26. září 2002
Ústav silniční a městské dopravy, a. s., již řadu let spolupracuje s Policií ČR při provádění silničních kontrol vozidel přepravujících nebezpečné věci podle mezinárodní dohody ADR. Tyto kontroly se provádějí jak na frekventovaných trasách, tak v blízkosti míst odesílání nebezpečných věcí. U odesilatelů se kontroly provádějí vzhledem k ustanovením, která ukládají odesilateli řadu povinností ve vztahu k dopravci (a stejně tak naopak). Za neplnění těchto ustanovení může příslušný referát dopravy udělit sankci až do výše jednoho miliónu Kč, a to dopravci i odesilateli.
V následujícím textu se však zaměřím především na kritiku odesilatelů. Ještě donedávna totiž byli za nedostatky v dodržování dohody ADR postihováni pouze dopravci. Nyní však již novela zákona č. 150/2000 Sb. ukládá odesilateli (subjektu předávajícímu nebezpečné věci k přepravě) mimo jiné povinnosti uvedené v tabulce č. 1.
Mezi nejčastější nedostatky na straně odesilatelů patří absence jakékoli kontroly vozidla, kterým budou nebezpečné věci přepravovány. Problém spočívá v tom, že odesilatel je velmi často zároveň prodejcem nebezpečných věcí a jeho eminentním zájmem je tudíž pochopitelně tvorba zisku. Jestliže odesilatel zkontroluje vozidlo dopravce, jímž mají být nebezpečné věci přepraveny, a zjistí nedostatky, pro které odmítne vozidlo naložit, ztratí zákazníka. A proto zaměstnanec odesilatele, jenž takto odradí dva či tři zákazníky, sám přijde o místo. S takovým přístupem se bohužel setkáváme i u poměrně renomovaných firem.
Jediná cesta, jak donutit odesilatele respektovat na ně kladený požadavek kontrolovat vozidlo před jeho nakládkou, vede přes důsledný státní dozor a nemilosrdné ukládání sankcí za nedodržování předpisů. Na tomto místě bych si dovolil vyzdvihnout činnost referátů dopravy při bývalých okresních úřadech Mělník a Příbram, které v řadě případů vyměřily postihy právě odesilatelům.
Co by měl odesilatel kontrolovat?
Kontrola musí být provedena především s ohledem na druh a množství přepravované nebezpečné věci, s ohledem na typ dopravní jednotky a s ohledem na druh přepravy (vnitrostátní či mezinárodní). Odesilatel by měl kontrolu vozidla zaměřit na oblasti uvedené v tabulce č. 2.
Například při přepravě nebezpečných věcí v kusové podobě bývají poměrně časté závady ve výbavě vozidel. Je to dáno velkou rozmanitostí nebezpečných věcí, které lze vozidlem přepravovat – dopravce může jedním vozidlem přepravovat jeden den hořlavé kapaliny, druhý den jedovaté plyny, třetí den akumulátory, další den infekční odpady z nemocnic atd. A ve všech těchto případech může použít jedno a to samé vozidlo.
Ovšem výbava vozidla má být pro každý druh přepravy jiná – přesně podle pokynů pro případ nehody. Jestliže tedy v odstavci „Osobní ochrana“ budou uvedeny ochranné rukavice, musí to být takové rukavice, které řidiče ochrání před působením právě té látky, pro kterou byly pokyny pro případ nehody zpracovány. Jiné budou ochranné rukavice pro jedovaté látky, jiné pro látky žíravé a jiné pro ropné produkty. Totéž platí pro ochranné oděvy, ochrannou obuv a pro sorbenty. Bez ohledu na tyto předpisy však případů, kdy řidič použije pro provedení bezpečnostních opatření zcela nevhodné ochranné prostředky, neustále přibývá. V lepším případě pak řidič odchází z místa úniku látek bez bot.
Obaly jsou často nevyhovující
Další velice častý prohřešek proti dohodě ADR na straně odesilatelů se týká obalů, které neodpovídají dohodě ADR – nebezpečné věci jsou neustále přepravovány v naprosto nevyhovujících obalech. Tento nedostatek se vyskytuje téměř u všech tříd, zejména však u třídy 6.2 infekční látky – konkrétně u infekčních odpadů z nemocnic, které jsou předávány k přepravě velice často v igelitových pytlích bez jakéhokoli značení (viz foto). O tom, že by se mělo jednat o obal schválený pro přepravu nebezpečných věcí mechanickou laboratoří, nemůže být už vůbec žádná řeč.
