Příjemně mne překvapuje rostoucí seriózní zájem o ,zelenou‘ logistiku

Řada podniků hlásí od počátku roku oživení v přepravě i dopravě zboží. Pro logistiku však zůstávají pozitivní prognózy zatím opatrnější. S vedoucím katedry logistiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze Prof. Ing. Petrem Pernicou, CSc., jsme hovořili o aktuálním vývoji logistiky a také o širších souvislostech, ve kterých se obor vyvíjí.

„Zaznamenal jste signály, že se počínající oživení projevuje již také v logistice? Proč se zdá být v tomto oboru vývoj pomalejší?“

„Důvodem je skutečnost, že zdaleka ne všechno přepravované zboží prochází také logistickými operacemi. Signály oživení ovšem existují také v logistice. Například Svaz spedice a logistiky v dubnu informoval o tom, že European Freight Forwarding Index dosáhl zatím nejvyšších hodnot od začátku roku a vedl evropské zasílatele k rostoucí důvěře ve vývoj v nejbližších měsících. Index vzrostl z 58 na 75 bodů a čeká se jeho další zvýšení. Patrně nejlepší vývoj existuje ve vazbě na silniční dopravu, kde vzrostl ze 49 na 82 body. Podstatné pro nás je to, že dobré zprávy přicházejí také z USA, protože vývoj českého exportu se bude do značné míry odvíjet od vývoje situace v Německu a Německo je zase významně závislé na USA. Nicméně podle posledního průzkumu většina manažerů v České republice neočekává citelnější oživení dříve než za dva roky. Za silnou prognostickou variantu je stále považován vývoj ve tvaru písmene W s tím, že oživení v první části onoho W, jehož náznaky pozorujeme, bude slabé a přijde další útlum.“

„Způsobila krize na trhu logistiky nějaké změny? A jak se bude logistický trh vyvíjet v budoucnu?“

„Pro vyhodnocení dopadů zatím nejsou k dispozici dostatečná data, nicméně se již hovoří o globálních změnách a nevratných účincích hospodářské recese. Největším tahounem trhu logistických služeb v evropském měřítku zůstal i v tomto období automobilový průmysl a patrně jím nadále zů-stane. Bez šrotovného by však i on zaznamenal ještě mnohem masivnější propad. S menším odstupem za automobilovým průmyslem následovala v logistice poptávka u potravin, které jsou vůči recesi méně citlivé.

Ale bez ohledu na to, jaké výsledky budoucí analýzy přinesou, bude nutno přehodnotit jak dosavadní přístup evropské společnosti ke spotřebě a k celé konzumní orientaci života, tak ke způsobům, jimiž je spotřeba uspokojována. Je mobilita zboží skutečně svatou a nedotknutelnou svobodou? Musí být na pultech evropských hypermarketů skutečně oněch pověst-ných 500 druhů sýra? Musí být potraviny ke každodenní spotřebě přepravovány napříč celou Evropou, jestliže staletími osvědčený model umísťoval produkční zdroje co nejblíže místům spotřeby? Potřebujeme pít jihoamerická a jihoafrická vína – a přitom omezovat rozlohy tradičních domácích vinic? V 90. letech tvořila v Evropě cena motorové nafty přibližně 18 procent z celkových nákladů na dopravní obsluhu logistického řetězce a ty tvořily zhruba dvě až tři procenta tržeb na konci řetězce. Zvýšení ceny nafty o 200 procent by se tak promítlo do maloobchodních cen jejich nárůstem o pouhé 0,5 procenta, takže by v zásadě nijak neovlivnilo konkurenceschopnost evropských výrobků. Navíc v té době existovala rezerva v koncentraci a centralizaci skladových sítí, která byla s to vyvážit zdražení motorové nafty i o 250 procent. Podniky žily v pohodě a jen deset procent z nich by při nárůstu ceny nafty o 50 procent cítilo potřebu nějak restrukturalizovat své logistické řetězce. Platí to ještě dnes? A co bude za deset let?

Logisticky nejnáročnější je výroba spotřebního zboží, dále prvovýroba, výroba výrobních prostředků a velkoobchodní činnost u potravinářského zboží. Tyto podnikatelské subjekty mají největší potřebu vlastních logistických výkonů a nesou největší logistické náklady. Mohli bychom tedy předpokládat, že využijí období povadlých logistických řetězců k nastolení pořádku v nich tam, kde během konjunktury na takové věci nebyl čas, čili že lépe uspořádají své logistické procesy a budou do nich investovat v rozsahu nezbytném k získání náskoku před konkurenty.“

