26. dubna 2012
Nepojištěná motorová vozidla loni způsobila škody ve výši 298 milionů Kč. To bylo sice o 30 procent méně než před zavedením sankčního poplatku do garančního fondu, přesto jde stále o alarmující číslo. „Jezdit bez povinného ručení je hazard, který se rozhodně nevyplatí,“ řekl k tomu výkonný ředitel České kanceláře pojistitelů Jakub Hradec.
„Jak se v posledních letech vyvíjí počet nepojištěných aut a výše škody, kterou tato vozidla způsobí?“
„Zde vidíme jednoznačný příznivý trend. Celková finanční hodnota nepojištěných škod klesla mezi lety 2008 až 2011 o 16 procent – z 355 milionů Kč v roce 2008 na 298 milionů Kč v roce 2011. Počet nepojištěných vozidel se za tu dobu snížil o 27 procent, počet pojistných událostí způsobených nepojištěnými vozidly klesl dokonce o 30 procent. Jde bezpochyby o pozitivní dopady zavedení sankčního příspěvku nepojištěných do garančního fondu ČKP, které prokazují, že je tento systém úspěšný a dobře nastavený.“
„Jaká rizika plynou z provozu nepojištěného vozu?“
„Rizik provozování nepojištěného vozidla je hned několik. Za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatí vlastník či provozovatel vozidla sankční příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů. Denní sazba příspěvku se pohybuje podle druhu vozidla od 20 do 300 Kč. Příspěvek narůstá každým dnem, kdy bylo vozidlo nepojištěno. Zároveň nepojištěnému vlastníkovi či provozovateli vozidla hrozí pokuta od správního orgánu v rozmezí od pěti do 40 tisíc Kč. A dále – pokud řidič při silniční kontrole na požádání příslušníka Policie ČR nepředloží zelenou kartu, může dostat pokutu od 1500 do 3000 Kč, v blokovém řízení do 1500 Kč.
Jednoznačně největším rizikem je, že motorista způsobí s nepojištěným vozidlem dopravní nehodu a někoho jiného poškodí. Při neexistencipovinného ručení ji nepojištěný viník nehody nakonec musí zaplatit do garančního fondu ČKP ze svého. Průměrná výše nepojištěné škody v roce 2011 činila 87 544 Kč. Alarmující je však to, kam až se může hodnota nepojištěné škody vyšplhat. Nejvyšší škoda způsobená nepojištěným vozidlem dosáhla v loňském roce výše 31,2 milionu Kč, v roce 2010 dokonce hodnoty 35 milionů Kč. I proto ČKP opakovaně říká: jezdit bez povinného ručení je hazard, který se nevyplatí.“
„Co musí udělat majitel motorového vozidla, pokud s ním nejezdí a nechce platit povinné ručení?“
„Každé vozidlo zapsané v registru vozidel jako provozované musí mít ze zákona uzavřeno účinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – tzv. povinné ručení. Tato zákonná povinnost se vztahuje jak na vozidla aktivně používaná, tak na vozidla nepoužívaná. I pokud máte starý pionýr, na kterém nejezdíte, ale je stále zapsán v registru vozidel a má SPZ, musíte k němu mít sjednáno povinné ručení.
Pokud s vozidlem nejezdíte, například z důvodu déletrvající opravy nebo období mimo sezonu, je třeba je odstavit mimo veřejně přístupnou komunikaci a zároveň dočasně vyřadit z registru vozidel. Pokud je vozidlo staré, neopravitelné a hodláte jej navždy vyřadit z provozu, anebo již přestalo existovat (například shořelo), pak je nutno je trvale vyřadit z registru vozidel. Pokud se tak nestane, je nutné i za takové vozidlo dále platit povinné ručení.“
„Jaká je chybovost databáze nepojištěných vozidel? Čím si chyby vysvětlujete?“
„ČKP pečlivě analyzuje chyby v identifikaci nepojištěných vozidel a s tím i příčiny vzniku případů, které vedly k oprávněným námitkám obeslaných s výzvou k zaplacení příspěvku nepojištěných do garančního fondu. Pro zjištění nepojištěných vozidel jsou podle zákona porovnávána data z databáze pojištěných vozidel s databází registrovaných vozidel v Centrálním registru vozidel.
Největší část chyb, přes 54 procent, vznikla v roce 2011 vinou chyb v datech, která nám poskytuje Centrální registr vozidel. U 23 procent byl na počátku problému sám vlastník vozidla, který po jeho prodeji nezajistil aktualizaci údajů o vozidle na registru vozidel, tudíž je následně vyzýván k úhradě příspěvku jako poslední známý vlastník vozidla. Dalších 21 procent námitek vzniklo kvůli chybám v datech pojišťoven.
