12. září 2002
Obrat podniků mezinárodní spedice v Rakousku se v důsledku vstupu země do Evropské unie snížil řádově o desítky procent. V absolutním vyjádření propad tržeb rakouských speditérů podle střízlivých hodnocení představoval přibližně 600 až 800 miliónů ATS. S předstihem nebylo možné přijmout žádná předběžná opatření, protože služby musely fungovat až do posledního dne „D“. Na druhou stranu se však díky tomu ukázalo, že důsledky útlumu celní spedice je možné vcelku uspokojivě řešit – díky vstřícnému přístupu rakouských státních orgánů i Evropské komise byly v Rakousku následky útlumu přijatelné.
Profesní svaz rakouských speditérů od samého počátku usiloval o to, aby pro podniky a jejich pracovníky získal podporu na národní i mezinárodní úrovni. Jednání představitelů spedice s ministerstvem financí a s ministerstvem sociálních věcí o opatřeních, jež by minimalizovala problémy spojené se vstupem země do EU, byla zahájena již na počátku roku 1993. Nezávisle probíhala jednání i na mezinárodní úrovni.
Rakouští speditéři a Evropská unie
Spediční služby v Evropě bez hranic bezpochyby patří k těm oborům, které jsou v důsledku změn postiženy nejvíce. Při vstupu jakékoli země do Evropské unie je více než kdy jindy zapotřebí podnikatelské pružnosti a schopnosti přizpůsobit se. To přirozeně platí i pro české speditéry, kteří se musejí již dnes začít připravovat na vstup České republiky do EU, zejména pokud jde o dopravní a hospodářskou politiku a celní oblast.
Volný přístup ke službám poskytovaným v oblasti dopravy v Rakousku přinesl konec diskriminace firem z ostatních zemí EU, harmonizaci vstupu do podnikání a výkonu povolání, harmonizaci technických předpisů pro dopravní prostředky, zrušení množstevních omezení, povolení kabotáže, uplatnění zásad hospodářské soutěže apod. Měnícím se podmínkám a připravovaným opatřením, například v oblasti harmonizace daní, sjednocení v sociální oblasti a stanovení nových kompetencí pro jednání s třetími zeměmi, se musela přizpůsobit nejen rakouská dopravní politika, ale také každý dopravní podnik.
K hlavním činnostem rakouských a německých speditérů vždy patřilo skladování a celní záležitosti. Zatímco s předpokládaným hospodářským růstem, a tedy i s rostoucí poptávkou po výkonech na společném dopravním trhu byla před vstupem Rakouska do unie obecně spojena mnohá očekávání a naděje, u rakouských speditérů vzrůstaly obavy.
Zánik tohoto dosud velmi významného spedičního podnikání – vlastně z hodiny na hodinu – vedl nejen ke ztrátě příjmů, ale v důsledku velké závislosti zahraničního obchodu země na EU přímo ohrozil existenci mnohých rakouských spedičních firem. V roce 1992 se totiž s členskými zeměmi Evropské unie realizovaly plné dvě třetiny celkového dovozu a vývozu Rakouska.
Z výsledků studie, která zkoumala strukturu rakouské spedice, přitom vyplynulo, že celní oblast považoval za nejdůležitější činnost podniku každý druhý speditér. Zánik tržeb z lukrativního celního odbavování tak dosáhl 20 až 30 procent hrubých příjmů spedičních firem z dopravy sběrného zboží, což představovalo asi 600 až 800 miliónů ATS. Ze zhruba 14 tisíc pracovníků 580 spedičních podniků bylo podle střízlivého odhadu tak či onak zrušením činností v oblasti cla postiženo 3000 osob. Velkou nejistotu u speditérů navíc vzbudilo zavedení nových pravidel pro výpočet daně z obratu v rámci společného trhu EU.
Důsledky útlumu celní spedice se podařilo vcelku uspokojivě vyřešit jen díky vstřícnému přístupu rakouských státních orgánů i Evropské komise, shodují se dnes s odstupem rakouští speditéři. V
