20. června 2002
Vážení nákladních vozidel patří již několik let k tématům, o nichž se mezi odbornou veřejností živě diskutuje. Tomu, jak je tato problematika legislativně upravena a jak by zřejmě bylo žádoucí některá ustanovení pozměnit, je věnován následující příspěvek.
Problematika kontrolního vážení vozidel je právně zakotvena v zákoně č. 13/1993 Sb., celním zákoně, dále v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (§ 6 odst. 5, 6), v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (§ 38a až 38c) a v prováděcí vyhlášce č. 104/1997 Sb., k zákonu o pozemních komunikacích (§ 51a až 51c).
V následujícím textu nejprve uvádím platné znění konkrétních ustanovení současné legislativy a poté návrhy na jejich případnou změnu.
Zákon č. 361/2000 Sb., § 6 odst. 5, 6
v Řidič motorového vozidla je povinen na výzvu policisty podrobit vozidlo kontrole maximální přípustné hmotnosti na nápravu, maximální přípustné hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy nebo technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy.
v Řidič motorového vozidla je povinen při vstupu na území České republiky nebo při výstupu z jejího území na výzvu příslušníka celního orgánu podrobit vozidlo kontrole maximální přípustné hmotnosti na nápravu, maximální přípustné hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy.
Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, § 11 odst. 1 písm. c)
v Celní úřad kontroluje dodržování stanovených nápravových tlaků nákladních vozidel vstupujících do tuzemska nebo vystupujících z tuzemska.
Domnívám se, že toto ustanovení celního zákona by se mělo upravit následovně: „Celní úřad kontroluje dodržování stanovených nápravových tlaků nákladních vozidel a maximální přípustné hmotnosti vozidel nebo jízdních souprav vstupujících do tuzemska nebo vystupujících z tuzemska“, protože termín „nápravové tlaky nákladních vozidel“ v ustanovení zákona vyvolává nejednoznačnost zamýšleného faktického uskutečňování kontrolního vážení.
Co se týče kontrol prováděných celními úřady podle zákona č. 13/1994 Sb., celního zákona, domnívám se, že bude zapotřebí celním úřadům vykonávajícím kontrolu hmotnosti vozidel a náprav přidat oprávnění nepřepustit vozidlo k další přepravě, respektive pravomoc uložit mu přímo pokutu. A to z toho důvodu, že v současné době mají celní orgány pouze pravomoc zkontrolovat a postoupit zjištěné nesrovnalosti ke správnímu řízení okresnímu úřadu k prošetření.
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (§ 38a až 38c)
v Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích, s výjimkou hraničních přechodů, se provádí kontrolní vážení a měření silničních motorových vozidel kategorie N3 a jejich jízdních souprav s přípojnými vozidly kategorií O3 a O4. (Specifikace je ve vyhlášce č. 301/2001 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.)
v Kontrolní vážení zajišťuje správce pozemní komunikace v součinnosti s Policií ČR.
v Kontrolní vážení zahrnuje vá-žení celkové hmotnosti vozidla, měření nápravových tlaků a měření rozměrů vozidla.
v Řidič vozidla je povinen na výzvu příslušníka Policie České republiky ve služebním stejnokroji podrobit vozidlo kontrolnímu vážení. Zajížďka k zařízení na kontrolní vážení včetně cesty zpět na pozemní komunikaci nesmí být delší než osm kilometrů.
v Při kontrolním vážení je řidič vozidla povinen řídit se pokyny osoby obsluhující zařízení na kontrolní vážení.
v O výsledku kontrolního vážení vydá osoba obsluhující zařízení na kontrolní vážení vozidel řidiči doklad.
Jsem toho názoru, že by bylo vhodné doplnit toto ustanovení o formulaci „který slouží současně jako doklad o osvobození od další kontroly vážení celkové hmotnosti vozidla, popřípadě měření nápravových tlaků a měření rozměrů vozidla do naložení, respektive vyložení nákladu v průběhu 24 hodin“.
v Zjistí-li se při kontrolním vážení dodržení hodnot vozidla stanovených zvláštním právním předpisem (vyhláška 301/2001 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), může řidič vozidla pokračovat v další jízdě. V tomto případě není možné účtovat řidiči žádné náklady vážení.
v Zjistí-li se při kontrolním vážení překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem, je toto porušení projednáváno na základě zvláštního zákona jako přestupek a řidič je povinen uhradit náklady vážení.
v Způsob provádění kontrolního vážení, způsob stanovení nákladů spojených s kontrolním vážením, náležitosti dokladu o výsledku kontrolního vážení a vzor dokladu stanoví prováděcí předpis.
