6. května 2011
Vzedmutí soukromého podnikání po sametové revoluci v našich zemích přineslo do národního hospodářství po čtyřiceti letech obor, který byl velmi záhy po nástupu socialismu zlikvidován. Přitom historicky vzato byla soukromá spedice v českých zemích bohatě rozvinuta. Jestliže dnes vzpomínáme založení Svazu spedice a logistiky (SSL ČR) jako profesního a podnikatelského sdružení před dvaceti lety, nebude na škodu připomenut hlavně mladším generacím logistiků a speditérů některé skutečnosti z minulosti.
Již za rakouského mocnářství provozovala na území tehdejšího Českého království činnost celá řada spedičních firem. A samo Rakousko bylo koncem předminulého století ve světě „speditérskou jedničkou“. V roce 1896 v něm bylo založeno i první speditérské sdružení na světě – Ústřední rakouský speditérský svaz, jehož členy byly i české firmy. Sto let si v roce 1996 ve Vídni na svém světovém kongresu připomněla i mezinárodní aso-ciace FIATA.
Mezi válkami působily dokonce dva spediční svazy
Rozvoj spedičního podnikání v samostatném Československu po první světové válce vedl k založení dokonce dvou speditérských svazů – jednoho českého (Svaz československých zasílatelů) a druhého německého (Globus). Oba tyto svazy stály kromě jiného u kolébky mezinárodní speditérské federace: v roce 1926 spoluzakládaly ve Vídni spolu s dalšími čtrnácti národními sdruženími z Evropy International Federation of Forwarding Organisations – FIATA. Již v roce 1928 jí pak dodal na světovosti vstup Svazu speditérů z New Yorku.
Druhou světovou válku spediční firmy tak tak přežily – úměrně stavu tehdejšího hospodářství a bez podnikání v mezinárodním měřítku. Zato poválečné období v letech 1945 až 1947 znamenalo postupně nový rozvoj a řekněme i rozkvět spedičního podnikání.
Státní spediční monopol
Po únoru 1948 byl – jako ve všech zemích „východního bloku“ – i v Československu zřízen jeden státní podnik mezinárodní spedice. Čechofracht vyrostl na bázi zestátněného Metransu. Ostatní spediční firmy byly znárodněny, začleněny do státních dopravních podniků nebo vůbec zlikvidovány. V jednom sektoru byl však vývoj v tehdejším Československu jiný než v ostatních socialistických státech, a sice v mezinárodní kamionové dopravě. V každé „bratrské zemi“ byl vedle monopolního speditéra ustaven také jeden jediný monopolní kamionový dopravce: například v SSSR Sovtransavto, v Maďarsku Hungarocamion a v Rumunsku Romtrans. V průměru provozovali tisíce nákladních vozidel – většinou západní provenience. Československý obrodný proces poloviny šedesátých let vedl v ekonomice mimo jiné k tomu, že u nás tato monopolní cesta nastoupena nebyla. V roce 1966 bylo usnesením vlády provádění mezinárodní kamionáže svěřeno krajským podnikům ČSAD.
Uvádím to proto, že tento krok měl významný vliv i na budoucí pojetí spedice a logistiky v celé zemi. Již koncem roku 1966 provádělo mezinárodní kamionáž kolem šedesáti dopravních závodů ČSAD. Podniky ČSAD ustavily Sdružení ČESMAD, jež sehrávalo po desítky let v kamionáži koordinační roli. Plnilo ústřední roli v oblasti komerční, devizové, právní, vízové, povolovací, technické atd. Celkem provozovaly podniky ČSAD kolem 2500 souprav, ze značné části dovezených ze zahraničí, jež každý týden vyjížděly do většiny států Evropy a Středního východu.
