6. dubna 2014
Od začátku roku platí v České republice nový občanský zákoník, který pokrývá také oblast podnikání. Komplexní změna právní úpravy se samozřejmě dotýká i oblastí dopravy. Jak se spediční a logistické firmy vypořádávají s novou situací, o tom jsme hovořili s předsedou České společnosti pro dopravní právo JUDr. Václavem Roubalem.
„Co se změnilo pro spediční a dopravní firmy se zahájením platnosti nového občanského zákoníku?“
„Nový občanský zákoník s účinností od 1. ledna 2014 stanovil zrušení celkem 238 zákonných a jiných právních norem. Z velmi významných předpisů pro oblast dopravy a zasílatelství nejsou pro smluvní vztahy od letošního roku již platnými zejména obchodní zákoník a silniční přepravní řád. Pro oblast zasílatelství a dopravy budou při případných soudních sporech významné novým občanským zákoníkem zvýrazněné obecné principy. Například tendence považovat právní jednání spíše za platné než neplatné; povinnost každého jednat v právním styku poctivě; ochrana slabší strany; absolutní neplatnost jednání, jestliže by se příčilo dobrým mravům; či kupříkladu to, že na základě smlouvy mezi stranami se může stát oprávněnou i osoba, která sama není smluvní stranou, avšak jejímuž zájmu mělo splnění smlouvou ujednané povinnosti zjevně sloužit.
Je namístě upozornit a vyzvat, aby dopravci a zasílatelé – s vědomím zmíněné tendence nového občanského zákoníku k upřednostnění smluvní volnosti – ještě důsledněji než při předchozí právní úpravě dbali významu a důsledků jimi smluvně uplatňovaných práv a převzatých závazků. V praxi to znamená především nutnost velmi pečlivě číst a rozumět tomu, k čemu se zavazují, co podepisují, co v konkrétním smluvním vztahu mohou a co nemohou.“
„Jaké změny nastaly v otázce odpovědnosti za přepravu zásilek a ručení za škody?“
„V problematice odpovědnosti za zásilku (především) při vnitrostátní přepravě je v novém obchodním zákoníku namístě upozornit například na § 2569, který zavádí možnost dopravce zprostit se povinnosti hradit škodu vzniklou při přepravě, pokud není učiněna reklamace ve lhůtě šesti měsíců od doby, kdy byla nebo měla být zásilka doručena, a to vznesením námitky, že u něho nebyl nárok uplatněn včas.“
„Nastaly změny v oblasti uzavírání smluv v přepravě a dopravě?“
„Doposud používaná smluvní ujednání o objednávkách přeprav, respektive v přepravních smlouvách nemusí nutně doznat zásadních změn. Je však samozřejmě potřebné provést revize jejich souladu s platnou novou právní úpravou, kterou nový občanský zákoník přinesl. V praxi je podstatné například to, aby se smluvní ujednání těchto důležitých dokumentů neodvolávala na již neplatná ustanovení předpisů či na již neexistující předpisy (například na obchodní zákoník). Novou skutečností vyplývající z nové právní úpravy je kupříkladu to, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvlášť jako typ smlouvy v novém občanském zákoníku upravena.“
„Přinesl nový občanský zákoník dopady také na mezinárodní silniční dopravu?“
„V mezinárodní silniční nákladní dopravě jsou pochopitelně nadále klíčovými mezinárodně platné právní předpisy – Úmluva CMR, Dohoda AETR, respektive směrnice EU 561/2006, TIR, ADR. Jejich priorita před národní právní úpravou není vždy vázána jen na ratifikaci toho kterého státu. Například Úmluva CMR se vztahuje podle svého čl. 1 na každou přepravu zásilky, jestliže místo nakládky a vykládky je v růz-ných státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy.
Přesto má pochopitelně znění nového občanského zákoníku i zde své dopady. Většina jak vnitrostátních, tak i mezinárodních dopravců a zasílatelů zaregistrovala a snaží se ve svých smluvních vztazích – snad i dokonce důsledněji než dosud – reflektovat a pečlivěji ošetřit například tu novou právní skutečnost, že nový občanský zákoník již nevyžaduje pro ujednání o smluvních pokutách písemnou formu. Protože však prokazovat ústní ujednání stran o smluvní pokutě a její výši svědecky je nepochybně velmi náročné, lze samozřejmě pro praxi velmi doporučit, aby i nadále ujednání o smluvních pokutách byla stranami činěna písemnou formou.
Podle mého názoru je namístě poukázat také na i to, že současná širší smluvní volnost stran umožňuje, aby i ve vnitrostátní dopravě strany smluvně přijaly ta ustanovení Úmluvy CMR, která by zpřesnila a zkvalitnila jejich smluvní vztahy. Mám na mysli například využití čl. 24 či 26 Úmluvy CMR v případech přeprav zásilek s vysokou hodnotou nebo je-li dán zvláštní zájem na jejich dodání. Nebo naopak: je možné, aby si účastníci vnitrostátní přepravy smluvili limitovanou odpovědnost podle čl. 23 Úmluvy CMR. Tento model právní úpravy vnitrostátních silničních přeprav zásilek je již dlouhodobě aplikován například v Německu či Rakousku. Bylo by to ostatně vhodné řešení například i pro kabotážní přepravy prováděné na našem území cizími dopravci.“
„Máte z vaší praxe signály, zda dopravní a spediční firmy o nastalých změnách vědí a jsou na ně dostatečně připraveny?“
„Na základě mých zkušeností s řešením škodních událostí a s příčinami těchto případů musím bohužel spíše říci, že na straně dopravních a zasílatelských firem není péče o úroveň právního vědomí vlastních pracovníků – a tedy žádoucí prevence proti vzniku škodních událostí a jejich nežádoucím dopadům (zejména povinnosti za vznik škody odpovědného subjektu vzniklou škodu nahradit) – příliš uspokojivá. Odborná příprava (školení) pracovníků dopravců a zasílatelů – řidičů a dispečerů, disponentů přeprav – by měla být účinněji než dosud zaměřena na podporu jejich právního vědomí a konkrétních praktických dovedností. Je totiž nepochybně vlastním vitálním zájmem každého dopravce či zasílatele, aby jeho pracovníci svými pracovními postupy dokázali zbytečná (snadno odstranitelná) provozní a obchodní rizika odstraňovat a nutná rizika minimalizovat.“
„Jak na změny, které přinesl dopravním a spedičním firmám nový občanský zákoník, reaguje Česká společnost pro dopravní právo?“
„Právě i s vědomím toho, co jsem naznačil v odpovědi na předchozí otázku, Česká společnost pro dopravní právo připravila a pořádala v listopadu a prosinci minulého roku již 4. ročník cyklu svých vzdělávacích seminářů. Kromě tématu dopadů nového občanského zákoníku na dopravní právo se tyto semináře věnovaly otázkám odpovědnosti podnikatelských subjektů činných v jednotlivých druzích nákladní dopravy.
Někteří členové ČSDP aktivně zapojili a podíleli se na přípravě nových všeobecných přepravních podmínek, které by mohly a měly, přinejmenším v části trhu silniční nákladní dopravy, nahradit zrušený silniční přepravní řád. Jejich vydání bude v oboru silniční nákladní dopravy dosti významným počinem a zásluhou sdružení ČESMAD Bohemia. Závěrem bych rád zdůraznil, že při tendenci nové právní úpravy, tj. při preferenci smluvní volnosti stran, nabývá na významu péče všech účastníků přepravního procesu o kvalitní a jednoznačný obsah smluvních dokumentů. Tomu by také měla odpovídat odborná příprava odpovědných pracovníků.“
Pavel Toman
