21. listopadu 2002
Česká logistická asociace při příležitosti Mezinárodního strojírenského veletrhu v září v Brně již tradičně pořádá logistické semináře, v nichž logistiku představuje jako nástroj pro dosažení prosperity firmy. Jedním z přednášejících na letošním semináři s názvem „Řízení výroby v podmínkách dodavatelských řetězců“ byl Ivan Gros z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, který se ve svém příspěvku zabýval novým trendem v řízení hmotných toků.
Ivan Gros na semináři poukázal na skutečnost, že vývoj řízení hmotných toků se v současné době posouvá z prostředí tradičních logistických řetězců do prostředí řetězců dodavatelských, které při řízení výroby umožňují využívat všech synergických efektů a od klasických se liší v několika základních směrech.
„V případě dodavatelského řetězce se rozšiřuje jeho struktura v horizontálním směru po i proti směru materiálových toků tak, že v budoucnosti bude možné řídit hmotné toky počínaje těžbou prvotních surovin přes výrobce polotovarů, dílů, komponent a finálních výrobků, distributory a přepravce a konče u individuálních zákazníků,“ uvedl Ivan Gros. Připomněl, že v současnosti se daří koordinovat spolupráci mezi velkými prodejními řetězci, distributory a výrobci. Realitou je již i řízení zásob dodavateli. Společné pracovní týmy hledají nové možnosti, jak koordinovat předpovědi poptávky a navazující plán zásobování.
Koncepce dodavatelských řetězců ovšem zahrnuje i efektivní zpětné vazby, zpracování a zejména recyklaci odpadů. Ivan Gros v této souvislosti konstatoval, že v této oblasti se zatím učinilo velmi málo. „O integrovaném řízení toků odpadů nebo dokonce o řízené recyklaci likvidovaných výrobků zatím nelze hovořit,“ dodal a poukázal na přetrvávající problémy s recyklací plastových obalů a nedostatečnou legislativu v této oblasti.
V prostředí dodavatelských řetězců dochází i k vertikální integraci jejich struktury. Ivan Gros uvedl, že výrobci budou i přes úzkou specializaci dodávat stále širší sortiment polotovarů, aby uspokojili potřeby výrobců nejrůznějších finálních výrobků, určených stále menším skupinám konečných individuálních zákazníků. „Standardizace výrobkových řad elektromotorů vede k tomu, že v podstatě stejné motory jsou používány pro pohon nejrůznějších výrobků. Výrobce nebo distributor díky tomu může být partnerem členů různých dodavatelských řetězců. Logistické řetězce začínají vytvářet rozsáhlé a vzájemně propojené sítě, které bude třeba řídit jako jeden celek,“ řekl na semináři Ivan Gros.
Při vytváření dodavatelských řetězců bude podle něj zapotřebí opustit pohled úzce zaměřený na výrobu a vytvořit virtuální prostředí schopné reagovat na jakoukoliv změnu poptávky. V této souvislosti Ivan Gros poukázal na výrobce dílů pro evropský automobilový průmysl, kteří působí v České republice. „Jejich působení v České republice je sice motivováno jednoznačně nižšími mzdovými náklady, ale jejich zařazení do rozsáhlejších dodavatelských sítí může být příkladem nového trendu,“ uvedl.
Pro dodavatelský řetězec je charakteristická také horizontální integrace, tedy vzájemné propojování jednotlivých podnikových funkcí – například logistiky, marketingu, řízení výroby, řízení výzkumu a vývoje a řízení jakosti. „Dodavatelský řetězec se proto stává ústředním pojmem všech složek managementu firem,“ dodal Ivan Gros.
Vývoj řízení hmotných toků podmiňuje po-dle Ivana Grose řada faktorů. Vyžaduje například dobře fungující tok informací v rozsáhlých dodavatelských sítích a dostatečnou nabídku firem poskytujících logistické služby. „Má-li však dodavatelský řetězec skutečně dobře fungovat, musí být partneři na stejné, pokud možno co nejvyšší dosažitelné úrovni řízení,“ konstatoval Ivan Gros. (von)