„Jaký byl průběh recese a jak podniky využívaly změněných příležitostí?“

„Fakulta podnikohospodářská VŠE v Praze na jaře prováděla u podniků zpracovatelského průmyslu v České republice výzkum, z něhož vyplynulo, že při prodeji menším o více než deset procent, což postihlo 28 procent podniků, respektive při poklesu do deseti procent u 17 procent podniků, zůstaly logistické náklady beze změny u 61 procent podniků a vzrostly u 16 procent podniků. Ke změně logistické strategie by se odhodlala tři procenta podniků a osm procent podniků se k ní přiklánělo; nerozhodných bylo 28 procent; změnu rozhodně odmítlo devět procent a spíše odmítlo 52 procent podniků. Přestože podmínky k investování hodnotilo celkově jako dobré 44 procent podniků a dostačující 39 procent podniků, pro odklad realizace investic nebo pro jejich omezení se rozhodlo 69 procent firem. Jestliže možnost udržet své logistické partnery podniky hodnotily jako stejnou z 67 procent a zlepšenou z 19 procent, respektive jako velmi dobrou z 33 procent a dobrou z 52 procent, potom se dá říci, že promarnily šanci zlepšit své logistické řetězce, implementovat do nich ve spolupráci s partnery pokročilejší informační a komunikační technologie, lépe je integrovat a zprůhlednit. Tomu ovšem bránila i skutečnost, že jen 36 procent podniků využívalo systémy ERP, patnáct procent APS, devět procent manufacturing execution system a pouhých pět procent supply chain execution system.

Problém vidím také v povaze útvarů pověřených řízením logistických činností: samostatný útvar logistiky sice vykázalo na 60 procent podniků, avšak jejich typické pověření nepřekračovalo dopravu a skladování. Navíc v 25 procentech podniků logistiku zajišťovaly jiné útvary, většinou nákupu nebo odbytu, které těžko mohou být kompetentní k tvorbě a řízení integrovaných řetězců ve smyslu supply chain. Rovněž k rozhodování o outsourcingu logistických činností v těchto podnicích těžko mohou být vytvořeny optimální předpoklady.

Na straně nabídky bude zajímavé analyzovat dopady hospodářské recese na dosavadní atomizaci evropského logistického trhu, na růstovou strategii založenou na fúzích a akvizicích, na vývoj strategických a kapitálových aliancí v sektoru středně velkých poskytovatelů a na ziskovost. Například u posledně jmenovaného faktoru lze předpokládat jistý odklon od vysoké logistické specializace při spíše nižším geografickém pokrytí, jež před recesí vedly k vyšší ziskovosti poskytovatelů. Na závěry je však ještě brzy. Zatím pozorujeme tlak klientů na snižování logistických nákladů, jemuž mohou vyhovět spíše velcí poskytovatelé; řada menších zanikla.

„Co vás na vývoji logistiky v loňském roce nejvíce překvapilo?“

„Z kvantifiko­vatelných a analyzovatelných jevů snad nic. Překvapení nám bude chystat spíše příroda svými nepředvídatelnými extrémy… Ale přece jenom něco: příjemně mne překvapuje rostoucí seriózní zájem o ,zelenou‘ logistiku. Tím nemyslím reklamní předvádění se, kdo má na střeše lepší trávník nebo víc fotovoltaiky, ale vážné odborné studie a konference o tom, jakou uhlíkovou stopu zanechává výroba, logistický řetězec a spotřeba včetně zpětných toků, konkrétní výrobek či pracovník firmy a jak problém integrovat do řízení firmy, do nákupu, výroby a odbytu, jak na jeho minimalizaci adaptovat fleet management, a další témata. Logistika na podnikové a mezipodnikové úrovni však má v rukou klíč jen k dílčím řešením: k optimalizaci logistické suprastruktury, k optimalizaci dopravního propojení článků logistických řetězců, k optimalizaci procesů uvnitř článků a podobně. Další klíče drží územní plánovači, urbanisté a dopravní inženýři. Hlavní klíč spočívá v rukou politiků: již svého času evropská komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová otevřeně prohlásila, že téma udržitelného rozvoje je evropskými politiky přijímáno s nadějí jako pokračování vize sjednocování Evropy, o niž lidé ztratili zájem stejně jako o celou politiku, jíž jsou zhnuseni. Primární problém je však v přebujelém konzumu, v životě nad poměry. Současná bankovní krize a hospodářská recese budiž varováním.“

„Ovlivnil aktuální ekonomický vývoj témata, kterými se zabývá katedra logistiky?“

„Myslím, že v naší výuce není předmět, jímž by téma hospodářské recese nějak neprolnulo. Naše výuka není jenom teoretická, dotýká se reálných problémů logistické praxe. Stačí, když zalistujete v naší literatuře včetně článků v odborných časopisech. Platí to rovněž o tématech diplomových a doktorských prací.

A obracíme se také k široké odborné veřejnosti. Fakulta podnikohospodářská VŠE v Praze uspořádá ve spolupráci se Senátem České republiky ve dnech 15. až 16. června dvoudenní mezinárodní konferenci s názvem Jak dál po krizi. Plenární a společenská část konference se uskuteční v prvním dnu v prostorách Valdštejnského paláce, druhý den bude věnován odborným sekcím, které budou jednat v Rajské budově VŠE na Žižkově. Jednou ze sekcí bude například Mobilita zboží – nové výzvy pro nákladní dopravu a logistiku. Zájemce o konferenci odkazuji na internetové stránky konference.“

Pavel Toman http://konference.fph.vse.cz/