Co přinesl duben v dopravě

Zatímco růst HDP v západní Evropě se loni pohyboval pod hranicí jednoho procenta, Česká republika v tomto ukazateli zaznamenala nárůst o 3,6 procenta. V dubnu oznámený výsledek výkonnosti české ekonomiky byl nejen potěšující pomlázkovou pozorností; lepší chod celého hospodářství se očividně zasloužil i o to, že se česká doprava nepotýkala s až tak kritickými problémy jako v případě některých sousedních zemí. Například v Německu zaznamenali v druhém pololetí loňského roku nejvíce krachů soukromých dopravních a spedičních firem za celou řadu posledních let. A třeba ČSA zaznamenaly dokonce výrazný nárůst carga, přestože se jinde letecké společnosti pohybovaly v citelném minusu.
Duben ovšem nepřinesl jen dobré zprávy: například ČSPL – po třiasedmdesáti letech! – uzavřela svou pobočku v Hamburku. A tak pro naše potomky bude znít jen jako legenda to, že v „Hbg“ byla kdysi silná česká plavecká kolonie, jejíž součástí byl dokonce i velký lodní hotel a plovoucí mechanická dílna, o mnoha českých bárkách pracujících pro přístav a desítkách dálkových šífů pendlujících mezi Děčínem a světovým námořním přístavem ani nemluvě. Bude to podobná legenda, jako že Československo mívalo ještě celkem nedávno úctyhodnou flotilu námořních lodí a nebo že bylo díky Zlínu světově uznávaným výrobcem obuvi. Mimochodem – nedávno jsem měl možnost spatřit fotografie údajného „ekologického klenotu“ na severu Čech, který brání stavbě jezů na Labi. Zobrazovaly jednu divokou skládku na druhé, takový přírodně chráněný chlívek na druhou…
Svaz zaměstnavatelů a podnikatelů v dopravě „přemaloval“ firmu (nyní Svaz dopravy). Vedle naplnění řady jistě pádných důvodů pro tento krok se tak možná mimoděk vypořádal i s absurdní skutečností, že v jednom ochranném spolku sdružoval jak dopravce, tak i jejich zákazníky. Jeho charismatický předseda a vynikající režisér Otto Slavík (je až s podivem, že po něm některá vláda nesáhla jako po ministru dopravy – zvláště po určitých zkušenostech) předvádí mistrovský krotitelský kousek, když v jedné manéži soustřeďuje elementy, jež jsou si ve skutečné tržní ekonomice konkurenty na život a na smrt a skutečně si „jdou po krku“. Několik velkých dopravních firem z konkurenčních dopravních oborů asi výhodně spojuje vztah zaměstnavatelů především vůči nepříjemným odborům. Ale ani hodně slibující nový název svým obsahem – žel – stále nenaplňuje představu většinové reprezentace české dopravy. Páteř dopravních soustav (co do počtu podnikatelských subjektů) se u nás i jinde ve světě etablovala ve firmách středního stavu, které ve svých tisících „tvrdí dopravní muziku“, a to i pokud jde o výkony. A tady je u nás ještě pro vytvoření skutečně většinové reprezentace české dopravní podnikatelské sféry pole neorané…
Málo uvěřitelná náhoda tomu chtěla, že prakticky ve stejnou dobu se v Praze souběžně konaly dvě významné logistické akce: zatímco Česká logistická asociace uspořádala velkou mezinárodní konferenci se silným akcentem na teorii logistiky, Svaz spedice a logistiky se na své valné hromadě zaobíral (kromě jiného) i logistickou praxí. Maje tu čest referovat na druhé akci o současné situaci evropské dopravy, pokusil jsem se zbavit české speditéry případného „mindráku“, že ve své práci nedrží dostatečně krok s posledními logistickými sny a vizemi. Ona totiž každá taková vize nakonec stejně končí fyzickým přemístěním zboží a zákazníka dnes stejně jako kdykoli dříve zajímá především to, aby se tak stalo kvalitně a za přijatelnou cenu, a méně už ho tlačí, zda přitom šlo o logistickou formu typu 3PL, 4PL nebo dokonce 5PL. A pak, evropské zkušenosti ukazují, že i ta seberafinovanější logistická kreace může ztroskotat na sotva průjezdné, respektive do krajnosti přetížené dopravní cestě.
Jiří Kladiva