13. února 2003
Představitelé devíti českých podnikatelských a profesních svazů v polovině ledna podepsali společnou iniciativu „Česká doprava a logistika na cestě do EU“ (viz DN 4/03). O poslání iniciativy a současné situaci ve spedičním oboru jsme hovořili s jedním ze signatářů, výkonným ředitelem Svazu spedice a logistiky ČR ing. Jiřím Kladivou, CSc.
„Jaký užitek budou mít z iniciativy ‚Česká doprava a logistika na cestě do EU‘ dopravci a speditéři?“
„Je třeba si uvědomit, že v Evropské unii se všechny obory, nejen dopravní, neustále vyvíjejí. S představiteli ostatních podnikatelských a profesních svazů jsme došli k závěru, že informovanost o dění v EU v České republice není dostatečná. Záměrem naší iniciativy je, aby dopravci a speditéři získali ještě před vstupem do unie podrobnou představu o fungování jejího dopravního trhu. Důležité to je právě v případě spedice, která zahrnuje široké spektrum činností.“
„Jakým způsobem a jak často budou členové svazů o dění v EU informováni?“
„Každý svaz disponuje vlastním, většinou elektronickým informačním systémem. Všech devět signatářských svazů je velmi dobře propojeno. Pokud jakýkoli svaz obdrží důležitou informaci o aktuálním dění, například o postoji Evropské unie k novým protiteroristickým opatřením USA v oblasti nákladní letecké dopravy, je schopen ji během několika hodin předat ostatním signatářům iniciativy. Mohlo by se zdát, že některé informace nebudou pro ostatní svazy zajímavé, opak je však pravdou. Například v případě jednooborově orientovaného svazu silničních dopravců je důležité, aby sledoval vývoj zejména v oblasti kombinované dopravy. V Evropské unii je totiž přijímána řada projektů na podporu tohoto dopravního oboru a jejich cílem je převést co nejvíce zboží ze silnice na železnici. A to je oblast, která se silničních dopravců bezprostředně dotýká.“
„Svaz spedice a logistiky se již delší dobu zabývá problémy spojenými s útlumem celní spedice, který bude provázet předpokládaný vstup ČR do EU. Byla přijata nějaká konkrétní opatření?“
„Je to smutná záležitost, protože kromě speditérů a dopravců útlum celní spedice málokoho zajímá. Oběma spedičním svazům, i když podnikly řadu kroků, se státní orgány stále nedaří přesvědčit o naléhavosti tohoto problému. Jedním z důvodů je podle mého názoru to, že spediční obor je svébytnou oblastí a že nespadá pod žádné ministerstvo jako v minulosti. Orgány státní sféry se proto útlumem spedice odmítají zabývat, protože tato problematika není v jejich kompetenci.
Týká se to například ministerstva zahraničních věcí, které jsme mnohokrát žádali, aby tento problém vzneslo při jednáních se zástupci Evropské unie. Přístup ministerstva zahraničí je ovšem – diplomaticky řečeno – velmi váhavý. Na druhé straně se nedivím, že se zástupcům ministerstva nechce na úrovni EU intervenovat za jeden oborový svaz, protože konkrétní opatření by mělo přijmout resortní ministerstvo. Musím ovšem také konstatovat, že tento problém se nedaří řešit ani v ostatních přistupujících zemích, a dokonce ani v členských zemích EU, například v Německu a Rakousku, jichž se útlum celní spedice také dotkne. Představitelé spedičních firem proto musí zvážit, zda na tento problém neupozorní nějakým razantnějším způsobem, například zastavením práce na celních pracovištích. Je to mezní řešení, ale není zcela vyloučené…“
„Jak hodnotíte spolupráci s ministerstvem dopravy?“
„Přestože spedice pod žádný resort nespadá, jsou na odborná jednání pracovních skupin svazu zváni zástupci ministerstva dopravy, kteří na nich podrobně informují o záměrech ministerstva. Z tohoto pohledu hodnotím vzájemnou spolupráci velmi dobře. Na druhé straně jsme se netajili kritikou, že ministerstvo nereagovalo na výzvu jedenácti svazů, které se snaží o navázání pravidelné spolupráce. Tuto svým způsobem neuvěřitelnou reakci přikládám spíše nezkušenému vedení a jistému druhu neumětelství. Věřím, že kdybychom s podobnou iniciativou přišli nyní, pan ministr by reagoval jinak. Jeho postoj nicméně velkou měrou přispěl k tomu, že podniková sféra přestala od ministerstva dopravy očekávat nějaké zázraky.“
„Svaz dopravy chce zintenzivnit styky se Svazem spedice a logistiky. Uvažuje se dokonce o jisté formě integrace. Jak by měla vypadat?“
„Svaz spedice a logistiky navázal se Svazem dopravy ČR již v minulosti velmi úzkou spolupráci. Mohu konstatovat, že její úroveň je i díky panu prezidentu Ottovi Slavíkovi vynikající. Vzájemně konzultujeme jednotlivé záležitosti, neboť oba svazy mají i podobné pracovní skupiny. O integraci však neuvažujeme, protože spedice a doprava, málo platné, to je jako sčítat jablka a hrušky.“
„V Německu vstoupily na počátku roku v platnost nové spediční podmínky ADSp. Jak se jejich změna dotkla speditérů v ČR?“
„Pro nové podmínky jsou charakteristické dvě oblasti. Jednak zvyšují odpovědnost speditéra, jednak v nich zcela odpadlo automatické pojištění. Německým speditérům tak přibyla práce, protože s každým partnerem musí individuálně dohadovat pojištění zásilek, které bylo dřív uzavíráno automaticky. Pro české speditéry ovšem tento postup nepředstavuje žádnou novinku, protože podle podobných standardů pracují již dlouho. S potížemi se spíše budou potýkat němečtí speditéři, protože uzavírání automatického pojištění v rámci spedičních podmínek bylo světovou raritou. Svaz spedice a logistiky bude mít zanedlouho k dispozici německou verzi nových spedičních podmínek a v elektronické podobě ji poskytne členům svazu.“
„Které úkoly letos stojí před Svazem spedice a logistiky?“
„V polovině dubna se bude konat valná hromada svazu a do té doby musíme zhodnotit loňský rok a připravit plány na rok následující. Musíme rovněž připravit volbu nového představenstva, pod jehož vedením spediční obor vstoupí do Evropské unie. Konkrétnější úkoly se odvíjejí od iniciativy, o níž jsme hovořili v úvodu. Svaz musí sledovat vývoj ve všech dopravních oborech. Velkou pozornost je třeba věnovat zejména opatřením, která přijaly Spojené státy americké v rámci boje proti terorismu v oblasti námořní dopravy. Již nyní se připravujeme na to, že na konci letošního roku budou přísnější postupy při odesílání zboží do USA přijaty i v oblasti letecké dopravy zboží.“
„Jak hodnotíte činnost pracovních skupin svazu? Uvažuje se o vzniku nějakého nového klubu?“
„Fungující systém pracovních skupin a klubů, který se v uplynulých třech letech podařilo vybudovat, pokládám za těžiště práce svazu. Je potěšitelné, že o činnost skupin projevuje zájem mladá speditérská generace, i to, že jejich velikost a spektrum je srovnatelné s obdobnými skupinami, které byly vytvořeny na úrovni Mezinárodní federace národních spedičních svazů FIATA. O zájmu členů a dobré úrovni svědčí i skutečnost, že jsme byli požádáni, abychom vytvořili novou, již dvanáctou skupinu, která by měla být určena pro tzv. pověřence nebezpečného zboží.“
(von)
