13. února 2003
Holding Deutsche Bahn AG zastřešuje skupinu specializovaných železničních akciových společností. Zamýšlený vstup holdingu na burzu, tedy rozprodání majetku společnosti investorům, vyvolal v Německu řadu rozporuplných reakcí. Například bývalý předseda dozorčí rady DB Dieter Vogel již v březnu roku 2000 v dopise generálnímu řediteli Deutsche Bahn Hartmutu Mehdornovi uvedl, že od vstupu koncernu na burzu „nelze nic očekávat“.
Polovinu obratu DB, který ročně činí přibližně 16 miliard €, totiž dociluje dceřiná společnost DB Regio působící v regionální osobní dopravě. Obrat této společnosti přitom ze 70 procent tvoří subvence zemských vlád a jen ze třiceti procent se na něm podílejí příjmy od cestujících. Ministři financí spolkových zemí navíc v současné době hledají možnosti, jak v zemských rozpočtech co nejvíce ušetřit.
Dominový efekt
Pozorovatelé se obávají dominového efektu, protože omezení finančních prostředků vynakládaných na subvencování regionální železniční dopravy by se odrazilo na hospodaření celého holdingu. Vlaky regionální dopravy se totiž podílejí dvěma třetinami na příjmech dceřiné společnosti DB Netz. Bude-li infrastrukturu využívat méně vlaků, sníží se samozřejmě i příjmy podniku. Dálková osobní doprava, převážně systém vysokorychlostních vlaků ICE, a nákladní doprava, které dosud do rozpočtu společnosti DB Netz přispívají jednou třetinou, by tak za použití sítě musely platit výrazně vyšší ceny, aby byly pokryty náklady na její provozování.
V důsledku snížení rozsahu místní dopravy by se stal insolventní zejména systém ICE. Vysokorychlostní vlaky ostatně nejsou konkurenceschopné ani v současnosti: na kratších vzdálenostech jim konkuruje osobní automobilová doprava, na dlouhých tratích pak poskytovatelé levné letecké dopravy. Není bez zajímavosti, že předseda dozorčí
rady holdingu Deutsche Bahn Michael Frenzel se má stát ředitelem zodpovědným za oblast levných linkových letenek v cestovní agentuře TUI.
Řada podcenění
Spolková vláda poskytuje dceřiné společnosti DB Netz přibližně pět miliard € ročně na údržbu a výstavbu železniční sítě. Co by se stalo, kdyby holding DB jako celek – tedy včetně společnosti DB Netz – vstoupil na burzu? Stát by musel budoucím akcionářům zajistit, že v blízké i vzdálenější budoucnosti vynaloží ze svého rozpočtu na „podnik budoucnosti“ pět miliard € ročně.
Tento předpoklad Dieter Vogel v dopise řediteli DB Hartmutu Mehdornovi rovněž kritizoval. „Optimální používání finančních prostředků ze státního rozpočtu neodpovídá realitě, je podceňován nový zákon o výstavbě železniční cesty a jsou přehlíženy politické aspekty,“ uvedl v dopise.
Chybí pohled do karet
Německý tisk poznamenal, že ostražitost je na místě zejména v těch případech, kdy se ctižádost pojí se ztrátou smyslu pro realitu, a připomněl, že Hartmut Mehdorn dosud nikdy nechtěl zveřejnit výsledky jednotlivých dceřiných společností holdingu. „Zaslepilo jej, že dceřiná společnost DB Netz závisí na státní infúzi a s velkým odstupem největší dceřiná společnost DB Regio na transfúzi ze spolkových zemí? Přehlédl, že bez trvalého přísunu státních finančních prostředků skončí nákladní doprava a zejména doprava systému vysokorychlostních vlaků ICE?“ ptají se komentátoři v německém tisku.
Pozorovatelé rovněž připomínají, že poptávka po půjčkách pro holding na finančních trzích je vysoká pouze z toho důvodu, že stát garantuje jejich splacení de jure i de facto. Půjčky pro železniční společnosti mají téměř stejně dobrý rating jako půjčky spolkové. „Vyvozovat však z toho, že stejně vysoká bude i poptávka po akciích holdingu Deutsche Bahn, opravdu nelze,“ míní odborníci.
Slogan pro akcionáře
„Pokud by měl být úspěch DB na burze posuzován z hlediska šancí a rizik, musel by generální ředitel přijít se sloganem typu ‚Hledají se minoritní akcionáři pro spolkový podnik, trvale závislý na příspěvcích státu‘,“ tvrdí odborníci. Většinový podíl společnosti, která usiluje o vstup na burzu, totiž musí podle zákona zůstat v rukou státu, protože železniční síť má tvořit integrální součást holdingu DB. Prodat bude možné pouze 49 procent akcií, a to jen za předpokladu, že s prodejem budou souhlasit spolkové země.
Záměry generálního ředitele drah jsou tak podle pozorovatelů na hony vzdáleny realitě a při posouzení skutečného stavu holdingu jsou velmi dobrodružné. Za snahu Hartmuta Mehdorna se dosud důsledně nepostavil žádný představitel spolkové vlády ani člen dozorčí rady holdingu. „Výjimku tvoří pouze nový ministr dopravy Manfred Stolpe,“ poznamenali v této souvislosti odborníci.
(jk)
