30. září 2010
Dodavatelé zařízení pro dopravní telematiku (též ITS – Intelligent Transport Systems) se dlouhodobě potýkají s přístupem některých investorů k zadávání veřejných zakázek na dopravní stavby. Ti často poptávají dodávku technologicky vyspělých telematických zařízení v jednom balíku se stavebními pracemi. Opomíjejí také požadovat splnění norem a standardů, které byly v oblasti dopravní telematiky vytvořeny.
Veřejní zadavatelé běžně vypisují jediné zadávací řízení na stavební i technologickou (ITS) část dopravních staveb. Vzhledem k tomu, že stavební práce většinou z hlediska proinvestovaných nákladů nad ITS technologiemi převažují, dostávají se dodavatelé telematických zařízení do pozice subdodavatelů stavebních firem, které o příslušnou zakázku soutěží jako možní generální dodavatelé. Takové nastavení přitom může vést nejen k podceňování významu telematických systémů a k růz-ným tlakům na jejich dodavatele, ale může zároveň i zkreslit soutěž o nejvhodnější nabídku ITS technologií.
Sebelepší nabídka technologií, ať už z hlediska ceny nebo jiných investorem stanovených parametrů, se totiž nemůže prosadit, jestliže je spojena s méně výhodnou nabídkou na realizaci převažující části projektu, to jest stavebních prací. Celá zakázka se může dále prodražit, pokud generální dodavatel uplatní marži na cenu telematických zařízení, přestože ve vztahu k této části dodávky sám neposkytuje žádnou přidanou hodnotu.
Spojování zakázek může odporovat legislativě
Podle zákona o veřejných zakázkách jsou součástí zakázek na stavební práce rovněž dodávky a služby nezbytné k provedení předmětu stavební zakázky. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který vykonává dohled nad oblastí veřejného zadávání, kromě toho ve své rozhodovací praxi uvádí, že jednou veřejnou zakázkou je taková zakázka, kde získané výstupy jsou věcně, místně a časově provázané a tvoří jeden funkční celek. Tato pravidla tvoří limity bránící umělému spojování vzájemně nesouvisejících veřejných zakázek.
Jestliže tedy investor poptává určité stavební práce a zároveň ve stejném zadávacím řízení požaduje podat i nabídku na dodávku ITS technologií, které s danými stavebními pracemi nemají spojitost (netvoří s nimi funkční celek, nacházejí se v jiném místě než stavba a podobně), jedná v rozporu se zákonem.
Ale ani u projektů, jejichž stavební a ITS část je navzájem funkčně propojena a tvoří jeden celek, by veřejní zadavatelé neměli soutěž na tyto části projektu automaticky spojovat. Měli by zejména vzít v úvahu svoji zákonnou povinnost nakládat hospodárně se svěřenými veřejnými prostředky. Hospodárné využívání veřejných financí je samotným smyslem zákona o veřejných zakázkách a zadavatelům je ukládají rovněž další právní předpisy.
Rozdělení zakázky se nesmí zneužívat
Jak jsme ukázali výše, oddělený výběr dodavatele ITS zařízení může vést ke značným finančním úsporám a koneckonců i k tomu, že z veřejných prostředků bude zaplacen dodavatel, který nabídne skutečně nejvhodnější řešení telematických systémů, a nikoli ten, který svůj osud spojí s generálním dodavatelem schopným poskládat nejlepší nabídku na celý projekt (a to třeba právě na úkor telematiky).
Oddělení stavební a telematické části dopravně-stavební zakázky tak bude v mnoha případech nezbytné k tomu, aby zadavatel splnil svoji povinnost vybrat finančně či jiným způsobem nejvhodnější nabídku. Na druhou stranu ovšem takové rozdělení nesmí být zneužito k tomu, aby jednotlivé části zakázky byly zadány méně formálním postupem nebo dokonce zcela mimo rámec zákona o veřejných zakázkách. Takový postup zákon výslovně zakazuje.
Nedostatečné využívání ITS standardů
V oblasti dopravní telematiky byly vytvořeny normy a standardy, které sice nejsou právně závazné, ale jejich dodržování garantuje jednak vysokou kvalitu dodávaných ITS systémů, jednak jejich vzájemnou inter-operabilitu. Aby se přednosti standardizace mohly v plném rozsahu projevit, musí být plnění norem důsledně požadováno v co největším množství dopravně-stavebních zakázek. To se však v současné době neděje.
Ve specifickém, technologicky složitém prostředí dopravní telematiky je z hlediska zákona o veřejných zakázkách důležitá zejména jednotící role ITS norem a standardů. Jestliže jsou totiž zakázky zadávány, aniž by dodržování těchto norem a standardů bylo požadováno, jsou dodaná řešení vzájemně nekompatibilní. Takové nepromyšlené investice v sobě mohou skrývat budoucí zvýšené náklady na propojování vzájemně nekompatibilních ITS systémů. A co hůř, investoři se následně dostávají do situace, kdy tyto systémy není schopen spravovat ani dále rozvíjet nikdo jiný než jejich původní dodavatel, protože technologie nabízená ostatními dodavateli s původním systémem nespolupracuje.
Do budoucna tak dochází k „monopolizaci“ dané ITS dodávky jediným subjektem. To je z hlediska zákona nežádoucí jev, poněvadž vyloučení soutěže o zakázku má zpravidla za následek vyšší náklady a celkově méně výhodné podmínky pro investora, než kdyby zakázka byla zadávána v soutěži skutečně otevřené více navzájem si konkurujícím zájemcům. Obdobný postup některých veřejných zadavatelů v nedávné době kritizoval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten při posuzování zakázek v oblasti dodávek informačních systémů uvedl, že zadavatel by měl z hlediska hospodárnosti nastavit podmínky zadávacího řízení tak, aby nebyl vázán na jediného dodavatele.
Investoři poptávající ITS technologie by měli vždy nastavit zadávací podmínky promyšleně, s odkazem na vhodné normy a standardy. V budoucnu se tak nejen vyhnou potížím s nekompatibilitou svých systémů, ale udržením otevřené soutěže pravděpodobně také ušetří značné finanční náklady.
JUDr. Tomáš Nielsen; Mgr. Petr Žídek, Ph. D. ROWAN LEGAL, advokátní kancelář, s. r. o., člen SDT
