18. července 2002
Transformace Českých drah má poměrně blízko k reformě Francouzských státních drah. Jak reforma železniční dopravy v zemi galského kohouta v letech 1997 až 2002 probíhala a jaké poučení si z jejího průběhu může odnést Česká republika?
SNCF se v polovině devedesátých let ocitly v těžké krizi. Podniku, který v roce 1995 vykázal ztrátu ve výši 2,53 miliardy € a o rok později pak 2,32 miliardy €, hrozil bankrot. Celková zadluženost vzrostla v roce 1995 až na 31,7 miliardy €.
Situace se začala managementu vymykat z rukou, neboť všechna opatření, mezi nimi i masivní propouštění, se míjela účinkem. Na konci roku 1995 železniční odbory navíc vstoupily do série stávek, jež ke stabilitě podniku rovněž nepřispěly. S celou řadou problémů, které pocítili jak zákazníci drah, tak i jejich zaměstnanci, se potýkalo i zavádění nového elektronického rezervačního systému „Socrates“. Podnik se nicméně mohl opřít o široký technický a kvalitativní potenciál, například v oblasti vysokorychlostního systému TGV.
Rozsáhlý program investic
Francouzská vláda v této situaci zahájila rozsáhlý investiční program (TGV Mediterranée) a přistoupila k restrukturalizaci drah. Zadala například prováděcí studie na vybudování dalších tratí (TGV Est do Německa). Část nákladů měly nést SNCF s perspektivou návratnosti v dlouhodobém horizontu, případně s vyhlídkou, že se investice nevrátí vůbec.
V roce 1997 byla vytvořena společnost RFF jako vlastník železniční infrastruktury. RFF současně převzala větší část dluhů SNCF ve výši 20,46 miliardy €, které byly vázány právě k infrastruktuře. Příjemcem poplatků za užívání infrastruktury se stal státem vlastněný podnik RFF.
Reforma sledovala v provozní části dva důležité aspekty. Jednak decentralizaci regionální osobní dopravy, jednak vyhotovení obchodního plánu koncernu, který by motivoval zaměstnance. V rámci decentralizace byla převedena odpovědnost na jednotlivé regiony s přímou finanční podporou státu (do té doby byly subvence vypláceny SNCF). Projekt zahájila v roce 1997 zkušební fáze a teprve v letošním roce se převod na základě zákona o solidaritě a obnově měst a regionů plně realizoval.
Dalším záměrem reformy bylo naplnění směrnic Evropské unie, především směrnice 440/91 z července roku 1991, jež sleduje čtyři hlavní cíle:
- nezávislost rozhodování pro management drah,
- oddělení účetnictví provozu a infrastruktury,
- ozdravení finanční struktury železničních společností,
- umožnění vstupu nových subjektů na železniční trh za jasně stanovených podmínek.
Součástí železničního balíčku Evropské unie byly také dvě další směrnice z roku 1995 – první se týkala způsobu licencování železničních podniků, druhá přidělování kapacit železniční sítě jednotlivým subjektům, způsobu výpočtu poplatků za užívání infrastruktury a vydávání certifikátů o splnění bezpečnostních standardů.
V podmínkách volného trhu
V současné době je management SNCF zcela nezávislý a státem vlastněný podnik působí v podmínkách volného trhu. V průběhu reformy byly posíleny rozhodovací pravomoce a současně jasně stanovena odpovědnost jednotlivých řídicích stupňů. Oddělení infrastruktury a provozu proběhlo nejen po účetní stránce (minimální požadavek směrnice), ale naplnilo se i v institucionální rovině (směrnice ponechávala rozhodnutí na jednotlivých vládách). Francouzské řešení tak šlo ještě za standard použitý ve většině ostatních zemí EU.
Organizačně jsou však správa infrastruktury a provoz jako komplexní celky nadále propojeny, což SNCF přináší nezanedbatelný synergický efekt. Udržení této „symbiózy“ představuje podle vedení drah nejlepší záruku pro veřejnou bezpečnost. Reforma SNCF směřuje jednoznačně k interoperabilitě jako klíčovému faktoru pro rozvoj celoevropského trhu železniční dopravy.
Francouzské státní dráhy nicméně přes řadu dosažených úspěchů zaznamenaly v prvním čtvrtletí další pokles objemu nákladní dopravy (minus devět procent). Propad vedení podniku zdůvodnilo snížením poptávky po železniční dopravě, zejména ze strany dřevařských podniků.
A