Domnívám se, že tuto část právní úpravy by bylo vhodné doplnit o formulaci „způsob dopravního značení ke stanovišti kontrolního zařízení stanoví prováděcí předpis“ (tímto je vyhláška č. 104/1997 Sb., ve které by měl být způsob značení konkretizován).
v Zjistí-li se při kontrolním vážení, že rozměry vozidla nebo jeho celková hmotnost přesahují hodnotu stanovenou zvláštním předpisem, může řidič pokračovat v další jízdě
pouze na základě povolení ke zvláštnímu užívání a za podmínky, že vozidlo je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích (zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích).
Dle mého subjektivního názoru by v tomto ustanovení byla vhodná následující změna – „nesmí řidič pokračovat v další jízdě“.
v Zjistí-li se při kontrolním vážení, že nápravový tlak překračuje míru stanovenou zvláštním právním předpisem (vyhláška č. 301/2001 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), nesmí řidič pokračovat v jízdě.
Návrhy na další případné úpravy
Pokud by se v budoucnu uvažovalo o dynamickém vážení silničních vozidel (vážení i za velké rychlosti, popřípadě na vysoce zatížených komunikacích), o výběru subjektu (z jiných subjektů, než je správce pozemní komunikace a Policie ČR), který by tuto kontrolní činnost vykonával (jedna z reálných úvah), bylo by zapotřebí tuto skutečnost právně zakotvit v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v zákoně
č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a konkretizovat ve vyhlášce č. 104/1997 Sb. Kromě toho i způsob výběru subjektu, jeho pravomoci a kompetence je třeba zakotvit
v zákoně (jedná se hlavně o pravomoc zastavovat vozidla a provádět kontroly, postupovat právní situace ke správnímu řízení, popřípadě vést správní řízení a udělovat pokuty). Co se týče v úvahu přicházejících subjektů, mohlo by se jednat o organizaci zřízenou Ministerstvem dopravy a spojů České republiky, o samostatnou organizaci pro zajištění kontrolních činností nebo o jiný subjekt podle veřejného anebo soukromého práva, který bude pověřen touto činností na základě výsledků výběrového řízení.
Rovněž bude potřebné upřesnit sankce a postihy (odstupňování výše pokuty v závislosti na procentu míry překročení zatížení). Pokud by se jednalo o rozčlenění pokut v závislosti na rozčlenění kontrol při vážení na stabilních nebo mobilních zařízeních, bude zapotřebí tuto skutečnost rovněž zakotvit v příslušném právním předpisu.
Dále by bylo nutné novelizovat a doplnit zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích na úseku dopravy (tedy ustanovení § 22) o „nový přestupek“ překročení příslušné povolené hmotnosti zjištěné při kontrole. V současné platné právní úpravě by mohl být podřazen pod ustanovení
§ 22 odst. 1 písm. f).
V případě aktuálnosti bude také nutno zakotvit v právní úpravě odvádění prostředků, získaných z pokut za překročení hmotnosti vozidel, nápravových tlaků a rozměrů vozidel, jako příjem státního rozpočtu. V případě, že by byla schválena možnost provádět kontroly hmotnosti vozidel jinými státními, respektive soukromými subjekty, pak by bylo třeba uvést, že pokuty jsou jejich příjmem (to by však mělo být předmětem jednání Ministerstva dopravy a spojů České republiky, Ministerstva financí ČR a Ministerstva vnitra ČR).
Pokud vozidlo absolvovalo kontrolní vážení, respektive měření nápravových tlaků a rozměrů vozidla
a nepřekročilo stanovené limity, příslušný doklad by měl sloužit jako potvrzení o osvobození od opětovného měření v průběhu 24 hodin. Tato lhůta by byla asi nejpřijatelnější, co se týče opětovného měření hmotnosti vozidla v rámci preventivní kontroly a v rámci objektivní představy o délce trvání přepravy. Samozřejmě, může být jiná a měla by být v případě zakotvení do právní úpravy předmětem jednání dotčených subjektů. Jedná se o akceptaci, ale hlavně o způsob akceptace výsledků měření v jiných sousedních zemích, protože se reálně předpokládá, že přeprava zboží v rámci mezinárodní silniční přepravy trvá delší dobu, zpravidla i více dnů.
V této souvislosti je však nutno brát ohled na splnění podmínky, že vozidlo nebylo v průběhu výše uvedené doby (nebo jiné doby) vyloženo nebo znovu naloženo, čímž by se změnila měřená hmotnost a účel ustanovení by byl zmařen.
V předešlých řádcích jsem se pokusila vykreslit a nastínit právní aspekty a úvahu do budoucna, týkající se kontrolního vážení vozidel. Tato problematika je však daleko širší a osud tohoto dopravně-právního institutu bude v rukou příslušných institucí a samozřejmě zákonodárců.
Mgr. Eva Popelušáková,
Centrum dopravního
výzkumu Brno
