12. září 2002
Země Evropského hospodářského společenství si byly plně vědomy důsledků, které bude mít pro celní spedici a celní správy členských zemí vytvoření společného trhu. Na konci roku 1992 proto předchůdce dnešní Evropské unie přijal Směrnici č. 3904/92 „O opatřeních ke strukturálnímu přizpůsobení oboru celních agentů a speditérů společnému trhu“.
Směrnice vycházela z konstatování, že vytvoření společného trhu představuje zásadní a veskrze pozitivní cíl, který umožní další rozvoj společenství. Současně však poukazovala na to, že po zrušení celních formalit se na vnitřních hranicích společenství k 1. lednu roku 1993 výrazně změní některé hospodářské aktivity a že řadu oblastí ekonomiky čekají vážné obtíže, neboť jsou ve značné míře závislé na celních činnostech.
„Práce celních agentů, celních speditérů a obdobných povolání je ve značné míře závislá na celních kontrolách a vyřizování celních formalit na vnitřních hranicích společenství. Jejich odstranění bude znamenat i zánik tohoto oboru. Zaměstnanci, podniky a oblasti, které se zabývají mezinárodní dopravou, ponesou těžké následky,“ konstatovala směrnice s tím, že na podpoře státních orgánů budou závislé zejména malé a střední podniky.
Evropská rada ve svém stanovisku, jež přijala na podzim roku 1992 v Birminghamu, členským zemím a postiženým regionům doporučila, aby vypracovaly návrhy, které jim umožní co nejlépe a co nejrychleji překonat obtíže postižených hraničních území. Představitelé EHS dále navrhli, aby restrukturalizace a diverzifikace služeb, jež dosud nabízeli celní agenti a speditéři, byla hrazena ze strukturních fondů společenství. Současně stanovili, že specifická opatření přijatá na podporu postiženého sektoru musejí být časově omezena.
Nařízení Rady EHS
Rada EHS vydala podrobné nařízení, které umožnilo využívat strukturní fondy společenství na obnovu hospodářských struktur a na vytváření nových pracovních příležitostí. Nařízení přispělo k zachování velkého množství pracovních míst restrukturalizací oslabených, avšak životaschopných podniků.
Nařízení podrobně formulovalo způsoby možné podpory podniků celní spedice. Směrnice obsahovala i řadu administrativních ustanovení, týkajících se například způsobů intervence, intervenčních sazeb, způsobů podání žádosti o příspěvky a jejich schvalování, technické pomoci, forem hodnocení a kontroly, vázání prostředků a plateb nebo uplatňování měnové jednotky ECU.
Direktiva platila po dobu jednoho roku. Země, které vstupovaly do Evropské unie již po formálním utvoření společného trhu, například Rakousko a Finsko, se nicméně ustanovení této směrnice rovněž dovolávaly.
V
