvěděl, bylo pro něj často už pozdě: zmeškal reklamační dobu, neboť lhůty jsou v těchto případech poměrně krátké a soud se speditérem se mohl táhnout delší dobu.“
„Výrok Nejvyššího soudu v této věci tedy pokládáte za jasný…“
„Jednoznačně se v něm mluví o tom, že pokud zasílatel nesplnil svou funkci komisionáře a neinformoval příkazce o uzavřené smlouvě o dopravě, dostává se sám do pozice odpovědného dopravce. Zasílatel objednává dopravu svým jménem, ale na cizí účet – a tuto skutečnost musí oznámit klientovi. To plně odpovídá pojetí zasílatelské smlouvy podle zákona, kde je zasílateli přisuzována role komisionáře.
Vzniklo tedy průhledné řešení, které je třeba uvítat. Dosud panovala nejasnost, neboť zasílatel mohl v určitých případech u soudu uspět s tím, že prokázal splnění odborné péče, kterou zákon vyžaduje. Jsem si jist, že toto rozhodnutí představuje pro soudy vítané hledisko, kterého se budou dovolávat a budou k němu přihlížet jako v podstatě k závaznému stanovisku.
Mimochodem, rozhodnutím Nejvyššího soudu se v této problematice dostáváme k podobnému řešení, jaké mají například u našich německých sousedů zakotvené v obchodním zákoníku.“
„Jakým způsobem se ČSDP o tuto problematiku zajímala a jak přispěla k vyjasnění právních otázek v této problematice?“
„Několikaletá diskuse na stránkách bulletinu, který Česká společnost pro dopravní právo vydává, přispěla k postupnému vyjasňování právního názoru na tuto věc a lze mít za to, že měla vliv i na rozhodnutí soudu, které vytvořilo zmíněný judikát. K celé otázce jsme se vyjadřovali také na různých seminářích.
Nejde o přesunutí závazků na jednu ze smluvních stran, ale spíše o to, aby všichni účastníci měli rovné postavení
Smyslem judikátu není poškodit zasílatele, ale vyjasnit situaci. Nešlo o přesunutí závazků na jednu ze smluvních stran, ale spíše o to, aby všichni účastníci měli rovné postavení – aby poškozený, který svěřil zboží zasílateli, měl k dispozici odpovídající údaje, aby věděl, že v případě vzniklé škody musí svým jménem uplatňovat nárok na náhradu škody u dopravce, že má právo obracet se na jeho pojistitele a tak dále.
Členskou základnu ČSDP tvoří advokáti a další právníci, třeba podnikoví, kteří se dopravní problematikou zabývají profesně, další skupinou jsou zasílatelé a dopravci, dále pojišťovny a makléři i zástupci vysokých škol. To představuje konglomerát lidí, kteří se zajímají o dopravní právo a pracují s ním. Proto také na našich schůzích nejen monitorujeme vývoj judikatury a zabýváme se rozsudky, ale sledujeme také vývoj legislativy a velice nás zajímá například příprava silničního přepravního řádu či reforma občanského zákoníku, která zasahuje i do dopravního práva.
Ostatně už na počátku naší činnosti při vzniku společnosti v roce 2000 jsme se si dali za cíl právě podporovat znalosti a rozvoj českého i mezinárodního dopravního práva. Jdeme touto cestou, abychom zlepšili současný stav, a inspirujeme se ze-jména zkušenostmi sousedních států, jejichž vývoj v oboru práva a právního vědomí je v určitém předstihu před stavem v České republice.“
Pavel Toman
