3. ledna 2002
Obor silniční dopravy prošel v uplynulém roce řadou změn. O stručnou
rekapitulaci vývoje v roce 2001 a o vyjádření k tomu, co lze očekávat
v letošním roce, jsme požádali ředitele odboru silniční dopravy
Ministerstva dopravy a spojů ČR ing. Ondřeje Šťastného.
„Jaký je podle vás aktuální stav oboru silniční dopravy v České
republice?“
„Obor silniční dopravy zaznamenal v loňském roce po zavedení
náročnějších podmínek pro přístup na dopravní trh náznak určité
stabilizace. V rámci jednání smíšených komisí byla dosažena celá řada
zlepšení, a to především ve formě navýšení kontingentů povolení.
Dále je třeba vidět pozitivní prvky vycházející ze skutečnosti, že
Česká republika v oblasti silniční dopravy v podstatě splnila požadavky
Evropské unie týkající se podmínek přístupu na dopravní trh a
provozování silniční dopravy. To se odrazilo také při projednávání
kapitoly Dopravní politika v rámci jednání o přidružení České
republiky k Evropské unii, při němž byla ČR hodnocena pozitivně. Za
úspěch lze považovat i přistoupení České republiky k dohodě
Interbus – díky němu bude vytvořeno pozitivní klima ke sjednocení a
zjednodušení podmínek pro provozování silniční dopravy osob.“
„Co loni nejvíce ovlivňovalo situaci v silniční dopravě?“
„Situaci v mezinárodní silniční nákladní dopravě nadále negativně
ovlivňoval nárůst vozidlové kapacity dopravců, který, byť zpomalený,
stále přetrvával. Tento nárůst totiž způsoboval snižování počtů
povolení přidělených na jedno vozidlo – pravidelně navyšovat
kontingenty se totiž daří pouze s některými zeměmi. Neuspokojivý je
také stav provádění státního odborného dozoru, a to jak u tuzemských,
tak i zahraničních dopravců. Není tak zcela zajištěna
potřebná vymahatelnost zákonů a právních předpisů. Tato oblast je
ostatně kritizována i představiteli Evropské unie a její zlepšení je
jednou z priorit MDS v letošním roce.
Naopak jednou z pozitivních skutečností, která ovlivnila provoz
mezinárodní silniční dopravy, bylo zintenzivnění mezinárodních jednání
smíšených komisí. Při těchto jednáních česká strana prosazovala
liberalizaci silniční dopravy a v mnoha případech se jí podařilo dojednat
lepší podmínky pro české dopravce – zejména v relacích, kde je
neustále výrazný nedostatek povolení. Konkrétně se jedná o razantní
navýšení kontingentů pro Německo a Francii. Usku-
tečnila se také jednání o liberalizaci silniční dopravy mezi státy
Visegrádské čtyřky, která však prozatím skončila patovou situací.“
„Co očekáváte v letošním roce?“
„Je zde mnoho skutečností, které by mohly letos pozitivně ovlivnit
si-tuaci v silniční dopravě. Zaměříme se například – v rámci
reformy státní správy – na spolupráci při novelizaci příslušné
legislativy tak, aby převod kompetencí z okresních úřadů na kraje byl
plynulý a proběhl bez obtíží. Počítáme též s uskutečněním
dalších mezinárodních jednání s cílem vylepšit stávající podmínky
se zeměmi, s nimiž dosavadní jednání nebyla příliš úspěšná, tedy
s Belgií a Itálií, ale především s Rakouskem. A to i přesto, že
jednání s posledně jmenovaným partnerem jsou vždy obtížná a nevedou
k výraznějším úspěchům.
Ministerstvo dopravy a spojů rovněž připravuje zpřísnění provádění
státního odborného dozoru v silniční dopravě. V současné době je již
zpracována nová koncepce kontrol v silniční dopravě, s jejímž náběhem
se počítá v druhém pololetí letošního roku. Přestože nejsme
pesimisté, předpokládáme, že k většímu posunu a k odstranění
hlavních stávajících problémů v silniční dopravě dojde teprve až po
přičlenění České republiky k EU.“
„Jak je podle vás česká doprava připravena na vstup do Evropské
unie?“
„Připravenost české dopravy na vstup do Evropské unie se hodnotí velice
těžko. Pokud se týče podmínek (včetně právních předpisů), byly do
české legislativy zahrnuty prakticky všechny normy a předpisy, které oblast
silniční dopravy v EU upravují. V současné době je česká
‚dopravní‘ legislativa plně slučitelná s evropskou a ČR je na vstup
připravena bez požadavků na jakákoli přechodná období. Pochopitelně,
existují části předpisů, které budou moci začít platit až ode dne
vstupu Česka do unie. Jedná se například o různé dohody EU jako celku
s třetími státy. I zde jsme však připravili českou legislativu tak, aby
automatické či plynulé převzetí i těchto zbývajících norem nečinilo
žádné potíže a nebylo zbytečnou brzdou pro podnikatele. Pro provozovatele
dopravy bude významné zejména připravované vzájemné uznávání diplomů
a vzdělání, což je důležité pro případné podnikatelské aktivity
českých dopravců na území jiného členského státu EU.
Hodnotit podnikatelský sektor a jeho připravenost by měli spíše samotní
dopravci. My předpokládáme, že bez zásadnějších potíží jsou na vstup
připraveni dopravci podnikající v mezinárodní dopravě – ti podle
našeho názoru mohou na trhu obstát.
Obtížnější možná je a bude situace pro dopravce vnitrostátní. Po
legislativní stránce máme v této oblasti předpisy také slučitelné
(i technické předpisy jsou prakticky totožné s předpisy EU), ale přesto
máme dojem, že změny ve vnitrostátní nákladní dopravě neprobíhají tak
rychle, jako v případě dopravy mezinárodní. Kromě toho, ve vnitrostátní
dopravě je zapojeno výrazně více dopravců než v mezinárodní a je zde
také podstatně větší počet menších a malých dopravců. Ti se
v podmínkách velice tvrdé konkurence (za stavu, kdy je zřetelný přebytek
dopravních kapacit), snaží v první řadě ‚přežít‘.
Přizpůsobování se novým podmínkám je u nich tudíž o něco
pomalejší, a to zejména v případě, že nové předpisy vyžadují (či
budou vyžadovat) větší investice.“
(red)
