19. července 2013
Nové všeobecné zasílatelské podmínky Svazu spedice a logistiky České republiky vstoupí v platnost k datu nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Do té doby – tedy nejspíš do 1. ledna příštího roku – bude platit dosavadní úprava zasílatelských podmínek. Uvedl to předseda pracovní skupiny pro právní problematiku SSL ČR JUDr. Miloš Pohůnek. S předním českým odborníkem na dopravní právo jsme hovořili o změnách, které novela všeobecných zasílatelských podmínek speditérům přinese.
Jedním z témat červnové valné hromady SSL byly právě nové všeobecné zasílatelské podmínky…
„Od 1. ledna příštího roku má vstoupit v platnost nový občanský zákoník, který ruší příslušná ustanovení obchodního zákoníku upravujícího dosud smluvní vztahy mezi podnikateli. Obchodní zákoník dosud představuje základ pro zasílatelskou smlouvu a vztah mezi zasílatelem a jeho příkazcem či příjemcem zboží. Až novelizovaný občanský zákoník vstoupí v platnost, nebude možné nadále aplikovat ani dosavadní všeobecné zasílatelské podmínky ve znění z roku 2005. Z toho důvodu bylo nezbytné připravit návrh nových všeobecných zasílatelských podmínek na základě paragrafu 1751 odst. 3 nového občanského zákoníku. Nové podmínky upraví vztahy ze zasílatelské smlouvy způsobem, který odpovídá znění nového občanského zákoníku. Všeobecné zasílatelské podmínky vydává Svaz spedice a logistiky ČR jako odborná zájmová organizace zasílatelů. Nové podmínky navrhla a podrobně zpracovala jeho představenstvem jmenovaná pracovní skupina. Dokument projednal Klub dopravního práva SSL ČR, schválilo ho představenstvo svazu a v polovině června nové všeobecné zasílatelské podmínky schválila také valná hromada svazu.“
Nové všeobecné zasílatelské podmínky reagují na nový občanský zákoník. Jaké změny zasílatelům tato novela přinese?
„Za hlavní změnu pro speditéry bych označil definici zasílatelské smlouvy v paragrafu 2471 odst. 1 nového občanského zákoníku. Definice rozšiřuje obsah či předmět zasílatelské smlouvy nejen na obstarání přepravy, ale také na obstarání nebo provedení úkonů s přepravou souvisejících. Dosud nebylo obstarání úkonů s přepravou souvisejících ve znění definice, s přepravou však souvisí, například přistavení kontejneru, zajištění nakládky, překládky a vykládky nebo dočasné uskladnění a podobně. Novum spočívá v tom, že i provedení těchto úkonů, tedy nejen obstarání, ale provedení zasílatelem, je úkonem v rámci zasílatelské smlouvy. Nejedná se tedy v tomto případě o totéž, jako když zasílatel místo přepravy, kterou má obstarat, využije svého práva tzv. samovstupu a přepravu sám provede ať fyzicky, nebo když převezme smluvně odpovědnost za provedení přepravy, a tudíž neodpovídá nadále jako zasílatel, ale jako dopravce. Další významnou změnou je poněkud překvapivé nahrazení pojmu ,odborná péče‘ zasílatele. Nový obchodní zákoník vyžaduje od zasílatele vynaložení ,potřebné péče‘. Pojem odborné péče naproti tomu zůstává nadále ve smlouvě o přepravě zásilky, dopravce je tedy povinen zachovávat odbornou péči a zasílatel potřebnou péči.“
Představuje to pro speditéry významný rozdíl?
„Zákon nedefinuje, co je potřebnou péčí. Naproti tomu odborná péče je definována v paragrafu 5 nového obchodního zákoníku, jehož odstavec 1 zní: ,Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži‘. Je samozřejmé, že teprve praxe, a zejména judikatura dá odpověď na to, zda potřebná péče zahrnuje odbornou péči zasílatele, který také ve smyslu citovaného paragrafu 5 odst. 1 nového obchodního zákoníku spadá do zmíněné kategorie. Lze předpokládat, že potřebná péče zasílatele zahrnuje rovněž odbornou péči.“
Bylo třeba přepracovat dosavadní všeobecné zasílatelské podmínky zásadním způsobem?
„Nikoli, i když jsme museli provést určitý počet změn, neboť bylo třeba reagovat na odpovídající ustanovení nového občanského zákoníku. Koncepce nových všeobecných zasílatelských podmínek však vychází z praktických zkušeností se zněním vše-obecných zasílatelských podmínek dosavadních. Při přípravě nového dokumentu jsme vycházeli z toho, že dosavadní podmínky se v praxi osvědčily. Ačkoli nabyly účinnosti v roce 1993, měly jedinou novelizaci v roce 2005, a tudíž se vžily. Proto jsme nechtěli provádět změny za každou cenu, nýbrž jen tam, kde to bylo nezbytné. Nová úprava přejímá z dosavadních zasílatelských podmínek prakticky vše, co se osvědčilo a co není v rozporu s novým občanským zákoníkem.“
Co bylo například převzato?
