31. května 2011
V Praze se v dubnu poprvé sešli členové standardizační komise TC204 Intelligent Transport Systems. O průběhu jednání komise s celosvětovou působností a o významu standardizačních procesů obecně jsme hovořili s Prof. Ing. Pavlem Přibylem, CSc., z Fakulty dopravní ČVUT.
„Setkání standardizační komise TC204 je v oboru ITS významnou událostí. Proč byla za místo setkání odborníků z tak důležité a dynamické oblasti vybrána tentokrát právě Praha?“
„V oboru ITS není vyššího odborného orgánu než celosvětově působící komise TC204 Intelligent Trans-port Systems a jejího ekvivalentu na evropské úrovni, komise TC278 Road Transport and Traffic Telematics. To, že se komise sešla tady, je vpravdě historická událost, stalo je tak v zemích střední nebo východní Evropy vůbec poprvé. O tom, že je to region potenciálně velmi zajímavý, ovšem svědčí rekordní účast delegátů. Setkání se zúčastnila například japonská delegace s 35 členy a delegace USA s 24 experty.
O možnost zasedání jsme bojovali s kolegou Ing. Karlem Urbanem asi před třemi lety. Tehdejší vedení ministerstva dopravy velice podporovalo ITS a uvědomovalo si, že zasedání v Praze bude mít velký význam pro rozvoj tohoto oboru v České republice.
Zasedání, které se konalo v hotelu Diplomat, mělo rozpočet zhruba 700 tisíc Kč. Podařilo se jej pokrýt díky hlavním sponzorům – společnosti ELTODO EG, Fakultě dopravní ČVUT a ministerstvu dopravy a několika menším sponzorským příspěvkům.“
„Jaké byly závěry pražského setkání?“
„Od neděle do pátku, po celý týden zasedalo paralelně až deset z celkem osmnácti pracovních skupin komise, které pokrývají téměř celé spektrum ITS aplikací – od architektury přes elektronické mýtné systémy, dopravní a cestovní informace, systémy řízení dopravy nákladů a vozového parku a silniční dopravní data až třeba po veřejnou dopravu osob.
Normalizační komise TNK136 má k dispozici jak výstupy každé z pracovních skupin referující o jednotlivých standardech a strategii dalšího vývoje, tak i závěrečné rezoluce z plenárního zasedání. Tyto dokumenty předurčují naši další práci a směry myšlení. Samozřejmě se budeme snažit všechny tyto výstupy popularizovat, mimo jiné na webové stránce www.isoinprague.cz. S informováním odborné veřejnosti je ovšem problém – po 53 letech letos přestal vycházet i časopis Doprava, protože mu ministerstvo dopravy zastavilo dotaci.“
„Jaká je úroveň standardizačních procesů v České republice?“
„Záleží na tom, zda hodnotíme nastavení procesu nebo to, jak je využíván v praxi; k tomu se vyjádřím později. Česká republika má obrovskou konkurenční výhodu před všemi tzv. východními zeměmi, neboť je aktivním členem obou výborů od začátku. Normy jsou u nás velmi profesionálně připomínkovány a zpracovávány. Teprve v roce 2007 se k činnosti komise připojilo Maďarsko a ostatní sousední země hotové normy pouze přebírají. V České republice se může každá organizace, která se chce na přípravě norem podílet, stát členem národního aplikačního týmu v rámci komise a dostat se tak k informacím o připravované normě několik let předtím, než je norma oficiálně vydána. To vytváří významnou konkurenční výhodu nejen pro jednotlivé firmy, ale i pro celou republiku.“
„Jakou roli v tomto procesu hraje ministerstvo dopravy a další subjekty?“
„V rámci přístupových rozhovorů při vstupu do Evropské unie a povinnosti převádět evropské normy do národních podmínek přijalo ministerstvo dopravy v roce 1995 úlohu zajišťovat tento proces pro obor dopravy. Zajištěním byl pověřen odbor strategie a dopravní politiky. Od roku 1996 byl realizován tzv. národní plán transformace norem, v jehož rámci byli naši experti členy mezinárodních pracovních týmů a podíleli se na tvorbě norem.
Od roku 2004 zajišťuje všechny činnosti související s přejímáním norem specializovaná standardizační komise TNK 136 Dopravní telematika. Pracuje pod křídly Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), ale s podporou ministerstva dopravy. V komisi, která se velmi pravidelně schází a je trvale hodnoce na na půdě ÚNMZ jako jedna z nejlepších, pracuje 40 skvělých odborníků.
Ale o podpoře ministerstva by asi bylo vhodnější mluvit v minulém čase. Údajně totiž uvažuje o jejím zastavení, čímž by se ovšem zastavil i proces aktivní účasti na transformaci norem. A o tom se u nás diskutuje právě v době, kdy Evropská komise vydala dokument Plán normalizace informačních komunikačních technologií ICT 2011 až 2013, protože si je vědoma zaostávání normalizace důležitých technologií a procesů, které vznikají v rámci inovací. Konstatovala dokonce, že v důsledku tohoto zaostávání se Evropa stává méně konkurenceschopnou.“
„Je vůbec v silách jednotlivce, navíc často jednotlivce, který se musí zabývat i jinými tématy, se v množství standardů vyznat? Existuje nějaká možnost, jak mu orien-taci usnadnit?“
„Ne, to opravdu v silách jednotlivce není. Standardy mají často několik stovek stran, a navíc jsou často psány speciálním IT jazykem, přesto je však nutné je aplikovat. Dovedu si představit, že ani kdybychom se zeptali kolegů připravujících vypsání výběrového řízení na rozšíření mýtného v České republice, nebudou platné standardy znát. Přitom se jedná o zakázku za miliardy.
