Prof. Ing. Vladimír Svoboda, CSc. (ČVUT), pro DN

Zatímco v západní Evropě se logistika rozvíjela po několik desetiletí, v bývalém Československu byla téměř zakázána, říká garant výuky logistiky na Dopravní fakultě Českého vysokého učení technického Prof. Ing. Vladimír Svoboda, CSc., s nímž jsme hovořili o logistice a jejích proměnách v čase.

„Jakým způsobem se v dnešní logistice začaly uplatňovat trendy komplexních služeb?“ „Z historického pohledu se v logistických řetězcích začaly nejprve optimalizovat jednotlivé činnosti: dopravní systémy, skladové systémy, řízení zásob, zkrátka vše, co patří k hmotnému toku. Jenomže to se nakonec ukázalo jako nedostačující – pouhou optimalizací jednotlivých procesů nevznikl synergický efekt, který by měl vyjadřovat skutečnost, že výsledek celku je lepší než součet výsledků jednotlivých subsystémů. Z tohoto důvodu se již od 80. let minulého století uvažovalo o integraci celých logistických řetězců. Počátkem 90. let začal hrát v konkurences­chopnosti podniků zásadní roli čas. Objevila se rovněž filozofie just-in-time, která zasahuje celý proces vzniku výrobku a jeho dopravy k zákazníkovi. Vzniklé úspory se následně projevily v nákladech a posilovaly schopnost prosadit se na trhu. Ale požadavek na rychlost vyřízení objednávky byl stále větší, a proto na trhu nakonec vítězily ty podniky, které třeba měly vyšší náklady, ale dokázaly objednávku vyřídit v kratším čase. Nakonec se v logistice začaly zásadním způsobem uplatňovat nové přístupy, které vycházejí přímo z potřeb zákazníka. To je podstata logistického reengineeringu, který říká: první zásadou je uspokojit zákazníka, díky tomu zaujmout optimální postavení na trhu a zvyšovat tak své tržby, nikoli snižovat náklady. Protože snižováním nákladů se podnik může dostat do spirály smrti. Tento nový přístup vedl k vysoké komplexnosti logistických činností, která ve svém důsledku umožňuje dosáhnout synergického efektu. Po-dle hesla ,ať každý dělá to, co umí nejlépe‘ výrobce vyrábí, obchodník prodává a logistický podnik, který integruje veškeré logistické činnosti včetně toku informací, zajišťuje víceméně outsourcingově potřeby celých logistických řetězců.“

„Před rokem 1989 se u nás o logistice příliš nevědělo…“ „Dokonce se o ní ani nesmělo vědět. Až do pádu komunistického režimu byla logistika zakazovaným oborem. Ekonomická encyklopedie, kterou vydal v 80. letech ekonomický ústav ČSAV, uváděla, že logistika představuje způsob vykořisťování pracujícího lidu. Přesto se už v této době u nás logistikou začali zabývat první nadšenci. Pod krycím názvem ,racionalizace oběhových procesů‘ se snažili řešit především otázky uplatňování logistického marketingu v národohospo­dářském plánování. Hodně mluvit se u nás o logistice začalo v devadesátých letech. Výsledkem však bohužel bylo to, že se každý sklad označil za logistické centrum a nasazení logistiky se omezovalo na otázky skladového hospodářství, případně řízení zásob. Teprve postupně se u nás začala objevovat koncepční logistická řešení – často to bylo v souvislosti s příchodem zahraničních firem.“

„Přetrvávají dnes rozdíly mezi logistickými firmami v ČR a ve vyspělých evropských zemích, například v oblasti využívání informačních systémů?“ „Velmi málo se u nás prosadila třeba elektronická výměna dat, tzv. EDI, která například v Německu dosahuje u velkých podniků vybavených logistickými útvary již zhruba 90 procent. U nás nasazení EDI stále pokulhává, a v současnosti se v oblasti výměny dat dokonce uplatňuje daleko více internet. Přitom je EDI určena bezprostředně pro výrobní a obchodní sféru a existuje v ní mnohem menší pravděpodobnost zneužití informací či pronikání počítačových virů.“

„Jakým způsobem se informační stránka logistického řetězce podepisuje na kvalitě nebo nekvalitě fungování logistického řetězce?“ „V logistickém řetězci existují dvě hlavní oblasti, které lze intenzifikovat. Buď je možné zvyšovat objemy zboží, a tedy i podíl na trhu, nebo naopak snižovat náklady. To je oblast dopravy a informačních systémů. Informační systémy v logistice mají v podstatě trojí charakter. Jedny předcházejí hmotný tok a jdou s ním ve stejném směru, druhé putují současně s hmotným tokem a třetí se vracejí zpět po ukončení hmotného toku. A například ve Švédsku dokázaly některé firmy použitím odpovídajícího informačního systému při fakturaci přepravného ušetřit tolik času, že snížily své překlenovací bankovní úvěry. Z takto ušetřených prostředků pak lze celý systém zaplatit během několika let po jeho zavedení. Při zpracování objednávek může vznikat nesmírně veliká úspora času. Srovnejme jen situaci, která vládla v osmdesátých letech – objednávky se tehdy vyřizovaly do sedmi dnů, v devadesátých letech to bylo už do dvou dnů a požadavkem současné doby je vyřídit přijatou objednávku v rozmezí šesti až dvanácti hodin. Informační systémy hrají význačnou roli při zpracovávání objednávek a jsou nesmírně důležité pro řízení logistických procesů.“

„Často se hovoří o konceptu takzvaných veřejných logistických center (VLC). V některých evropských zemích tato centra úspěšně fungují, u nás se o nich zatím jen hovoří. Potřebuje Česká republika takováto logistická centra?“ „První studie o VLC byla výzkumným projektem ministerstva dopravy a podíleli jsme se na ní já a prof. Petr Pernica z Vysoké školy ekonomické v Praze. V roce 2000 jsme v této studii navrhli rozmístění logistických center pro obsluhu regionů na třech úrovních. Na nadnárodní úrovni to mělo být VLC na Ostravsku, které by svou činností zasahovalo i do jižního Polska, na národní úrovni se jednalo o Prahu a Brno. A na regionální úrovni by mělo podle studie vzniknout zhruba sedm VLC po celé ČR. Ale ani již zpracovaná zpráva o návrhu koncepce rozmístění VLC se nedostala do vlády. Dnes se hovoří o nové studii s tím, že se k jejímu vypracování budou muset sdružit čtyři ministerstva – dopravy, průmyslu a obchodu a ministerstva pro místní rozvoj a životního prostředí. Je třeba říci, že se regiony obslužnosti VLC nekryjí s administrativním uspořádáním země, protože nekopírují politické zájmy, ale vyplývají z průzkumu skutečných atrakčních obvodů. Proto některé z center může svou činností zasahovat i do jiného kraje, nebo dokonce přes hranice státu. Významný je důraz na intermodalitu VLC, protože spolupráce jednotlivých druhů dopravy pro logistickou obsluhu je klíčová. A je také třeba vytvořit spojení mezi jednotlivými VLC, tzv. vnější dopravní systémy. Rovněž se musí vytvořit metody pro optimalizaci rozvozu velkých zásilek tak, aby logistická obsluha fungovala i pro menší příjemce. VLC nesmí být určena pouze pro velké podniky – jejich úkolem je umožnit přístup k moderním logistickým službám i pro střední a malé firmy.“ Pavel Toman