„Jedná se například o to, že zasílatel je oprávněn požadovat zálohu na nutné a užitečné výlohy, které při plnění zasílatelské smlouvy v zájmu příkazce vynaloží. Dále také uložení povinnosti příkazci zasílateli na požádání zálohu poskytnout, popřípadě mu uhradit náklady, které při plnění smlouvy zasílatel vynaložil. Převzato je i ustanovení o omezené odpovědnosti zasílatele ve smyslu dosavadních všeobecných zasílatelských podmínek, což je v zásadě i podle nového obchodního zákoníku přípustné. Dále je převzata úprava rozsahu odpovědnosti zasílatele ve znění všeobecných zasílatelských podmínek z roku 2005.“
S jakými změnami se speditéři v nových všeobecných zasílatelských podmínkách setkají?
„Nové všeobecné zasílatelské podmínky například v článku I upravují povinnosti zasílatele, které jsou převážně obdobné jako v dosavadní úpravě. V článku II jsou obsažena práva zasílatele, která rovněž vycházejí z dosavadní úpravy. Vedle práva na poskytnutí zálohy zavádějí novou úpravu podle paragrafů 2126 a 2127 nového občanského zákoníku, kdy je zasílatel oprávněn prodat tzv. svépomocným prodejem zásilku na účet příkazce, hrozí-li jí bezprostředně podstatná škoda a není-li čas vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li příkazce s takovými pokyny.
Významnou novinkou nových všeobecných zasílatelských podmínek je zahrnutí výslovného ustanovení o tom, že smluvní ujednání o pevné odměně zasílatele, případně účtování odměny zasílatele pevnou, tzv. přejímací sazbou, nepředstavuje smluvní převzetí odpovědností za dopravce. To se opírá o judikát Nejvyššího soudu ČR z roku 2007. To je velmi významné, protože do přijetí tohoto rozhodnutí se vyskytovala různá rozhodnutí soudů nižších instancí, které se opíraly o praxi vžitou v Německu. Podle německého obchodního zákoníku je sjednání tzv. fixních sazeb považováno za změnu v postavení zasílatele, který je pak považován za dopravce.
Nejvyšší soud ovšem nepřímo odmítl převzetí německého pojetí a německé soudní rozhodovací praxe. Vzhledem k tomu, že nový obchodní zákoník tuto otázku také neřeší, je třeba vycházet z toho, že dosavadní judikát Nejvyššího soudu bude závazný pro soudy nižších instancí i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku.“
Mezi důležité změny patří také například ustanovení práva zástavního a zadržovacího…
„Dosavadní všeobecné zasílatelské podmínky sice obsahovaly nadpis Právo zástavní a zadržovací, ve skutečnosti se však o zadržovacím právu v textu již blíže nezmiňovaly. Nové zasílatelské podmínky v bodě 4.8 ustanovují, že zasílatel má zákonné zástavní právo k zásilce, dokud je zásilka u něj nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, nebo dokud má zasílatel listiny, které ho opravňují se zásilkou nakládat, a to k zajištění svých nároků vyplývajících ze zasílatelské smlouvy. Všeobecné zasílatelské podmínky odkazují na podrobnou úpravu výkonu zástavního práva v paragrafu 1359 a následujících nového občanského zákoníku. Výslovně zdůrazňují, že zasílatel není povinen zásilku prodat ve veřejné dražbě, ale může využít služeb certifikovaného dražebníka s tím, že prodej zásilky musí být veřejně alespoň dvakrát oznámen v některém celostátním deníku s odstupem alespoň čtrnácti kalendářních dnů přede dnem prodeje zástavy.
Nově jsou podrobněji upraveny podmínky výkonu zadržovacího práva zasílatelem. Z nového občanského zákoníku je převzato ustanovení paragrafu 1395 odst. 1 a 2. Zasílatel může ze své vůle zadržet cizí movitou věc, tedy zásilku, kterou má u sebe, k zajištění splatného, popřípadě i nesplatného dluhu osoby, jíž by měl věc vydat. Tedy kdyby měl pohledávku vůči příjemci.
Dále je v nových všeobecných zasílatelských podmínkách zakotveno zadržovací právo zasílatele, který je může vykonat jak z titulu zajištění úhrady svých splatných pohledávek za příkazcem, tak i pohledávek nesplatných, je-li důvodná obava, že nebudou příkazcem uhrazeny a příkazce na žádost zasílatele neposkytl patřičnou jistotu.“
Co dalšího bylo třeba v nových všeobecných zasílatelských podmínkách změnit či doplnit?
