23. června 2014
Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) se již tradičně připojuje k celosvětové kampani ILCAD – Mezinárodního dne bezpečnosti na železničních přejezdech. Letošní ročník je věnován střetům s osobami v kolejišti. ILCAD (International Level Crossing Awareness Day) vznikl v roce 2009 z iniciativy Mezinárodní železniční unie UIC nejprve jako evropská akce. O rok později se rozšířila na celý svět.
Cílem je upozorňovat širokou veřejnost na železniční přejezdy a apelovat na dodržování pravidel a bezpečného chování s cílem minimalizovat nehody s fatálními důsledky. Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) se této iniciativy účastní od samého počátku. Do kampaně je dnes zapojeno přes 45 železničních společností z celého světa. „K největším bezpečnostním rizikům, kterými se musí každodenně železniční společnosti zabývat, patří střetnutí účastníků silničního provozu nebo chodců s vlakem. I přesto, že železnice věnují značné úsilí na snižování rizika, stále příliš mnoho lidí denně umírá,“ uvedl generální ředitel UIC Jean-Pierre Loubinoux.
Při většině střetů se porušuje zákon
„Správa železniční dopravní cesty si uvědomuje, že počet těchto nehod je stále zbytečně vysoký. V naprosté většině jde však bohužel o jednoznačné porušení zákona ze strany řidičů silničních vozidel nebo chodců. A právě pohyb osob v kolejišti se stal i tématem letošního ročníku ILCAD,“ uvedl generální ředitel SŽDC Pavel Surý. Srážka s vlakem má totiž v drtivé většině fatální následky. „Souboj rychle jedoucího mnohatunového kolosu s člověkem má bohužel snadno předvídatelného vítěze,“ dodal Pavel Surý.
Jen za prvních pět měsíců letošního roku zemřelo pod koly vlaků 109 lidí. Dalších 70 bylo zraněno. Loňský rok 2013 se pak do statistik zapsal celkem 223 usmrcenými a 148 zraněnými. Tato smutná čísla jsou bohužel již delší dobu téměř neměnná. Ročně zemře pod koly vlaků přes 200 lidí. Z dlouhodobých statistik lze vyčíst i fakt, že více než 80 procent obětí tvoří sebevrazi. Pozitivním signálem je pro správce dráhy naopak výrazný pokles usmrcených chodců, kteří jsou sraženi přímo na železničních přejezdech. Ten od roku 2003 klesl až na třetinu.
Zastavit vlak na místě není technicky možné
Pod koly vlakových souprav nekončí lidé jen dobrovolně. Více než 85 procent všech srážek s chodci se odehraje mimo železniční přejezd. Svou roli v tomto hraje kromě zbytečného hazardu při krácení si cesty i řada jinak malicherných věcí. Velkým nebezpečím, na které poukazuje UIC i SŽDC, mohou být například i obyčejná audiosluchátka nebo mobilní telefon. Se sluchátky na uších totiž chodec neslyší blížící se nebezpečí. Stačí se pak už jen špatně rozhlédnout nebo se neopatrně přiblížit ke kolejím. Přes puštěnou hudbu či probíhající telefonický hovor člověk neslyší blížící se vlak ani jeho houkání. „Na potřebnou reakci, která by zabránila neštěstí, už potom není čas. Ze zkratky přes koleje se pak stane rázem cesta nejdelší,“ dodává ředitel Surý. Zatímco osobní automobil dokáže ze stokilometrové rychlosti zastavit během 50 až 80 metrů, vlaku totéž trvá 1200 až 1500 metrů. Pokud tak například někdo uklouzne při přebíhání trati před jedoucím vlakem, strojvedoucí nemá možnost zastavit před blížícím se nebezpečím a odvrátit srážku.
Prevence na prvním místě
Vraťme se ale zpět k poklesu sražených přímo na železničních přejezdech. Těch je v ČR přes 8000. Zatímco v roce 2003 na nich zemřelo 67 lidí, v roce 2013 to byla už jen třetina. Je to kromě účinné prevence i důsledek postupného zvyšování bezpečnosti na železničních přejezdech. SŽDC do ní vkládá ročně stovky milionů Kč. Částečně se daří rušit i nevyužívané přejezdy na účelových, polních a lesních komunikacích; v rámci velkých investičních akcí na hlavních tratích se namísto železničních přejezdů budují nová a nejvíce bezpečná mimoúrovňová křížení. Výstavba takového bezpečného nadjezdu či podjezdu však v mnoha případech vyjde až na sto milionů Kč. Řešením tak zůstává především prevence.
Tomáš Johánek