Podobně je tomu v případě Národního dopravně-informačního centra – bylo by možné se ptát, zda jeho projektanti znali standardy, například pracovní skupiny Dopravní a cestovní informace, kde je zhruba třicet platných standardů. Lidé vypisující výběrová řízení nebo investoři těchto zakázek standardy znát nemohou a už vůbec ne podrobněji. To trápí celý svět.
V naší komisi se za několik let podařilo dovést k cíli projekt STANDARD, který všem zájemcům umožňuje dostat se pomocí webu k žádanému přehledu standardů a dokonce i k jejich několikastránkovému extraktu. Doporučuji, aby si čtenáři vyzkoušeli, jak po kliknutí na www.silmos.cz/standard jednoduché najít například veškeré informace ke standardům pro mýtné.
Projekt šíření norem založený na tomto principu jsme jako první na světě prezentovali na zasedání ISO a vzbudil mimořádný ohlas v cizině. Mám řadu dotazů z několika zemí. Ač nerad, musím být na závěr opět pesimistický: Ministerstvo dopravy se rozhoduje, že pokračování projektu STANDARD nepotřebuje, a chce zastavit jeho další podporu.“
„Jakým způsobem vlastně implementace standardů do praxe probíhá? Je takto implementace dostatečná, ať již v českém, evropském či světovém měřítku? A jakým způsobem se standardy vytvářejí?“
„Standardy vznikají v zásadě dvojím způsobem, který lze popsat jako de iure a de facto. Do první skupiny patří standardy vznikající na strategické úrovni. Když se například Evropa rozhodne aplikovat systém pall, dostanou standardizační komise za úkol připravit soubor standardů, převážně takových, které budou zaručovat kompatibilitu systémů. Obecně nevytvářejí standardy, které by nějak omezovaly konkurenci.
Do druhé skupiny patří standardy, které vznikají jako produkt vývoje nějaké firmy nebo v rámci evropského projektu vědy a výzkumu. Ty jsou pak cestou národních zástupců předkládány k posouzení pracovní skupině. Pokud je doporučí, obvykle je schválí i hlavní komise a začne se na nich pracovat.“
„Jaké jsou požadavky Evropské komise na rozvoj ITS a na standardizaci? Postupuje Česká republika v souladu s těmito požadavky?“
„Existují dva zásadní dokumenty, podle kterých se členské státy musejí řídit. Prvním je směrnice Evropského parlamentu a rady 2010/40/EU, o rámci pro zavedení ITS v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy, která vstoupila v platnost 26. srpna 2010 a stanovuje konkrétní závazky pro členské státy. Základem je požadavek, aby členské státy přijímaly nezbytná opatření, aby zajistily koordinované zavádění a využívání interoperabilních aplikací a služeb ITS ve společenství. Komise definuje čtyři prioritní oblasti rozvoje a stanovuje, že členské státy musí uvést právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí v účinnost nejpozději do 24 měsíců po jejím vstupu v platnost.
Druhým dokumentem je již zmíněný Plán normalizace informačních komunikačních technologií ICT 2011 až 2013 vydaný Evropskou komisí.
Bohužel je nutno konstatovat, že po vzepětí z počátku tohoto tisíciletí, kdy se s podporou ministerstva dopravy řešil například projekt ITS architektury, jsou poslední léta u nás poznamenána hlubokou stagnací a tápáním. V současné době neexistuje žádný strategický dokument, který by říkal, jak a kam se bude dopravní telematika dále rozvíjet. Dokonce se nevytvářejí ani normy či technické podmínky, které by orientovaly projektanty a dodavatele správným směrem a umožnily tak efektivní investice do ITS.“
„Můžete uvést nějaký příklad aplikace standardů v České republice? Často se hovoří třeba o významu ITS při řešení krizových situací na dálnicích…“
„Příkladů aplikací standardů je celá řada, i když to stále není srovnatelné se situací v zemích na západ od nás. Kolegům z pracovní skupiny WG1 se například podařilo do zásadní normy 17575 o satelitním mýtném systému protlačit koncepci národního řešení mýtného systému, tzv. hybridní systém. Systém celostátního vysílání RDS-TMC využívá normu skupiny WG5 Dopravní a cestovní informace. České tunely jsou také od devadesátých vybavovány ve shodě se standardy pracovní skupiny Architektura. Po vydání nařízení 54/2004/ES, o jednotné bezpečnosti v tunelech, proto nemusel být ani jeden z dohotovených tunelů – na rozdíl například od Itálie – dodatečně vybavován bezpečnostním zařízením.
Obecně lze říci, že management dálnic by měl být striktně realizován podle standardů řešících architekturu ITS systémů a správu dat.“
(pp)