Je dobré dodat, že ač se objem výzev v roce 2011 ve srovnání s předešlým rokem více než zdvojnásobil, podíl námitek klesá. U oprávněných námitek z 15 procent v roce 2010 na 11 procent loni. Daří se také výrazně snižovat podíl chyb na straně pojišťoven. Co se naopak nedaří, je odstraňovat chyby na straně Centrálního registru vozidel, jejichž podíl naopak výrazně stoupl.“
„Proč si myslíte, že je stále tolik nepojištěných vozidel? Jsou sankce za provoz nepojištěného vozidla dostatečné?“
„Těžko říci. Do hlav nepojištěných vlastníků a provozovatelů motorových vozidel nevidíme. Rizika provozování nepojištěného vozidla jak v podobě sankcí a pokut, tak v podobě rizika, že motorista s nepojištěným vozidlem způsobí nehodu, jsou velmi vysoká. Výsledky našeho tříletého úsilí o redukci počtu nepojištěných vozidel nás opravňují k přesvědčení, že počet nepojištěných vozidel bude dále klesat, byť tempo tohoto poklesu už asi nebude tak vysoké jako dosud. Přesto se asi nikdy úplně nezbavíme nepojištěných vozidel, protože prostě někteří motoristé jsou nepoučitelní a nevzdělavatelní.“
„Chystáte nějaké novinky, pokud jde o vymáhání poplatku do garančního fondu?“
„Systém uplatňování příspěvku do garančního fondu ČKP je principiálně správně nastaven, je účinný a přináší výsledky v podobě snížení počtu nepojištěných vozidel a nepojištěných škod. Proč tedy měnit věci, které fungují? I nadále však hodláme vynakládat úsilí na poli prevence a edukace. A samozřejmě budeme usilovat o to, aby se snižovaly počty chyb v identifikaci nepojištěných vozidel. Na straně ČKP a pojišťoven to řešíme systematicky a pozitivní výsledky už se dostavují – podíl chyb na straně pojišťoven se významně snižuje. Bohužel ne na straně Centrálního registru vozidel. Věřme, že i oni budou věnovat větší pozornost kvalitě dat, která nám předávají.“
„Na trhu povinného ručení se pojišťovny předhánějí v atraktivních nabídkách pro majitele motorových vozidel. Když se však stane jejich klientem, je už poměrně obtížné například změnit pojišťovnu. Je v pořádku, když lze změnit pojišťovnu jen v určitý okamžik, nemohlo by se toto období změnit třeba z roku na půlrok? Registrujete některé nekalé praktiky pojišťoven – například lákavé nabídky při podpisu smlouvy a zvýšení pojistného v okamžiku, kdy už smlouvu vypovědět nelze?“
„Možnosti korektním způsobem změnit pojišťovnu, tedy korektním způsobem ukončit pojistnou smlouvu u stávající pojišťovny a uzavřít novou pojistnou smlouvu u jiné pojišťovny, jsou nastaveny správně a jsou ošetřeny zákonnou úpravou. Pokud jde o periodicitu okamžiků, kdy tak lze učinit, ta souvisí s konstrukcí jednotlivých pojistných produktů a leckdy také s volbou periodicity placení pojistného – tuto volbu však dělá klient v rámci toho, co mu pojišťovna nabízí.
Je však zapotřebí uvědomit si, že volba jedné výhody s sebou nese i ně-jaká pravidla. Pokud chce klient ušetřit na pojistném a platit ho jednou ročně, pak se nemůže divit, že jde o roční pojistné období. To není nevýhoda, to je prostě o elementárních pravidlech, která nelze ignorovat.
Pokud jde o výši pojistného v povinném ručení, registrujeme spíše pravý opak, totiž že se pojišťovny neustále předhánějí v tom, kdo nabídne levnější povinné ručení. Od roku 2007 pojistné v povinném ručení na našem trhu neustále klesá z tehdy průměrných 3940 Kč ročně na 3080 Kč, tedy o 22 procent. Spíše bychom si měli klást otázku, kde jsou meze tohoto tvrdého konkurenčního boje o klienta, když škody v povinném ručení mají přesně opačný vývoj a neustále rostou.“
„ČKP se nelíbí chystaná novela silničního zákona, zejména pokud jde o vázání registrační značky na majitele. Proč?“
„Z pohledu ČKP, ale i partnerské České asociace pojišťoven je úprava trvalého přidělení SPZ konkrétní osobě, kterou navrhuje ministerstvo dopravy, zcela nesystematická. A to tím spíše, že připouští volbu mezi dvěma naprosto protichůdnými řešeními – totiž že SPZ při změně vlast-níka vozidla buď zůstane původnímu vlastníkovi pro jeho jiné vozidlo, nebo naopak že zůstane původnímu vozidlu, a převezme ji tedy jeho nový vlastník. To přece nemá se systémovým přístupem vůbec nic společného, to je spíše předem připravovaný chaos. Neřeší se tak problém vysokých nároků na práci s daty, tedy ani případné snížení nákladů na práci s těmito daty, a ani snížení nákladů na výrobu nových značek. Domníváme se, že princip trvalého přidělení SPZ konkrétní osobě by výrazně zkomplikoval identifikaci vozidel a zvýšil by administrativní náročnost.
Jako nejvýhodnější a nejméně nákladné řešení doporučují ČAP a ČKP zavést systém trvalého přidělení jedné SPZ konkrétnímu vozidlu po celou dobu jeho registrace v České republice bez ohledu na změnu osoby vlastníka či jeho bydliště. SPZ by pak byla jedinečným a trvalým identifikátorem konkrétního vozidla. Tento systém úspěšně funguje v řadě zemí Evropské unie, někde dokonce desítky let – například ve Švédsku, kde přispívá k vysoké kvalitě dat švédského centrálního registru vozidel, ale také komplikuje snahy o legalizaci odcizených vozidel. Přitom takový systém vůbec nebrání existenci tzv. personifikované registrační značky za příplatek. Takže odpověď musím zakončit otázkou: Proč? Proč se má v České republice zavádět úprava, která povede ke zvýšení chaosu, ke zhoršení kvality dat a k dalším problémům s tím spojeným?“
Tomáš Johánek