A jak by měl vypadat správně označený a schválený obal, například sud, v němž se přepravuje motorová nafta?
- na obalu bude od výrobce vyražen kód typu obalu, který v tomto případě může být například tento:
- na obalu bude uvedena bezpečnostní značka, v tomto případě vzoru č. 3:
- na obalu bude uveden identifikační kód látky, v tomto případě:
Porušení předpisů může mít nepříjemné následky
A jak postupovat vůči odesilateli, který dohodu ADR v požadovaném rozsahu v praxi neplní? Nedávno například Policie ČR požádala Ústav silniční a městské dopravy, a. s., o odborné vyjádření k přepravě nebezpečných věcí, kterou provedla nejmenovaná firma ČSAD. Tato dopravní společnost měla přepravit zásilku 19 kusů desetilitrových kanystrů obsahujících neklasifikovanou nebezpečnou látku, která v průběhu přepravy z kanystrů unikla a způsobila požár ložného prostoru vozidla. Odborné vyjádření bylo zaměřeno na následující oblasti:
- vzdělání osob, které nakládaly nebezpečné věci na ložnou plochu vozidla;
- zda je odesilatel povinen informovat dopravce o skutečnosti, že se jedná o nebezpečné věci;
- zda je nutné uvádět do nákladního listu, o jaké látky se jedná;
- jak má být podle platných právních předpisů přeprava provedena od okamžiku nakládky až do vyložení, a to podle všech platných právních předpisů.
Proti zaměstnancům odesilatele, kteří jsou odpovědní za předání této zásilky dopravci, je v současné době vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu obecného ohrožení podle ustanovení § 180 odstavců 1, 2 písmene b) trestního zákona, a trestného činu ohrožení životního prostředí podle ustanovení § 181 b odstavců 1, 2 písmene a) trestního zákona. Dopravce se v tomto případě sankce netýkají, neboť nebyl o povaze nebezpečných věcí a s přepravou spojenými riziky informován.
Věřím, že tyto a jiné nedostatky v plnění dohody ADR ze strany odesilatelů budou alespoň z části odstraněny díky institutu bezpečnostních poradců, který se v současné době zavádí. Dr. ing. Jiří Došek,
vedoucí střediska ADR, ADNR
Ústavu silniční a městské dopravy vybrané povinnosti, které odesilateli ukládá novela zákona č. 150/2000
l Zařadit nebezpečné věci do třídy, pod klasifikační kód a obalovou skupinu v ADR,
l nebezpečné věci zabalit a obaly označit podle ADR,
l dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky na jedno vozidlo, pokud ji odesilatel sám provádí,
l nepředat k přepravě nebezpečné věci, u kterých není přeprava po silnicích dovolena,
l předat dopravci v písemné formě pokyny pro řidiče,
l správně a úplně vyplnit nákladní list (včetně uvedení prohlášení odesilatele),
l předat řidiči kopii zvláštního povolení pro přepravu radioaktivních materiálů (viz vyhláška č. 143/1997 Sb., o přepravě a dopravě určených jaderných materiálů a určených radionuklidových zářičů),
l přezkoumat před vlastní nakládkou nebezpečných věcí průvodní doklady a provést vizuální kontrolu, zda vozidlo a jeho zařízení splňují předepsaná ustanovení,
l řádně označit kontejnery s nebezpečným zbožím,
l zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě nebezpečného zboží (podle kapitoly 1.3 a 8.2.3 dohody ADR).
Oblasti, na které by se odesilatel při kontrole
vozidla měl zaměřit
l Měl by kontrolovat rozsah a dobu platnosti „Osvědčení o školení řidičů vozidel přepravujících nebezpečné věci“.
l U cisternových vozidel (AT, FL, OX) a u vozidel pro přepravu výbušnin (Ex II a EX III) by měl kontrolovat platnost „Osvědčení o schválení vozidla pro přepravu některých nebezpečných věcí“.
l Důležitá je i kontrola označení vozidla výstražnými oranžovými tabulkami a bezpečnostními značkami, které musí odpovídat druhu přepravy a přepravované nebezpečné věci.
l Neměl by zapomenout ani na kontrolu výbavy vozidla dle bodu 8.1.5 ADR (zakládací klín, dvojice výstražných prostředků, ruční svítilna v nejiskřivém provedení a reflexní vesta pro každého člena posádky) a prostředků osobní ochrany, stejně jako prostředků pro provedení zvláštních bezpečnostních opatření podle pokynů pro případ nehody.
l Samozřejmá by měla být i kontrola hasicích přístrojů umístěných na vozidle (počet, obsah, revize, plomby).
