23. ledna 2003
Nejvýznamnější organizace české dopravy – Svaz dopravy ČR, který sdružuje 150 členských firem se 150 tisíci zaměstnanci, čeká přesně za měsíc volební valná hromada. Sedmnáctičlenné předsednictvo a pětičlenná dozorčí rada by při ní měly zvolit nástupce dosavadního prezidenta Otto Slavíka, který stojí v čele svazu již od roku 1992. V rozhovoru pro Dopravní noviny jsme s odstupujícím prezidentem hovořili o zkušenostech, které za tuto dobu v nejvyšší funkci získal, o cestě, kterou pod jeho vedením svaz urazil, i o tom, jaká doporučení dá svému nástupci.
„Jaké hlavní úkoly letos stojí před Svazem dopravy?“
„Bude jich hodně. Pokud se pro to občané vysloví v referendu, stane se země již brzy členem Evropské unie. I když se v závěrečné fázi předvstupních jednání nepodařilo prosadit některé naše záměry, včetně těch, které jsme považovali za důležité – například otázku kabotáže nebo volného pohybu pracovních sil bezprostředně po vstupu, kapitola Dopravní politika byla uzavřena. A teď nastává ještě náročnější období, kdy bude nutné vše rozpracovat a realizovat. Podle mého názoru ministerstvo dopravy právě s tímto úkolem poněkud zaostává, proto se do něj bude muset aktivně zapojit i náš svaz. Velké úkoly stojí i před jednotlivými sekcemi svazu – například před sekcí železniční dopravy v souvislosti se zahájením transformace Českých drah a tajemně avizovanými personálními změnami ve vedení ČD nebo před sekcí vodní dopravy.
Do konce bychom v nadcházejícím období měli dotáhnout také otázku vztahu našeho podnikatelsko-zaměstnavatelského svazu k odborům. Věřím, že se nám to podaří, protože – ať chceme nebo ne – váha odborů se bude zvyšovat a my jako zaměstnavatelé je budeme muset respektovat více než dosud. A zatím máme hned ve dvou sekcích v tomto ohledu určité problémy – v sekci silniční dopravy jsme už třetí rok po sobě neuzavřeli vyšší kolektivní smlouvu a podobná situace nyní nastala i v sekci městské hromadné dopravy.“
„V čem je v případě jednání o vyšších kolektivních smlouvách hlavní problém?“
„Jsme ze zákona povinni uzavírat a podepisovat vyšší kolektivní smlouvy, ale podle stanov můžeme členské organizace zastupovat jen v případě, že nám k tomu dají mandát. Pokud se tedy některá sekce jednoznačně shodne na tom, že nám nedá mandát a případnou dohodu nebude respektovat, nic nezmůžeme. To se stalo u silniční dopravy, kde jsme nakonec museli využít služeb zprostředkovatele, který konstatoval, že postoj svazu je sice z čistě právního hlediska správný, ale že by bylo vhodnější se dohodnout. Nově jsme na úrovni dohody o zprostředkovateli i v případě sekce městské hromadné dopravy – rozhodcem by měl být pracovník, kterého obě strany akceptovaly z návrhů ministerstva práce a sociálních věcí. Domnívám se, že i v tomto případě bude zachován precedens silniční dopravy, tedy že svaz bude oprávněn jednat jen na základě mandátu příslušné sekce.
Do konce bychom v nadcházejícím období měli dotáhnout také otázku vztahu našeho podnikatelsko-zaměstnavatelského svazu k odborům. Věřím, že se nám to podaří, protože – ať chceme nebo ne – váha odborů se bude zvyšovat a my jako zaměstnavatelé je budeme muset respektovat více než dosud.
