26. října 2015
Pouze 12 procent maloobchodníků prodává své zboží online do jiného členského státu, zatímco na domácím trhu obchoduje online 37 procent firem. Zhruba jen třetina spotřebitelů, kteří využívají elektronický obchod, nakupuje online i z jiných členských zemí. Rozvoj přeshraničního elektronického obchodu blokují nejrůznější bariéry, přičemž jednou z hlavních je přetrvávající rozdílnost digitálních kontraktů v jednotlivých členských státech EU.
Evropská komise v tomto ohledu chystá jednotnou úpravu smluvních vztahů v přeshraničním internetovém obchodě, a to jak v oblasti digitálního obsahu, tak i zboží. O tom, jak by měla nová úprava vypadat, diskutovali v Evropském domě zástupci Evropské komise, Evropského parlamentu, české státní správy a soukromé sféry. Cíle nové evropské iniciativy představila Simona Constantinová, členka kabinetu Věry Jourové, eurokomisařky pro justici, spotřebitele a rovnost žen a mužů. Hlavní zákonná smluvní pravidla by měla spotřebitelům a podnikatelům zajistit, aby měli prospěch z moderních a jednoduchých pravidel pro prodej zboží a digitálního obsahu online. „Harmonizace spotřebitelských a smluvních pravidel zajistí důvěru spotřebitelů v jednotný digitální trh a pro podnikatele, zejména malé a střední podniky, vytvoří příznivé prostředí, aby mohli plně využívat jeho výhod. Pouze sedm procent malých a středních podniků prodává své zboží online do jiné členské země,“ zdůraznila Simona Constantinová.
Základním problémem přeshraničního online obchodu jsou nyní nejednotná pravidla v různých zemích Evropské unie. V minulosti se sice EU snažila spotřebitelská práva v internetovém prostředí harmonizovat (směrnice o spotřebitelských právech 2011/83/EC, směrnice o zárukách 1999/44/ES, směrnice o nepřiměřených podmínkách 93/13/ /EHS), s ohledem na rychlý vývoj internetu je však potřeba pravidla adekvátně upravit. Problémem je také to, že evropské směrnice stanovily pouze minimální standardy a ambiciózní členské země, kterým taková úprava nestačila, si vytvořily vlastní nadstavbu. „Státy mohly jít dále a přiznaly spotřebitelům více práv, což vyprodukovalo chaos,“ řekla Věra Knoblochová z Ministerstva průmyslu a obchodu.
Výsledkem této fragmentace je strach z přeshraničního online obchodu u zákazníků i podnikatelů, kteří neznají právní úpravu v jiných zemích evropské osmadvacítky. Zákazníci nevědí, jaká mají v jiných státech EU spotřebitelská práva, a podnikatele zase odrazuje nutnost seznámit se s pravidly online prodeje, což je finančně i časově náročné.
Přeshraniční prodej se musí především zkvalitnit
„Legislativní i nelegislativní opatření s cílem zintenzivnit přeshraniční online prodej musí v první řadě tuto službu celkově zkvalitnit od nákupu zboží přes jeho doručení až po možnost reklamace či uplatňování náhrady,“ upozornila česká europoslankyně Olga Sehnalová. Za vyvážený přístup z hlediska zájmů spotřebitelů i obchodníků považuje úplnou harmonizaci právního rámce, kterým by se řídil domácí i přeshraniční online prodej. Byznys podporuje plnou harmonizaci legislativy v rámci EU v otázce vztahu mezi online prodejci a spotřebiteli. „Například sjednocení zákonné záruky či přístupu a výkladu k nepřiměřeným smluvním ujednáním by jistě pomohlo k dalšímu rozvoji jednotného digitálního trhu. Na druhou stranu úprava spotřebitelského práva v současnosti v zásadě není největší bariérou přeshraničního prodeje,“ řekl Martin Svoboda, manažer Asociace pro elektronickou komerci. Dodal, že menší a střední internetoví obchodníci vnímají překážky v oblasti zdanění, zvláště DPH, ale také v rozdílných požadavcích na značení zboží, poskytování informací o výrobcích či vysoké náklady na dodání zboží v rámci EU.
Řečníci se shodli, že si společnost žádá jednotná, tedy plně harmonizovaná smluvní pravidla pro prodej digitálního obsahu i hmotných statků online, jinak bude přetrvávat fragmentace národních úprav v této oblasti. Jednotná úprava je přitom potřeba zejména pro smluvní vztahy mezi prodejcem a spotřebitelem (B2C). Pro rozvoj elektronického obchodu jsou ovšem důležité také další aspekty, jako například kvalitní a cenově dostupné přeshraniční zásilkové služby, jednotná pravidla pro označování zboží či bezpečnost plateb. Martin Svoboda upozornil i na další překážky, které musí malé a střední podniky v rámci elektronického obchodu řešit. Problémem je například výběr daně z přidané hodnoty, který je pro podnikatele velmi nepřehledný. Systém by se proto měl zjednodušit, a to například prostřednictvím zavedení principu jednotného správního místa (Mini One Stop Shop) pro obchod se zbožím. To navrhuje i v květnu vydaná Strategie jednotného digitálního trhu. Dalším požadavkem malých a středních podniků je sjednocení pravidel pro dopravu. Komise má podle Martina Svobody vzít v potaz to, že i dopravci musí v jednotlivých státech EU respektovat různá pravidla, čímž dochází k rozdílům v cenách zboží.
Účastníci konference o digitálním obchodu se rovněž věnovali tématu možné úpravy vztahu mezi evropskými podnikateli a spotřebiteli. „Česká republika preferuje, aby úprava odrážela vztah spotřebitelů s podnikateli. Průzkumy komise totiž ukazují, že podnikatelé mají dostatečné nástroje na to, aby si vzájemný smluvní vztah ošetřili,“ řekla Věra Knoblochová. Podobně to vidí i Olga Sehnalová. „Nemohu mluvit za celý parlament, ale B2C je snáze dosažitelná meta.“ Naopak podle zástupce APEK není nutné řešit vztahy mezi podnikateli. „Jediné, co je potřeba upravit, je převzetí odpovědnosti za vady od výrobce nebo dodavatele zboží, kde jsou malé podniky oproti nadnárodním korporacím v nevýhodě,“ uvedl Martin Svoboda. Členka týmu Věry Jourové nevyvrátila, že by finální návrh digitálního kontraktu vztah B2B vůbec neupravoval, potvrdila ale, že i pro komisi je vztah podnikatelů se spotřebiteli na prvním místě.
Tomáš Johánek
