29. listopadu 2001
Společnost CityPlan připravuje pro ministerstvo dopravy a spojů projekt
„Telematický systém vodních cest a vodní dopravy“. V jeho rámci bude
vytvořen informační systém, který bude sestaven jako stavebnice tak, aby
mohl být průběžně rozšiřován o nové funkce a aby respektoval
požadavky uživatelů vodních cest v České republice. O možnostech
aplikace inteligentních systémů v oblasti vodní dopravy jsme hovořili
s vedoucím Střediska dopravy a dopravního inženýrství společnosti
CityPlan ing. Jiřím Landou.
„Můžete přiblížit projekt Telematický systém vodních cest a vodní
dopravy?“
„Projekt zadalo ministerstvo dopravy a spojů v rámci výzkumných úkolů
v dopravě. Jeho cílem je navrhnout a realizovat informační systém, který
umožní poskytovat informace o vodní cestě a dopravě, jež sbírají
různé instituce a organizace, co nejširšímu okruhu uživatelů. Cílem
systému je podpořit funkčnost vodní cesty a zvýšit konkurenceschopnost
vodní dopravy. V systému budou využity prvky inteligentních dopravních
systémů, které budou aplikovány v podmínkách vodní dopravy.“
„Co mezi tyto prvky patří a na jakém principu celé systémy
pracují?“
„Inteligentní dopravní systémy pracují na principu sběru informací,
jejich zpracování, využití a dodání uživatelům, a to nejen v případě
plavby, ale i jiných druhů dopravy. V silniční dopravě jsou například
využívány informace o povětrnostních podmínkách, intenzitě provozu na
komunikacích, čekacích dobách na hraničních přechodech, uzavírkách a
podobně. Pomáhají jak uživatelům, tak správcům dopravní cesty. Totéž
platí i ve vodní dopravě. Je třeba sbírat podrobné informace o stavu
dopravní cesty, například o stavu jednotlivých zdymadel či intenzitě
provozu na dopravní cestě. Zejména je ovšem důležité podávat informace
o toku zboží, které umožní vodní dopravu zapojit do logistických
řetězců.“
„Jakým způsobem budou tyto informace zveřejňovány a jak často se budou
aktualizovat?“
„Informace by měly být veřejně dostupné na internetovém serveru, který
bude po dokončení projektu provozovat ministerstvo dopravy a spojů. Jaké
vstupní informace na něm budou k dispozici a jak často budou aktualizovány,
bude záviset na ochotě jednotlivých partnerů ke spolupráci. Jednotlivé
instituce a firmy totiž data často využívají jen pro svou vlastní
potřebu. Nešťastné by bylo, kdyby se jednotlivé ústavy zabývající se
dopravní cestou, meteorologickými podmínkami apod. snažily poskytování
informací embargovat, nebo za ně požadovaly platby. Nemáme totiž žádný
nástroj, kterým bychom mohli ke spolupráci přimět i soukromé
společnosti – bude pouze na jejich dobré vůli, zda se k projektu
připojí. U organizací, jejichž zřizovatelem či vlastníkem je stát,
může poskytování informací ovlivnit ministerstvo dopravy.“
„Jak daleko práce na projektu dosud pokročily?“
„Projekt se ve skutečnosti teprve rozjíždí, a to se záměrem, aby byl
vypracován v průběhu dvou let. Práci na projektu naše společnost
zahájila spolu s dalšími partnery v prvním pololetí letošního roku
s určitým zpomalením, které bylo způsobeno krácením finančních
prostředků na výzkumné úkoly. Na přídělu finačních prostředků od
ministerstva bude ostatně záviset i to, zda se projekt dokončí již
v příštím roce, jak bylo původně naplánováno, nebo o rok
později.“
„Jakou má vnitrozemská plavba podle vašeho názoru budoucnost?“
„Vnitrozemská plavba zaujímá v zemích Evropské unie podobně jako
v České republice na dopravním trhu malý podíl. S potížemi konkuruje
jak dopravě silniční, tak i železniční a letecké. V zemích EU je na
tom přesto podstatně lépe, protože může využívat významné vodní toky
a soustavu kanálů, a má tak daleko větší šanci na prosazení na
dopravním trhu. Vnitrozemská plavba je v nich zároveň napojena na kabotáž
a na námořní plavbu, takže vytváří určitý ucelený systém. V České
republice navíc trpí nespolehlivostí vzhledem ke známým vážným
potížím se splavností Labe v oblasti chybějících vodních stupňů
v Prostředním Žlebu a Malém Březně.
Se vstupem do Evropské unie budou veškeré dopravní trhy plně
liberalizovány. V České republice by vodní doprava neměla v žádném
případě zaniknout. Prostor, který na dopravním trhu pro vodní dopravu
existuje, by měl být využit v maximální možné míře a beze zbytku.
V žádném případě bychom si však neměli dělat ambice, že vodní
doprava v České republice v budoucnu překročí své možnosti. Stejně
jako železniční doprava má jasně vymezený segment na trhu, v němž se
může pohybovat, a jeho hranice nemůže navzdory jakýmkoli politickým
proklamacím překročit.“
„Co si myslíte o plánech na vybudování kanálu Dunaj-Odra-Labe?“
„Myslím si, že je to ambiciózní projekt našich předků, který
v současnosti nemá z čistě ekonomického hlediska šanci na úspěch.
Střetává se například s plánovanými
trasami rychlostních komunikací a železničních koridorů. V konkurenci
železniční a mezinárodní kamiónové dopravy a spolu s nedostatečnou
rychlostí vodní dopravy a vysokými investičními i energetickými nároky
na vybudování a provozování vodních stupňů, které by při výstavbě
kanálu bylo nutné vybudovat, tento projekt neobstojí. Tytéž přepravy lze
podle mého názo-
ru uskutečnit po vodních cestách v Německu a Polsku, nebo na Dunaji.
Obávám se, že doba příhodná pro vybudování tohoto kanálu byla
promarněna – myšlenka byla na místě spíše v první polovině minulého
století.“
Milan Žalud
