14. března 2012
Česká společnost pro dopravní právo v loňském roce sledovala aktuální vývoj na poli dopravního práva a jeho uplatňování v praxi. Na valné hromadě společnosti zaznělo v únoru v Praze také upozornění na některé aktuální případy nejasností v otázce odpovědnosti přepravců. O tom, na co speditéři nejčastěji z právního hlediska narážejí a s čím se v této oblasti právníci následně setkávají, jsme hovořili s předsedou ČSDP JUDr. Václavem Roubalem.
„Která nebezpečí speditéři z právního hlediska zanedbávají?“
„Speditéři se někdy pokládají za pouhé zprostředkovatele dopravy, kteří nemají žádné jiné odpovědnosti. Jenomže to je omyl. Když speditér zařizuje či obstarává přepravu, zprostředkovatelská činnost je pouze jednou z jeho aktivit. Speditér by si měl uvědomit, že není pouze zprostředkovatelem, ale také obstaravatelem. A za obstaravatelskou činnost odpovídá v plné míře. Proto se také dnes zasílatelé po těžce získaných zkušenostech pojišťují i na odpovědnost dopravce. Zejména pro mezinárodní přepravy – do sousedního Německa – je to zcela nutná věc.“
„Jak na tuto problematiku hledí německé právo?“
„Z hlediska německého práva se zasílatel podle obchodního zákoníku stává odpovědným dopravcem tehdy, jestliže přepravu provádí svým jménem a na svůj účet, buď svým vozidlem, nebo pomocí dopravce. Druhou alternativou pro jeho odpovědnost za přepravní úkon je, že zasílatel sjednal obstarání přepravy se svým příkazcem za pevné náklady. Zasílatelská smlouva se ovšem řídí také komisionářskou smlouvou a ta podle zákona říká, že komisionář – tedy zasílatel, když stanovil pevné ceny na přepravu a nerozdělil, kolik z účtované částky činí doprava a kolik jeho obstaravatelská činnost, musí svého příkazce informovat, za jaké peníze obstaral třeba proclení či nakládku, samotnou přepravu a u koho ji obstaral. Tím se z takové smlouvy stává čistá zasílatelská smlouva, speditér účtuje pouze odměnu za zasílatelskou službu a už nenese odpovědnost za přepravní činnost. Pokud to však neučiní, neoznámí všechny ceny za úkony, které obstaral včetně své zasílatelské odměny, a obstará rovněž přepravu svým jménem a na svůj účet a k ní si přirazí svou cenu a účtuje to najednou v rámci sjednané pevné ceny za veškeré jím poskytnuté služby, vzniká mu odpovědnost za tyto služby včetně přepravního úkonu.“
„Setkáváte se s těmito problémy v praxi často?“
„Mám řadu aktuálních případů, kdy se přepravci, kteří svou činnost vykonávají již řadu let, dostali do velmi ošklivé situace. Jedním z posledních je případ, kdy speditér narazil na podvodného dopravce. Objednal u něj dopravu, ale zboží i s kamionem během přepravy zmizely a speditér nyní nese odpovědnost za vzniklou ztrátu. A to přesto, že si zasílatel tohoto dopravce předem běžným způsobem prověřil a vyžádal si potřebné dokumenty. Protože však byly doklady padělané a speditér se jimi nechal oklamat, náhrada škody nyní zůstává na něm a pojišťovna odesílatele zásilky ji již cestou regresu uplatňuje proti zasílateli.“
„Role speditéra tedy může být komplikovaná…“
„Speditér není jen tím, kdo zprostředkovává přepravu. Jeho činností není pouze zprostředkovávání, přestože to je vžitá představa. Běžně se jedná o obstarávání. Speditér musí mít na paměti zájmy odesílatele, dopravce i příjemce zboží. Právě speditéři mají mít všechny potřebné vědomosti a mají preventivě upozorňovat, pokud něco není správně. Dopravce nemůže být zbožíznalec, tyto vědomosti má mít buď odesílatel, nebo speditér, případně může speditér svěřit část své práce specializované firmě. Například v přístavech je samozřejmostí, že přístavní speditéři určují vhodné postupy pro nakládání konkrétního zboží na loď, zajišťují k tomu potřebné technologie a najímají firmy, které to umějí. To je jedna ze základních povinností speditérů.“
„Jakým dalším rizikům přepravci čelí?“
„Přepravce je osoba, která dává zásilku k přepravě, ať již jako dodavatel (výrobce, obchodník a podobně), svým jménem a na svůj účet nebo svým jménem a na cizí účet, jako je tomu například u zasílatele. Nebezpečí na přepravce čeká třeba i v otázkách spojených s dodržováním povinných dob odpočinku a přestávek řidičů. Když příkazce zadává objednávku dopravci, měl by jej upozornit na případné problémy, které by mohly vzniknout například při požadavku na přepravu zboží do stanoveného termínu. Chce-li, aby dodání proběhlo v určené lhůtě, do níž by se nevešly zákonem nařízené doby odpočinku řidičů, musí na to dopravce upozornit. Příkazce to sám vědět nemusí, proto si bere na provedení přepravy odborníka – speditéra, který by to vědět měl a měl by na to dbát a přiměřeně tomu se dohodnout s dopravcem, jak bude přeprava probíhat.“
„Co může speditér udělat, aby vyloučil bezpečnostní rizika?“
„Nepochybně by měl vzít v úvahu to, co říká zákon. Předně si musí zjistit, jakou hodnotu má zásilka, a podle toho zvolit požadavek na odpovědnost dopravce. Nesmí se spokojovat pouze se standardní odpovědností a spoléhat na to, že se nemůže nic stát. S takovými případy se pak setkáváme u soudů, které na postupu speditéra snadno najdou nějaký nedostatek.
Další velmi důležitou věcí, na kterou se často rovněž zapomíná, je řádné upevnění zásilky na ložné ploše vozidla, aby kvůli nesprávnému upevnění nedošlo k poškození zboží během přepravy. Také v tomto případě nese svůj díl odpovědnosti i speditér. Měl by to být právě speditér, který si pro každou zásilku zjistí všechny potřebné informace – a za dopravu potom také nese zodpovědnost, pokud se dostal do pozice přepravce v důsledku sjednání fixní odměny za všechny zasílatelské úkony včetně samotné přepravy.“
„Zodpovídá speditér rovněž za pojištění přepravy?“
„V této věci musíme rozlišovat pojištění nákladu a odpovědnosti za škodu na zásilce. Speditér může dát špatné dispozice, uvést špatné místo doručení, ale jeho odpovědnost se týká rovněž oblasti, kdy vznikne škoda na zásilce a dopravce se zprostí své zodpovědnosti, škoda však zůstává a hledá se, kdo ji zavinil. Odesílatelé samozřejmě nemusejí znát přesně všechna rizika, která v procesu přepravy mohou nastat. Speditér sám by měl jednat, pokud ví, že se jedná o drahou zásilku, a měl by žádat, aby dopravce na přepravu nasadil třeba dva řidiče nebo použil skříňové vozidlo, které je proti riziku krádeže zásilky bezpečnější. Také může po příkazci žádat, aby si pojistil zásilku, a kromě toho požadovat, aby zasílatel uplatnil u dopravce vyšší odpovědnost za zásilku s ohledem na jejím vysokou hodnotu přesahující limit standardní odpovědnosti dopravce. To vše ovšem zvyšuje cenu dopravy a v dnešních podmínkách bývá velmi obtížné tyto další náklady do ceny za přepravu zahrnout.“
Pavel Toman