Stejně jako podnikatelé a zaměstnavatelé budou muset do budoucna hledat cesty, jak se domluvit s odbory, tak i odbory budou muset hledat míru, do níž budou moci ve vyšších kolektivních smlouvách trvat na svých požadavcích. Tak také současná situace vznikla – některé požadavky odborů byly totiž pro některé členské podniky (zejména z řad menších firem) nepřijatelné. Mnohé organizace kvůli tomu v minulosti svaz dokonce i opustily a tak jsme nakonec stáli před volbou – buď tvrdošíjně prosazovat dohodu s odbory a postupně tak svaz rozbíjet nebo se snažit zastupovat co nejvíce podniků. Přiklonili jsme se k názoru, že naší úlohou je sjednocovat síly a zastupovat stanoviska co možná největšího počtu lidí, i za cenu, že se úplně nezhostíme své úlohy při kolektivním vyjednávání.“
„Loňský rok byl pro Svaz dopravy ČR rokem změn. Svaz změnil jméno, stanovy i sídlo. Na letošní valné hromadě 25. února by se pak mělo rozhodnout o změně v nejvyšší funkci svazu. Opravdu se na valné hromadě chcete s funkcí prezidenta rozloučit?“
„Ano, je to tak. Nikdo na mě sice žádný tlak nevyvíjí, ale sám si uvědomuji, že ve svých devětašedesáti letech bych již asi neměl kandidovat a že by na mé místo měl nastoupit někdo nový. Nemělo by se přitom jednat o úředníka na plný úvazek, jakým jsem byl od roku 1994 já. I zkušenosti ze Svazu průmyslu a dopravy, jehož jsem viceprezidentem, nasvědčují tomu, že bude vhodnější, aby tuto funkci vykonával úspěšný vrcholový manažer a představitel velké firmy, který je dobře obeznámen s děním u nás i v zahraničí. Vedle něj by pak v sekretariátu svazu na plný úvazek pracoval výkonný ředitel. Názor, že takový model bude vhodnější, již sdílí i jednotlivé sekce, proto je velmi pravděpodobné, že tak bude vedení svazu po valné hromadě skutečně vypadat.“
„Kdo má největší šance stát se prezidentem? A je už znám i kandidát na místo výkonného ředitele?“
„Na poslední společné schůzi představenstva a dozorčí rady jsme se na konci listopadu loňského roku shodli, že nově zvolenému představenstvu za prezidenta navrhneme současného viceprezidenta a předsedu sekce silniční dopravy Jaroslava Hanáka. Postup je takový, že
valná hromada zvolí nové sedmnáctičlenné představenstvo a pětičlennou dozorčí radu a tyto dva nově zvolené orgány pak ze svého středu zvolí svého prezidenta a předsedu. Vzhledem k tomu, že se ze dvou třetin bude jednat o současné členy obou orgánů, považuji za téměř jisté, že se Jaroslav Hanák mým nástupcem skutečně stane.Pokud jde o místo výkonného ředitele, po předchozích zkušenostech jsme usoudili, že na tuto pozici bude nutno nalézt zkušeného dopraváka, který se osvědčil jako manažer a ví, jak jednat. A takový člověk se objevil v sekci železničního opravárenství – je jím bývalý předseda představenstva ČMKS Holding a ředitel opraven v Nymburku a České Třebové Petr Kašík.
Naplnili bychom tak také zásadu, že ve vedení bude zástupce nejaktivnější (silniční) sekce i největší (železniční) sekce, která je s 88 tisíci zaměstnanců bezkonkurenčně největší odbornou sekcí svazu.“
„Jaká doporučení svému nástupci při předávání funkce dáte?“
„S Jaroslavem Hanákem se známe už více než deset let a vždy jsme si vše říkali upřímně a otevřeně. Tentokrát mu doporučím, aby se snažil být stejně jako prezident země ‚nadstranický‘. V práci svazu jsou momenty, kdy jsou zájmy a stanoviska jednotlivých sekcí odlišná, a prezident musí vyjít vstříc všem. Mně se případné spory dobře řešily, protože mám vztah ke všem druhům dopravy, ale pan Hanák jako přesvědčený zastánce silniční dopravy se bude muset naučit brát ohledy i na ostatní sekce. Nemám v tomto smyslu obavy, protože na základě svých zkušeností z některých jednání vím, že to dokáže. Doporučím mu také, aby se v maximální míře opřel o předsedy jednotlivých sekcí. A dám mu ještě třetí doporučení: protože znám jeho otevřenost vůči všem bez rozdílu, řeknu mu, že se občas bude muset uchylovat k diplomacii. Ale ani v tomto případě nemám žádné obavy.“
„Jak vy sám hodnotíte svou práci v čele nejvýznamnějšího profesního sdružení v zemi?“
„Hodnocení své osoby musím nechat na jiných. Pokud jde o svaz, za těch deset let pod mým vedením snad neudělal žádný vysloveně chybný krok. Na druhou stranu je pravda, že se nám spoustu věcí nepodařilo prosadit – ať už jde o nápravu dlouhodobého problému, že stát Českým drahám nehradí své závazky za službu ve veřejném zájmu, nebo o naše záměry při jednání s Evropskou unií (zatímco například Slovinci nebudou mít u kabotáže přechodné období, my ano, a to je rozhodně nespravedlivé).
Na domácím poli jsme slavili menší nebo větší úspěchy často podle toho, jak se měnila politická garnitura. Velmi dlouho například trvalo, než se nám podařilo prosadit, že má být zpracována koncepce dopravní politiky státu. Dokument se nakonec v době, kdy byl ve funkci profesor Petr Moos, podařilo přijmout, ale další práce na něm se zastavily. Dnes je potřeba celou koncepci znovu aktualizovat, což přijal za své i nový ministr, ale zatím se – pokud vím – opět nic neděje.“
„Jakým vývojem svaz pod vaším vedením prošel?“
„Svaz vznikl v roce 1991 a já jsem byl do jeho představenstva zvolen na začátku roku 1992, když jsem pracoval jako obchodně-ekonomický ředitel Dopravních podniků.
U zrodu svazu stály podniky silniční dopravy a teprve později se přidávaly další sekce – vodní dopravy, letecká a další. Za největší úspěch jsme považovali, když v roce 1993 do svazu vstoupily České dráhy. Potom jsme se snažili získat přízeň podnikových doprav a železničních opraven. Zpočátku byl svaz jako největší dopravní zaměstnavatelský svaz součástí Unie zaměstnavatelských svazů, ale jak se počet členských organizací zvyšoval a jak celý svaz mohutněl, přestávala mu tato platforma, na níž často převažovaly zájmy třeba zdravotníků, škol nebo obchodu, stačit.
