18. července 2002
Evropská vnitrozemská vodní doprava měla vůči ostatním dopravním oborům jeden výrazný handicap: po celé desítky let po druhé světové válce se v jejím případě nepodařilo stanovit pravidla odpovědnosti tak, aby platila jednotně na celém evropském kontinentu. Tento nedostatek vyřešila na konci roku 2000 konference v Budapešti, na níž byla oficiálně představena jednotná mezinárodní Úmluva o smlouvě pro přepravu zboží po vnitrozemských vodních cestách (Convention Relative au Contract de Transport de Marchandises – CMNI).
Zatímco v ještě rozdělené Evropě bylo jedním z hlavních důvodů ne-existence společných pravidel spíše „východní“ pojetí odpovědnostních sazeb v dunajské plavbě a naproti tomu „západně-tržní“ princip v plavbě rýnské a na dalších řekách a kanálech na západ od Labe, po politických změnách na konci osmdesátých let minulého století se přece jen podařilo dosáhnout jednotného pohledu. Značnou zásluhu na tom měly především Ústřední komise pro plavbu na Rýně (CCNR), Dunajská komise a Evropská hospodářská komise OSN. Tyto tři organizace také na konci roku 2000 uspořádaly diplomatickou konferenci v Budapešti, na níž byl vládám oficiálně předložen k podpisu společný vládní instrument – CMNI. V současné době již probíhá ratifikační období, v němž obvykle národní parlamenty projednávají oficiální přístup k nové mezinárodní úmluvě. Budapešťská úmluva o smlouvě pro přepravu zboží po vnitrozemských vodních cestách byla uzavřena v rámci posílení harmonizace právních režimů, směrované k rozvoji členských zemí úmluvy, ale také z nutnosti a vhodnosti smluvního pojetí jednotných pravidel týkajících se smlouvy pro přepravu zboží po evropských vodních cestách.
Hlavní definice úmluvy
Budapešťská úmluva obsahuje několik důležitých definicí základních pojmů, z nichž čtyři následující jsou nejvýznamnější:
l „smlouva o přepravě“ znamená každou smlouvu jakéhokoli druhu, v níž se dopravce zavazuje přepravit zboží
po vnitrozemských vodních cestách oproti zaplacení přepravného,
l pojem „dopravce“ označuje každou osobu, která uzavřela nebo jejímž jménem byla uzavřena smlouva s odesilatelem o přepravě,
l „zboží“ nezahrnuje vlečená nebo tlačená plavidla ani zavazadla nebo vozidla přepravovaných osob. Je-li zboží uloženo v kontejneru, na paletě či uvnitř podobného přepravního zařízení nebo je-li zabaleno, pak pojem „zboží“ zahrnuje i tato přepravní zařízení nebo obal, pokud je poskytl odesilatel,
l pod pojmem „písemně“ se rozumí, pokud se zúčastněné strany nedohodnou jinak, také přenos informace elektronickým, optickým nebo podobným komunikačním prostředkem, včetně, ale nikoliv výlučně, telegramu, telefaxu, telexu, elektronické pošty nebo elektronické výměny dat (EDI) za předpokladu, že informace byla tímto způsobem zpřístupněna tak, aby mohla být později využita k referenci.
Úmluvu lze použít pro všechny smlouvy o přepravě, jestliže se smlouvou předpokládaný přístav nakládky nebo místo převzetí zboží a přístav vykládky nebo místo dodání zboží nacházejí ve dvou různých zemích, z nichž nejméně jedna je smluvní zemí úmluvy. Předmětem smlouvy může být za definovaných okolností přeprava zboží bez překládky jak po vnitrozemských vodních cestách, tak i po cestách podléhajících námořním pravidlům.
Práva a povinnosti smluvních stran
Úmluva se v samostatné kapitole zabývá otázkami převzetí, přepravy a dodání zboží, nasazením dalšího dopravce a dodacími lhůtami. Upravuje také povinnosti a odpovědnost odesilatele, přepravu nebezpečných věcí i právo dopravce na odstoupení od smlouvy.
Obzvlášť podrobně úmluva stanoví odpovědnost dopravce; přitom samozřejmě vychází z odpovědnosti za škody a z odpovědnosti dopravce za zaměstnance a zástupce. Definuje také zvláštní důvody, za nichž může být dopravce zproštěn odpovědnosti, a stanoví i výši náhrady škody. Úmluva se zabývá také nejvyšší částkou odpovědnosti i ztrátou práva na omezení odpovědnosti.
Další ustanovení
Samostatný oddíl úmluvy je věnován lhůtám pro uplatnění nároků (včetně lhůt na oznámení škod) a jejich promlčení.
Z hlediska omezení volnosti při uzavírání smluv se pozornost úmluvy upírá na neplatná ujednání. Další ustanovení zahrnují společnou havárii, jiné použitelné předpisy a jaderné škody, zúčtovací jednotky, doplňující vnitrostátní právo, prohlášení týkající se rozsahu použití (přepravy na určitých cestách) a regionální předpisy o odpovědnosti.
Úmluva o smlouvě pro přepravu zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI) je uložena u vlády Maďarské republiky, jež mimo jiné informuje všechny státy, které úmluvu ratifikovaly, o přistoupení každé další země k úmluvě i o každém odstoupení.
(ja))
