26. července 2019, Jiří Kladiva
Nejvýznamnější zdravotnická instituce světa – Světová zdravotnická organizace WHO se sídlem v Ženevě – sestavila souhrnnou zprávu o stavu silniční bezpečnosti ve světě, která hodnotí stav několika posledních let. V dnešních řádcích se zaměřím na její hlavní poznatky. Připomínám, že WHO - World Health Organisation, patřící do rodiny agentur OSN, byla založena 7. dubna 1948. Tento den se oslavuje ve světě jako Den zdraví. Členy WHO je 193 států a jejím cílem je zajistit, aby všechny země světa dosáhly v oblasti zdravotnictví co nejvyšší úrovně.
Zpráva se v první řadě věnuje usmrcením na světových silnicích, když jejich počet hodnotí jako nepřijatelně vysoký: ročně na silnicích přichází o život kolem 1,35 milionu osob. Když se však vezme v úvahu růst světového obyvatelstva a rychlá motorizace, potom současné úsilí v rámci silniční bezpečnosti působí tak, aby se situace ještě nezhoršovala. Nicméně se rovněž ukazuje, že pokrok v rámci realizace tzv. Cíle udržitelného rozvoje (mezinárodně SDG) má hodně daleko k dostatečnosti: požaduje totiž snížení počtu usmrcených do roku 2020 o 50 procent – cíl hodně vzdálený.
Jestliže dochází k pokroku třeba v předcházení infekčním nemocem, potom úmrtí v případě nemocí a neinfekčních zranění přibývá. Zranění ze silniční dopravy jsou osmou hlavní příčinou úmrtí ve všech věkových skupinách. Nyní více lidí umírá při nehodách nebo na jejich následky než třeba na AIDS či tuberkulózu. Tato zranění jsou teď hlavní příčinou úmrtí dětí a mladých lidí ve věku od 5 do 29 let. Je to signál pro změnu současné zdravotní agendy této kategorie, která silniční bezpečnost značně zanedbává. Komentáře neváhají hovořit o „hlavním zabijákovi dětí“.
Řada zemí světa má v posledních několika letech úspěch ve snižování úmrtnosti na silnicích, avšak tento pokrok se různí podle regionů a zemí. Existuje stále silná souvislost mezi rizikem úmrtí na silnicích a úrovní národních příjmů. Při průměru 27,5 úmrtí na 100 000 obyvatel, je riziko ztráty života v chudé zemi třikrát vyšší než v zemi bohaté, kde tento průměr dosahuje 8,3. Úroveň příjmů je přitom založena na klasifikaci Světové banky z roku 2017. Podle regionů světa se úmrtnost pohybuje mezi 9,3 až 26,6 úmrtí na 100 000 obyvatel. Nejvyšší čísla se v tomto ohledu týkají Afriky a jihovýchodní Asie (26,6 a 20,7). Následují regiony východního Středomoří a západního Pacifiku (18 a 16,9). Obě Ameriky a Evropa vykazují čísla nejnižší (15,6 a 9,3).
Více než polovina těchto úmrtí ve světě se týká nejzranitelnějších účastníků silničního provozu chodců, cyklistů a motocyklistů. Chodci a cyklisté představují 26 procent ze všech úmrtí, zatímco uživatelů dvou a tříkolových motorových dopravních prostředků je 28 procent. Uživatelů automobilů je pak 29 procent. Afrika vykazuje největší podíl úmrtí na silnicích mezi chodci a cyklisty, a sice 44 procent, - zatímco v jihovýchodní Asii převažují usmrcení motocyklisté (43% a 36 %.)
Pár slov k legislativě a k chování na silnicích. Prosazování legislativy o hlavních rizikových faktorech chování včetně rychlosti, řízení pod vlivem alkoholu, neužívání příleb motoristy, bezpečnostních pásů a ochrany dětí, jsou kritickými součástmi v integrované strategii předcházení úmrtím na silnicích. V současnosti 123 zemí, představujících skoro 6 miliard obyvatel, přijalo zákony, jež se týkají nejlepších praktik v předcházení alespoň jednomu z pěti hlavních rizikových faktorů chování. Od roku 2014 22 dalších zemí zpřísnilo své právo. Jaký je tedy podle stavu v roce 2017 počet zemí ve světě řešících zákonnou cestou pět rizikových faktorů?
- rychlost: 46
- alkohol za volantem: 45
- bezpečnostní pásy: 105
- přílby motocyklistů: 49
- dětská ochrana: 33
Světová zpráva se pozastavuje zejména nad tím, že pouze 46 zemí řeší cestou práva problematiku kritéria pro rychlost. Ne nezajímavý je počet obyvatel v miliardách, krytý zákonnými úpravami:
- rychlost: 2,7
- alkohol za volantem: 2,18
- bezpečnostní pásy: 5,15
- přílby motocyklistů: 2,7
- dětská ochrana: 0.6
Světoví zdravotníci neponechávají stranou ani vliv silnic a vozidel na nehodovost. Silniční infrastruktura je s ní silně svázána a šetření ukázala, že její zlepšování, zejména zohledňující designový standard, jenž bere v úvahu bezpečnost všech uživatelů, je pro bezpečné cesty zásadní. Přehled WHO ukazuje, že 112 zemí disponuje národními designovými standardy pro management rychlosti. V 92 zemích mají takový standard pro oddělování chodců a cyklistů od motorizované dopravy. Přehled rovněž shledal, že 147 zemí provádí bezpečnostní audity u nových silnic.
Bezpečnost vozidel se stále více prosazuje při předcházení nehodám a výrazně přispívá ke snižování počtu usmrcených a vážně zraněných v důsledku nehod. Aspekty jako elektronická kontrola stability a pokrokové brzdění jsou příklady standardu vozidlové bezpečnosti. Přes jeho přednosti se ne u všech nových vozidel vyžaduje uplatňování mezinárodně uznávaných bezpečnostních standardů. K dnešnímu dni 40 zemí zejména s vysokými příjmy aplikuje 7 až 8 těchto standardů. Jedenáct zemí aplikuje dva až šest prioritních standardů a 124 aplikuje jeden nebo žádný.
Zvláštní pozornost je věnována péči po nehodách včetně péče na místě, dopravy a péče nemocniční. Za ideální se považuje existence společného telefonního čísla platného v celé zemi a snadno zapamatovatelného, jehož volání je zdarma. Zpráva shledala, že toto existuje ve 109 zemích. Poměr počtu zraněných osob, které zemřou před poskytnutím péče v nemocnici, je dvojnásobný v zemích s nízkými a středními příjmy. Zpráva ukazuje, že pouze 55 procent zemí uplatňuje proces školení a certifikace poskytovatelů přednemocniční péče.
Zpráva také odhalila, že v řadě zemí dochází k pokroku, i když jak je uvedeno na počátku, mezinárodního cíle snížit počet usmrcení při silničních nehodách do roku 2020 na polovinu se nedosáhne. Hodnocení klíčových faktorů rizik však ukazuje, že k pokroku dochází na úseku práva kolem silniční bezpečnosti, rozšiřování bezpečné infrastruktury, přijímání vozidlových standardů a zlepšování péče po nehodách. Další pokrok bude záviset na řešení významných výzev, které nadále zůstávají.
Jiří Kladiva