Velká spediční škola: sběrná služba
Od poloviny obrodných šedesátých let probíhal dialog, jak uspořádat dosud značně zanedbanou dopravu menších kusových zásilek na základě jejich sdružování do celovozových zásilek. O to, zda gesce nad tímto tradičním speditérským „řemeslem“ připadne silnici či železnici, se během šedesátých let přetahovaly České dráhy s ČSAD. Šlo o to, komu připadne provádění národní sběrné služby – zajišťování svozu, sdružování, přepravy a rozvozu menších kusových zásilek. Přednosti nabídky na straně ČSAD vedly k vytvoření Systému sběrné služby ČSAD (SBS ČSAD) se zapojením všech krajských podniků a ČESMADem jako celostátním koordinačním místem. Takto systém fungoval skoro 25 let; ročně přepravoval kolem pět milionů zásilek.
Logistika – zakázané slovo
Provádění mezinárodní kamionáže v celé síti ČSAD i sběrné služby přinášelo speditérské know-how stovkám lidí v regionech, i když vlastní pojem „spedice“ se nesměl používat. A vrcholem absurdity bylo, že v hospodářsko-politické terminologii minulého režimu byla dvě slova vysloveně zakázána: „kybernetika“ a „logistika“ byly považovány za výrazy z dekadentního kapitalistického slovníku. Přitom třeba Mezinárodní unie silniční dopravy IRU již od poloviny sedmdesátých let pořádala kongresy na logistická témata s logistikou v názvu.
1990 až 1991: nové začátky soukromé spedice
Exploze soukromého podnikání po sametové revoluci se týkala především autodopravy všeho druhu a lodní dopravy na Labi, ale také spedice. Nezbytné základní know-how si přinášeli jednotlivci odchovaní v ČSAD se sběrnou službou a kamionovou dopravou a v podnicích zahraničního obchodu, kteří zakládali nové firmy, ale také privatizované dopravní závody ČSAD a nastupující zahraniční firmy.
Založení spedičního svazu
Svaz spedice byl pak založen v květnu roku 1991. Citujme ze slavnostní svazové plakety z roku 2006: „Původním názvem Svaz spedice a skladování ČSFR byl založen 29. května 1991 na ustavující konferenci v hotelu International v Praze. Iniciátorem založení byl Jiří Kladiva, jehož poradenská firma CBC konferenci svolala a připravila základní dokumenty. Žádost o oficiální státní uznání – registraci svazu po založení Ministerstvu vnitra ČSR – podali dne 3. června 1991 Miroslav Hrad, Oldřich Šindelář (oba Unisped Br-no) a Jiří Kladiva (CBC). Dne 20. dubna 1998 byl název změněn na Svaz spedice a logistiky České republiky.“ Na ustavení svazu se podílelo 39 českých a slovenských firem. Po ustavení dvou samostatných republik se původní federální svaz přeměnil na dva svazy národní.
Dvacet let svazové práce
Po ustavení svazu a zahájení činnosti jeho orgánů – představenstva a revizní komise – a také sekretariátu se začala postupně naplňovat svazová práce. Zakládají se odborné pracovní skupiny na jednotlivé spediční problematiky – jejich počet se ustálil na číslu 12. Do Prahy byla záhy pozvána delegace Svazu speditérů Hamburku, která podala podrobný výklad ke svazové činnosti. Proběhly práce na přípravě Spedičních svazových podmínek, které řešily právní postavení českého speditéra a otázku jeho odpovědnosti při organizování dopravy. Byly navázány kontakty se světovou speditérskou federací FIATA a svaz se stal zakrátko jejím řádným členem. Později se tak stalo také v případě evropské organizace CLECAT.
Po celá devadesátá léta se uskutečnilo pro členy velké množství odborných seminářů – převážně ve spolupráci s CBC a Dopravními novinami. Pokud jde o informace, svaz již skoro dvacet let vydává měsíční informační bulletin Spediční zpravodaj SSL, nejprve v papírové, později elektronické formě. V posledním desetiletí dostávají členové elektronicky týdně přehled aktualit SSL Expres. Svaz je rovněž distributorem mezinárodních spedičních dokladů FIATA v ČR (například námořního konosamentu). V neposlední řadě je SSL také účastníkem pravidelných dopravních a logistických veletrhů v Brně a v Mnichově.
Ing. Jiří Kladiva, CSc.
