11. července 2002
Nejvyšší vedení ministerstva dopravy a spojů si podle denního tisku ještě na odchodnou „uřízlo“ menší ostudu kvůli manipulaci s vládním rozhodnutím o letním omezení jízdy řvoucích vodních skútrů na přehradách (úřad se údajně snažil skútr vyjmout z definice plavidla, což by byl pro rekreanty opravdu pěkný „dárek“). Jako by u nás bylo rámusu z dopravy málo, jako by se kdovíjak dařilo dostávat těžkou dopravu z měst, zakazovat noční lety, potlačovat hladinu decibelů díky využití nejmodernější techniky a vůbec cílevědomě proti dopravnímu hluku bojovat. Kdysi se někde objevila informace, že jeden moped s uvolněným výfukem dokáže ve tři hodiny v noci v Paříži probudit až milión lidí. Je-li tomu tak, pak smečka skútrů na přehradě či rybářském potoce by jistě mohla probudit i mrtvého…
Dozvídáme se, že asi osm tisíc kilometrů české a moravské silniční sítě je v katastrofálním stavu; peněz na opravy se nedostává a podle Nejvyššího kontrolního úřadu se navíc dokonce nějaké miliardy snad i „vyhodily oknem“. I když i v tomto případě se jistě, jako nakonec skoro vždycky, ukáže, že se pan Voleník vlastně mýlil…
Situaci na kolejích jistě nelze generalizovat na základě jediného poznatku, ale nedá mi to. Celé týdny auta na hlavním mezinárodním silničním tahu na Karlovy Vary kousek za Prahou u Hostivice přejížděla železniční přejezd, který byl v takovém stavu, že by se spíše hodil na předměstí Kábulu těsně po střetnutí s Al-Kaj-dou. Zarážející nebyly jen vlastní vymleté jámy, ale hlavně ta týdny
trvající netečnost…
Mimochodem, České dráhy se připravují na činnost ve formě akciové společnosti, která jim umožní i zakládání dceřiných společností se zahraničními investory. Kéž by toto řešení opravdu vedlo k renesanci železniční dopravy. Zkušenosti z jiných zemí v tomto směru zatím nijak ohromující nejsou…
Pokud západní dopravní politici a dopravci mají v procesu rozšiřování Evropské unie údajně z něčeho obavu, pak je to úroveň dopravní infrastruktury v kandidátských zemích. Ale s problémy v této oblasti se potýká již i země vynikajících autostrád – Německo. Německý svaz průmyslu v červnovém prohlášení poukázal na katastrofální stav silnic, vodních cest a drážní sítě. Z dvanácti tisíc kilometrů německých dálnic dnes podle jeho údajů skoro čtvrtina není běžně sjízdná. Svaz průmyslu i podnikatelské svazy proto na vládě požadují, aby prostředky z daní a dávek, získávaných v souvislosti se silniční dopravou (daň z minerálních olejů, daň z
vozidel, příjmy z připravovaného dálničního mýtného), byly účelově vydávány právě na rozvoj infrastruktury.
Ovšem ne že by se nestavělo: u nás byl znovu položen základní kámen ke stavbě dálnice D47, bez velké pompy se vylepšuje trasa na Karlovy Vary, Němci zase hodlají v roce 2005 dokončit dálnici z Drážďan k české hranici. Rusové chtějí dokonce do roku 2008 vybudovat nepřerušenou dálnici z Moskvy do Vladivostoku, jejíž výstavbu by hradil stát. Kromě toho začínají práce i na V. panevropském dálničním koridoru z Rijeky do Lvova.
Ach, ty brzdy! Nejrizikovější element dopravních prostředků, zdroje obživy dopravců a také veřejné nebezpečí prvního řádu. Ještě do června doznívala v povědomí havárie kamiónu přepravujícího minerálky v Pelhřimově. Kamión kvůli špatným brzdám nejprve zabíjel na ulici, poté také zničil dům a těžce v něm zranil matku s dětmi. Pár dní nato přišla z německého Stuttgartu informace, že v okolí města prošlo více než 26 tisíc nákladních vozidel kontrolou, při níž se ukázalo, že skoro polovina z nich – 47 procent – neměla v pořádku brzdy. A brzdy do třetice: německá spolková vláda by údajně mohla ušetřit asi 800 miliónů z dvou miliard €, které jsou v rozpočtu vyčleněny na snižování dopravního hluku na železnici (60 miliard Kč na boj proti hluku!), kdyby se u všech drážních podniků v SRN podařilo do nákladních vozů nainstalovat vrstvená brzdová obložení. To by ovšem znamenalo, že budou investice ze stavebních úprav kolem tratí přesměrovány na „přezbrojení“ vagónů. V Berlíně již nedávno vlak „s tichým brzděním“ představili. Zkušenost možná zajímavá i pro nás, když už jsme dnes tím českým dopravním rámusením začali. Jiří Kladiva)