„Doplněno je například ručení příjemce zásilky, jejíž přepravu obstaral zasílatel. Přijetím zásilky se její příjemce stává ručitelem za pohledávky zasílatele ze zasílatelské smlouvy, které má vůči příkazci, jestliže o pohledávkách zasílatele věděl nebo o nich musel vědět. Mezi další změny vyplývající z nového občanského zákoníku patří obecné ustanovení o zproštění odpovědnosti k náhradě. Zasílatel nese důkazní břemeno o tom, že mu ve splnění smlouvy dočasně zabránila nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Dále vznikla-li škoda nebo zvýšila-li se následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost nahradit škodu se poměrně sníží. I to je nová věc.
Rovněž jsou uvedeny překážky vylučující odpovědnost, což je v souladu s příslušným ustanovením nového občanského zákoníku. Také je podrobněji upravena odpovědnost z přepravní smlouvy. V bodě 4.6.1 je výslovně uvedeno, že zasílatel neodpovídá za provedení obstarávané přepravy zásilky, ledaže přepravu zásilky, kterou měl obstarat, sám fyzicky provedl, například kamionem nebo jiným dopravním prostředkem, popřípadě výslovným ujednáním s příkazcem převzal smluvní odpovědnost za provedení přepravy zásilky. V takovém případě odpovídá zasílatel jako dopravce podle příslušných předpisů. To platí zejména v případě, že zasílatel vystaví FIATA konosament pro multimodální přepravu.
V bodě 4.6.2 je již zmíněné ustanovení o tom, že sjednání odměny pevnou sazbou nepředstavuje smluvní převzetí odpovědnosti za dopravce. V dalším bodě 4.6.3 je podrobněji stanoven způsob uplatňování nároků vůči dopravcům. Tyto nároky uplatní zasílatel na žádost příkazce svým jménem a na účet příkazce, který je povinen zasílateli poskytnout potřebnou součinnost, zejména mu poskytnout doklady týkající se zásilky, její hmotnosti a podobně. Druhou alternativu uplatnění nároků vůči dopravci obsahuje bod b, kdy zasílatel postoupí svá práva vůči dopravci vyplývající z uzavřené přepravní smlouvy na příkazce k přímému uplatnění nároku vůči dopravci a poskytne příkazci potřebnou součinnost.“
Mezi upravovaná témata v nových všeobecných zasílatelských podmínkách patří také například promlčení práva…
„V bodě 4.11 je provedena úprava promlčení práv ze zasílatelské smlouvy. Nyní všeobecné zasílatelské podmínky uvádějí obecnou promlčecí lhůtu tříletou oproti dosavadní čtyřleté. To odpovídá paragrafu 629 ustanovení nového občanského zákoníku. Zachována zůstala jednoroční promlčecí lhůta práv vzniklých z celkového zničení nebo ztráty přepravované věci či z jejího poškození nebo opožděného dodání. Tato promlčecí lhůta začne běžet ode dne, kdy byla zásilka doručena, popřípadě kdy měla být doručena. To odpovídá paragrafu 625 nového občanského zákoníku. Neplatí však u práva vzniklého z úmyslného porušení povinnosti nebo je-li jednoroční promlčecí lhůta ujednána v neprospěch slabší strany. To odpovídá paragrafu 630 nového občanského zákoníku.
Podle bodu 4.11.4 se ostatní práva ze zasílatelské smlouvy promlčují ve třech letech, tedy nejenom práva zasílatele vůči příkazci, popřípadě příjemci, ale i nároky vůči zasílateli, pokud mezi stranami nebyla ujednána lhůta kratší nebo delší. Ta však nesmí být kratší než jeden rok nebo delší než patnáct let, jak vyplývá z paragrafu 630 nového občanského zákoníku. V bodě 4.12 je upravena forma zasílatelských příkazů. V podstatě jde o převzetí úpravy dosavadní s tím, že ve smyslu paragrafu 2472 nového občanského zákoníku je výslovně stanovena povinnost příkazce na požádání zasílatele písemně potvrdit udělení příkazu. Podle následujícího bodu naopak přijetí příkazu zasílatelem lze potvrdit i jiným než písemným způsobem.“
Ačkoli nový občanský zákoník má začít platit od 1. ledna 2014, zaznívají hlasy, že by měl být počátek jeho platnosti posunut…
„Pro tento případ je v bodě 5.1 zakotveno, že nové všeobecné zasílatelské podmínky nabudou účinnosti ode dne pozdějšího nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, protože důvodem k jejich vydání je vydání nového občanského zákoníku. Do té doby platí všeobecné zasílatelské podmínky dosavadní. Vztahy ze zasílatelských smluv, uzavřených do 31. prosince 2013, popřípadě přede dnem pozdějšího nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, které odkazují na všeobecné zasílatelské podmínky jako na jejich součást, se řídí dosavadními podmínkami ve znění z roku 2005.“
Pavel Toman
