20. června 2002
Květnové zasedání Klubu dopravního práva Svazu spedice a logistiky ČR, které vedl jeho předseda JUDr. Miloš Pohůnek, se těšilo značnému zájmu členských firem svazu, ale i pojišťoven a vysokých škol právního zaměření. Jeho program by velmi široký – obsáhl několik nových mezinárodních úmluv i konkrétní případy ze soudní praxe.
Nákladní vozidla pod vlajkou leteckých společností stále častěji sváží letecké zásilky na největší evropská letiště, kde se nakládají do obřích nákladních letadel. Zákazníci mnohdy ani netuší, že jejich letecké zásilky často absolvují určitou část přepravní vzdálenosti po silnici. To může vést k problémům při určování odpovědnosti: výkonný ředitel SSL Jiří Kladiva seznámil členy klubu například se sporem o pojetí odpovědnosti v náhradní letecké nákladní dopravě, který musely řešit britské soudy.
Spor o odpovědnost
Francouzská letecká společnost Air France dopravila letecky do Paříže tři palety počítačových dílů ze Singapuru. Pro další dopravu do irského Dublinu si najala smluvního silničního dopravce. Na britském území však zaměstnanci dopravce dvě palety (v hodnotě kolem 1,5 miliónu USD) odcizili. Příjemce zboží dal věc k soudu a předpokládal, že soud rozhodne ve smyslu ustanovení Úmluvy CMR, která řeší odpovědnost z přepravní smlouvy v mezinárodní kamiónové dopravě včetně důsledků hrubé nedbalosti (článek 29). Silniční dopravce byl ochoten škodu nahradit, jeho firma však byla v likvidaci a pojišťovna mu vypověděla odpovědnostní pojistku.
Představitelé Air France zase očekávali, že bude-li soud vycházet z mezinárodní úmluvy, potom výhradně z textu Varšavské úmluvy a jejích doplňků – Haagského a Montrealského protokolu. Britský soud nicméně celý případ podrobil detailní analýze a využil všech možností dopravního práva. Jeho závěr byl překvapivý – pro určení odpovědnosti je podle jeho názoru rozhodující poznámka v leteckém nákladním listu Air France o tarifu a podmínkách omezujících odpovědnost za zboží v držení letecké společnosti nebo agenta. Podobná poučení z konkrétních právních případů patří k hlavním praktickým přínosům činnosti klubu.
Odpovědnost v oboru vnitrozemské plavby
Miloš Pohůnek se ve svém výkladu věnoval ustanovením Úmluvy o smlouvě pro přepravu zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI), která řeší odpovědnost jednotlivých subjektů přepravního řetězce. Smlouva právě prochází procesem ratifikace národními vládami, ale měla by vstoupit v platnost v poměrně krátké době. Úmluvu na diplomatické konferenci v Budapešti na konci roku 2000 podepsali i představitelé České republiky.
Dopravce podle úmluvy (nejde-li o výluku omezení odpovědnosti a některé specifické případy) neodpovídá za částku přesahující 666,67 zúčtovacích jednotek za každé balení nebo jinou nákladovou jednotku, případně dvě účtovací jednotky za každý kilogram hmotnosti ztraceného nebo poškozeného zboží, uvedeného v přepravní listině. Vyšší sazby platí jen pro kontejnerizované zásilky.
Nový právní instrument pro námořní plavbu
Na půdě Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL v New Yorku vzniká nový právní instrument, jehož posláním má být sjednocení několika dosavadních právních nástrojů i řešení řady problémů souvisejících s odpovědností při námořní dopravě kontejnerů. Mezinárodní federace národních spedičních svazů FIATA věnuje této problematice velkou pozornost, a to zejména formulaci práv a odpovědnosti zákazníka v námořní dopravě a jejího zprostředkovatele. Poslední jednání komise, které právě probíhá, bude podrobně zhodnoceno na zasedání právních a námořních složek FIATA u příležitosti letošního zářijového světového kongresu federace v tureckém Istanbulu.
SRN: krize spedičního pojištění
Klub věnoval pozornost i vývoji spedičního pojištění v sousední Spolkové republice Německo, který německé pojišťovny hodnotí jako velmi nepříznivý. Nové dopravní právo, které v Německu začalo platit od roku 1999, výrazně zvýšilo odpovědnost spedičních firem za partnery, které si v dopravním řetězci najímají. To vedlo ke značnému nárůstu počtu škodních případů a výše požadované úhrady od pojišťoven.
V SRN je spediční pojištění pro jednotlivé případy povinné a jeho pravidla tvoří přílohu Německých všeobecných spedičních podmínek. Pojišťovny ovšem podle svého odhadu loni na současný spediční pojišťovací systém doplácely až 100 miliónů DEM. Proto volají po přepracování spedičních podmínek, případně po změně kalkulace pojistných prémií. Zástupci spedice a dopravy tento požadavek odmítají a současně kritizují málo aktivní roli profesních svazů v této oblasti.
Jiří Kladiva