V rámci Svazu průmyslu a dopravy jsme získali podstatně větší váhu a stali jsme se také přímými členy tripartity
Vstoupili jsme proto do jednání se Svazem průmyslu ČR, což je organizace s dlouholetou tradicí. Svaz má již od dob první republiky renomé také v zahraniční (jako jeden ze zakládajících členů jej podporuje například i Tomáš Baťa). Shodli jsme se na tom, že doprava jako prodloužená ruka průmyslu by byla vhodným partnerem, a Svaz průmyslu byl dokonce ochoten si i změnit název na Svaz průmyslu a dopravy ČR (jen ve vztahu k zahraničí zůstalo zachováno jeho logo). V rámci Svazu průmyslu a dopravy jsme získali podstatně větší váhu a stali jsme se také přímými členy tripartity. Díky tomu teď na projednávání všech bodů, které se týkají dopravy, chodí naši zástupci – naposledy například na program financování Českých drah a řešení jejich nesmírných dluhů vůči opravnám.
A v předloňském roce došlo ještě k dalšímu zvýraznění role svazu, když jsme se dohodli s podniky správy a údržby silnic, aby se rovněž staly členy svazu. Svaz tak posílil punc největšího uskupení podnikatelů a zaměstnavatelů v oblasti dopravy. Mohu s uspokojením říci, že v současné době jsme respektováni ze strany všech partnerských ministerstev – práce a sociálních věcí, dopravy, financí a pro místní rozvoj – a státní správa nás považuje za spolehlivého partnera.“
„Nenazrál již tedy čas k osamostatnění svazu? Jak pokročily úvahy o tom, že by doprava opustila Svaz průmyslu a dopravy?“
„I když jsme pod deštníkem Svazu průmyslu a dopravy spokojeni, těmito úvahami se samozřejmě čas od času rovněž zabýváme. Iniciativa přitom zpravidla přichází ze sekce silniční dopravy. Teď tato diskuse trošku ustrnula, možná i proto, že členské podniky mají v souvislosti se vstupem země do Evropské unie poněkud jiné starosti, ale domnívám se, že po volbě nových orgánů bude tato otázka opět nastolena. Neusilovali bychom ovšem o úplné osamostatnění, snažili bychom se o samostatnost v rámci určité konfederace, stejně jako třeba svaz stavebnictví nebo svaz obchodu.“
„Jak se rozvíjí spolupráce svazu s ostatními uskupeními, zastupujícími obor dopravy a logistiky?“
„V listopadu loňského roku jsme se poprvé sešli s představiteli ostatních osmi svazů a dohodli se na nutnosti zintenzivnit vzájemné styky i styky se státní správou. Dohodli jsme se na tom, že by bylo vhodné se alespoň dvakrát do roka sejít s ministrem dopravy a jeho náměstky a vzájemně se informovat. Tlumočili jsme toto přání panu ministrovi, ale zatím jsme bohužel nedostali žádnou odpověď.
Svaz dopravy také hodlá zintenzivnit styky se Svazem spedice a logistiky ČR a případně uvažovat i o jisté formě integrace
To se setkalo se značnou kritikou na našem druhém setkání, na němž jsme minulý týden přijali iniciativu „Česká doprava a logistika na cestě do EU“ a zavázali se, že budeme podobná setkání pořádat pravidelně. Svaz dopravy také hodlá zintenzivnit styky se Svazem spedice a logistiky ČR a případně uvažovat i o jisté formě integrace.“
„Jak hodnotíte spolupráci s novým vedením ministerstva dopravy?“
„Velmi dobře se s ním jedná a prakticky na všem se spolu dohodneme. To je ale ve většině případů také vše – dosud zpravidla nenásleduje žádný praktický konkrétní výstup. Před koncem loňského roku jsme například chtěli, aby se nové organizace Českých drah – akciová společnost ČD a Správa železniční dopravní cesty – představily těm, kdo s nimi budou spolupracovat. Naši členové třeba z řad opraven totiž do poslední chvíle nevěděli, jak bude jejich spolupráce s ČD v nové formě probíhat. Požádali jsme ministerstvo, aby uspořádalo školení, na němž by nový model uspořádání všem zájemcům osvětlilo, ale nic se nestalo.“
„Jak hodnotíte průběh transformace Českých drah?“
„Zatím těžko říci. Jistě jde o přiblížení k modelům obvyklým ve světě, ale zákon o transformaci je podle našeho názoru nedokonalý a nemá všechny potřebné náležitosti. Nakonec jsme jej – i když s tím určitá část politického spektra zásadně nesouhlasila – podpořili s tím, že jej považujeme za první krok, na kterém bude možné dál stavět. Považujeme za důležité především to, aby se věci konečně hnuly z místa, a transformace se pak postupně dolaďovala za běhu.“
Luboš Spálovský
