29. září 2013
Evropská unie liberalizovala poštovní služby. I v České republice platí od začátku roku nový poštovní zákon, který měl přinést liberalizaci domácího poštovního trhu. O tom, jak se v českých podmínkách daří liberalizační cíle naplňovat v praxi, jsme hovořili s doc. JUDr. Ing. Radkem Novákem, CSc., vedoucím katedry logistiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze.
„Jaké změny přinesla liberalizace pro poštovní trh v České republice?“
„Záměrem Evropské unie je liberalizace poštovního trhu v celé unii. V rámci liberalizace však také vznikla potřeba kompenzovat provozování tzv. základních poštovních služeb. Kompenzaci má zajistit fond, do kterého by přispívali provozovatelé ,nezákladních‘ poštovních služeb. Každý stát si však na základě svého národního práva, respektive zvyklostí a některých dalších faktorů, vyložil liberalizaci poněkud po svém. Otázkou například bylo, zda kurýrní, expresní a balíkové služby (KEB) patří do poštovních služeb. V České republice se dnes regulátor trhu, kterým je Český telekomunikační úřad, snaží argumentovat, že tomu tak je.“
„Firmy KEB by tedy podle vašeho názoru neměly do kompenzačního fondu přispívat?“
„Myslím si, že prorazit monopol České pošty na doručování listovních zásilek do 50 gramů je v pořádku, ale řešení kompenzace pomocí fondu pokládám za naprosto špatné. Je totiž třeba jasně říci, že tímto způsobem se vlastně nově reguluje již dříve liberalizovaný trh, kde firmy segmentu KEB svobodně podnikaly na základě smlouvy o přepravě nebo zasilatelské smlouvy. Proč by tyto firmy měly přispívat do fondu, který řeší ztrátu generovanou základní poštovní službou České pošty? Místo, aby se trh se základními poštovními, respektive poštovními službami vůbec otevřel, tak se tímto paradoxně začíná naopak zavírat. Co tedy (nový) poštovní zákon přináší? Ztrátu, která vzniká České poště na základě provozu základních služeb, jí bude kompenzovat někdo jiný. Česká pošta se tak stane ,bohatou nevěstou‘ – a každým coulem z toho kouká příprava na její privatizaci (předpokládám, že jako vždy českou cestou).“
„Mají i v jiných členských zemích Evropské unie podobné zkušenosti?“
„Podíváme-li se například k našim sousedům, uvidíme poněkud jiný přístup. Například na Slovensku nepřistoupili na to, že všichni, kdo provozují kurýrní, expresní a balíkové služby, musí také přispívat do kompenzačního fondu. Ošetřovali si tuto věc velmi důkladně a stanovili jasná kritéria pro to, která firma jaké konkrétní služby skutečně poskytuje a zda lze tyto služby opravdu charakterizovat jako poštovní. V některých státech zase kladou důraz na to, zda právní zařazení skutečně odpovídá tomu, co konkrétní firmy dělají. U nás ČTÚ jím posuzovaným firmám například sděluje, že nejsou zasílateli. Přitom ale uvádí taková zdůvodnění, že já osobně nevím, zda si nedělají srandu. Neznalost – připouštím, že mnohdy složité problematiky zasílatelských a přepravních smluv, respektive přepravních vztahů obecně – je děsivá.“
„Proč vnímáte regulační snahy ČTÚ jako neodpovídající situaci?“
„Bezesporu nenahraditelná role ČTÚ je podle mého názoru ovlivňována politickými aspekty. Stát je stále ještě vlastníkem České pošty. Proto je podle mého názoru za každou cenu nutno donutit (možná alespoň některé – a některé prameny říkají, že již vybrané) poskytovatele služeb KEB k tomu, aby přispívali do fondu, ze kterého se bude hradit ztráta České pošty. Proč by ale měli jedni podnikatelé platit ztrátu, která vznikne jinému podnikateli – zde tedy České poště, byť se jedná o činnost, která nemusí být vždy celá rentabilní?“
„KEB firmy tedy se svou účastí v kompenzačním fondu nesouhlasí?“
„Většina KEB firem dlouho nechápala, že by se poštovní zákon mohl vztahovat i na ně. A když se o tom začalo hovořit, zavládlo obrovské zděšení. Na ČTÚ již před polovinou loňského roku začaly pršet první dotazy. Odpovědi, které ČTÚ poskytl, firmy mírně řešeno neuspokojily – a děs se naopak šířil dále. A` propos: Vyskytla se například i ona dnes již pověstná odpověď ČTÚ, že za poštovní zásilku lze považovat i kontejner. Už to signalizovalo, jakým způsobem bude ČTÚ postupovat a také jaké jsou jeho znalosti v této oblasti. ČTÚ následně obeslal firmy a informoval je, že se mají přihlásit jako poskytovatelé poštovních služeb. To ovšem všechny až na výjimky ignorovaly. ČTÚ na to zareagoval a začal oslovovat firmy ze segmentu KEB s výzvou, aby obhájily stanovisko, že se jich poštovní zákon netýká, neboť neposkytují poštovní služby.“
„Jak se k tomuto problému postavila oborová sdružení zasilatelských firem, například Svaz spedice a logistiky ČR či Česká společnost pro dopravní právo nebo sdružení ČAMEP?“
„Účastnil jsem se několika jednání ČAMEP i dalších jednání v této věci. Svaz spedice a logistiky za tímto účelem dokonce vytvořil pracovní skupinu. Právě SSL mne nakonec pověřil, abychom spolu s předsedou České společnosti pro dopravní právo JUDr. Václavem Roubalem připravili podrobný právní rozbor tzv. nového poštovního zákona. Ten pak obdrželi všichni členové SSL, aby byli informováni a seznámeni s touto relativně složitou problematikou. Bylo třeba, aby se každá z firem KEB zamyslila nad tím, co a jak bude nebo nebude v této věci dělat, respektive zda či jak se bude ,útoku‘ ČTÚ bránit. Pracovní skupina SSL také ještě loni před Vánoci zorganizovala setkání s několika poslanci Parlamentu ČR. Všimněte si prosím, že o této záležitosti už dále nemluvím.
Jak jsem již podotkl, vedle SSL vyvíjela aktivity ve věci poštovního zákona i Česká asociace mezinárodních expresních přepravců (ČAMEP) sdružující UPS, TNT, DHL a FedEx. Osobně se domnívám, že je škoda, že tato dvě sdružení nenašla ve věci poštovního zákona cestu ke společnému postupu.“
„Domníváte se, že se KEB firmy nakonec požadavkům ČTÚ podrobí?“
„Na podstatu vzniklého sporu neexistuje jednotný výklad či stanovisko ani v rámci Evropské unie. Neexistuje ani žádné soudní rozhodnutí v této věci. Proto se domnívám, že do kompenzačního fondu bude ochotno přispívat těch několik málo firem, které poštovní služby doopravdy poskytují, respektive začnou opravdu poskytovat – anebo ty firmy, které se jako poskytovatelé poštovních služeb dobrovolně přihlásí. Ostatní budou logicky bojovat a bránit se, aby mezi poskytovatele poštovních služeb nepadly a do fondu přispívat nemusely. Předpokládám, že to ale bez soudních pří nepůjde. Zvážíme-li, že řada těchto firem je nadnárodních, máme se na co těšit.“
Pavel Toman
