12. prosince 2002
Na první straně Dopravních novin číslo 43/02 z 24. října byla výrazným titulkem uvedena zpráva ČTK „MDS: Plánovaná výstavba labské vodní cesty pokračuje“, odvolávající se na vyjádření ředitelky odboru plavby ministerstva dopravy a spojů Magdaleny Konvičkové, která zdůvodňovala účelnost další přípravy jezů na Labi pod Ústím nad Labem bez ohledu na to, že německá strana definitivně zastavila realizaci regulačních zásahů (beztak velice skromných a málo účinných) na Labi po proudu od naší hranice. Paní ředitelka – máme-li přesně citovat uveřejněný článek – údajně prohlásila, že „jezy (…) mají vyrovnat plavební podmínky na parametry, které již nyní existují na německé straně“.
Věrohodnost takového prohlášení lze jednoduše posoudit. Zatímco parametry týkající se délky či šířky lodí a souprav na našem a německém Labi (alespoň v úseku po Drážďany) se prakticky neliší, mohou být jediným odlišným parametrem rozdílné plavební hloubky. Ty ovšem v závislosti na okamžitých průtocích a odpovídajících vodních stavech kolísají – jak u nás, tak v Německu – takže pro jejich porovnání je nutné vycházet z přesně stanoveného „rovnocenného vodního stavu“. Tento stav byl v Německu přesně definován jako tzv. „gleichwertiger Wasserstand“ (zkráceně GlW).
Česká strana se k tomuto srovnávacímu kritériu připojila a extrapolovala hodnoty GlW od státní hranice až po Střekov. Lze tedy snadno zjistit, o co je splavnost českého Labe „horší“ než splavnost Labe v Ně-mecku, a to tak, že si ověříme „nedostatky“ přípustných ponorů od požadovaného cíle plánovaných regulačních úprav, který je dán ponorem 140 centimetrů při GlW. Tyto nedostatky (respektive hodnoty, o které by bylo třeba zvýšit ponor) se na jednotlivých úsecích řeky liší. U nás se jedná o dva úseky, a to o úsek I od Střekova po Děčín a úsek II od Děčína po státní hranici. Na německé trati je vyhlášeno celkem devět úseků s různými přípustnými ponory, které jsou označovány symboly E 1 až E 9. Výsledky porovnání jsou uvedeny v tabulce.
Nejhorším úsekem je tedy úsek E 8 v Německu. V praktickém plavebním provozu je ovšem možné se tomuto úseku vyhnout, opustit Labe již v Magdeburku a využít pro plavbu do Hamburku paralelní cestu po průplavech podél Labe, takže odpadne plavba úseky E 6 až E 9. Dále rezignují čeští rejdaři při nízkých vodních stavech na plavbu úsekem I, tedy najíždějí pouze přístav Děčín Loubí. Jak ukazuje tabulka, není při plavbě úsekem II a navazujícími úseky E 1 až E 5 nejhorší česká trať, nýbrž opět německý úsek E 4, přičemž splavnost našeho úseku II je stejná jako v německém úseku E 5.
Podmínky v Německu jsou horší
Co z toho plyne? Neexistuje žádná potřeba, abychom „vyrovnávali“ plavební podmínky na českém Labi na úroveň podmínek v Německu, neboť ty jsou horší a nikoliv lepší než u nás. Jinými slovy: výstavbou jezu v Prostředním Žlebu za několik miliard, kterou paní ředitelka tak vehementně prosazuje, se českým rejdařům nezlepší ponory ani o jediný milimetr. Naopak: soustřeďováním pozornosti na tuto nesmyslnou a nepotřebnou investici se zakrývá skutečný stav věcí a odvádí pozornost od skutečných potřeb labské plavby, zejména od naléhavé potřeby vyrovnání ponorů mezi úseky I a II, které by si vyžádalo násobně nižších investic.
Ta je naléhavá z toho důvodu, aby byl konečně odstraněn handicap ostatních labských a vltavských přístavů ve srovnání s Děčínem, který již po desítiletí degraduje celou labsko-vltavskou vodní cestu a mimo 3Djiné způsobil úplný zánik zahraničních přeprav na Vltavě, degradaci přístavu Praha-Holešovice, který se přeměnil jen na lukrativní stavební pozemky pro administrativní a obytné budovy apod.
Je skutečně smutné, že ředitelka odboru plavby a vodních cest, která by měla mít jasno o skutečných cestách, vedoucích k přežití české plavby, se nedokáže postavit proti lobby, která zneužívá hrozícího kolapsu české vodní dopravy na Labi k prosazování zbytečných vodních děl a dokonce prohlašuje, že na jejich realizaci závisí „přežití labských rejdařů“. Místo tvrzení takových nesmyslů by si měla uvědomit, že rozhodnutí německé strany o zastavení jakýchkoliv prací na zlepšení splavnosti Labe je skutečně vážné a politicky těžko překonatelné, neboť je zakotveno v koaliční smlouvě mezi SPD a stranou Zelených, takže může být těžko zvráceno dříve než za další čtyři roky (pokud vůbec). Je tedy nejvyšší čas hledat východiska. Ta ovšem nemají s výstavbou jezů na našem Labi nic společného.
Byl bych rád, kdyby redakce Dopravních novin paní ředitelce poskytla prostor k vysvětlení jejího názoru na budoucnost vodní dopravy v České republice, pokud ovšem nějaký názor – kromě frází, obsažených v inkriminované zprávě – vůbec má.
Jaroslav Kubec,
ředitel Sdružení Dunaj-Odra-Labe
