30. července 2016, Jiří Kladiva
V posledních dnech jsme zaznamenali několik událostí kolem vnitrozemské plavby. Šlo kupříkladu o to, že v Evropské unii dochází v tomto oboru k harmonizaci technických předpisů, na které se již neformálně dohodli vyjednávači za jednotlivé členské státy a za Evropský parlament. Nahradí se stará ustanovení a stanoví technické předpoklady, jež musí říční lodě splňovat, aby mohly být nasazovány na řekách a kanálech zemí EU.
Další záležitost se týká logistiky trhu hromadného zboží. Konstatuje se především všeobecný pokles těžby a spotřeby uhlí a částečně i stavebních materiálů. Pro vnitrozemskou plavbu silně angažovanou právě v dopravě hromadného zboží nejsou předkládaná čísla povzbudivá. „Celkově dochází znovu k tlaku nadbytku kapacit a cenových propadů,“ říkají znalci oboru. A za třetí jsme sledovali nedávné povodňové stavy na mnoha evropských řekách a na některých dokonce zákazy plavby.
Podívejme se stručně na situaci na třech významných vodních cestách: na Labi, Rýnu a Dunaji. Připomeňme, že již na Vídeňském kongresu v roce 1815 dostaly evropské řeky jako Rýn a Labe mezinárodní status. Labe, zejména v některých úsecích, je v Německu tématem věčných střetů mezi dopravou a svazy ochrany přírody. Nechce se věřit, že teprve v minulých dnech proběhla v Magdeburgu první Regionální konference o celkové koncepci Labe. Předtím se konal v Hamburku pravidelný Den labské plavby, na kterém byla mimo jiné uvedena hospodářská studie o tom, jak se labská plavba (vedle přístavu Hamburk) podílí na zaměstnanosti v regionu – přibližně 16 500 pracovními místy.
V Magdeburgu se poradní grémium prvně vyjádřilo k procesu dialogu a specifikovalo 10 témat, jež by se měla do konce roku rozpracovat. Jsou mezi nimi optimalizace nízkého stavu vody a stabilizace dna. Ta je velice důležitá pro biosférickou rezervaci na středním Labi zapsanou v seznamu UNESCO. Rok po roce proudy vody odnášejí nánosy a řeka se stále více zařezává do svého lože. Pokud se s erozí dna nic nepodnikne, hrozí údajně jejímu chráněnému okolí vyschnutí. Zástupce spolkového ministerstva dopravy uvedl, že dialog zainteresovaných stran bude plodný, pokud se místo se stoprocentními cíli uspokojí také s 80 nebo 90 procenty úspěšnosti. V německých komentářích se uvádí, že Labe si zaslouží šanci, i když nepatři k řekám pohodlné vnitrozemské plavby, jako třeba Rýn. K tomu zde chybí správný stav vody pro postačující splavnost a tím i důvod pro jeho přijetí jakožto vodní cesty se značným potenciálem překladu. Po léta různá grémia usilují, aby nalezla koncepci vyhovující všem zainteresovaným stranám. I přes dobré záměry je očividně obtížné zbavit se vzájemné nedůvěry. Tím více se vkládá důvěra do výše naznačených návrhů z Magdeburgu.
Pokud jde o Rýn, velmi významnou roli v jeho plavebním využití sehrává Rýnská komise, která byla založena již v roce 1831. Ta je považována za nejstarší mezinárodní instituci světa. Za téměř dvě století existence se na ní odrážely vztahy v Evropě, zejména po válečných konfliktech. Komise má především za úkol zajišťovat svobodu plavby na této vodní cestě, její bezpečnost, jakož i její hospodářskou podporu. Patří sem například technické předpisy pro říční lodě, předpisy o lodním personálu a zásady přepravy nebezpečných věcí. Na německém území to je zejména zemská vláda Severního Porýní-Vestfálska, která věnuje v poslední době značnou pozornost koncepci vodních cest, přístavů a logistiky. Z toho důvodu byl zpracován na 115 stranách jejich nový plán, který byl v minulých dnech předložen veřejnosti. Týká se hospodářského rozvoje i ochrany klimatu a zahrnuje 34 tematických částí. Pozornost je věnována též četným přístavům i na navazujících kanálech, jež by měly více profitovat z kontejnerové plavby na Rýně. Spolková země Severní Porýní-Vestfálsko je číslem jedna ve vnitrozemské plavbě SRN. Proto je prý třeba, aby její hlas byl v Berlíně ještě více slyšet.
Pokud jde o Dunaj, je především odpovědností Dunajské komise udržovat plavební cestu na řece, která jako jediná na světě protéká deseti zeměmi. Komise byla ustavena jako mezinárodní vládní organizace na základě Úmluvy o režimu plavby na Dunaji v roce 1948. V dubnu jsme v Dopravních novinách informovali, že Česká republika obdržela v této komisi statut pozorovatele a po rozdělení bývalé federace opět dostala možnost zúčastňovat se jejích zasedání a získávat informace z oblasti vnitrozemské plavby a mezinárodního obchodu. Komise formuluje tři hlavní bariéry, které tlumí plný potenciál Dunaje: je to především nedostatek investic (jde o odraz zavírání oceláren podél řeky), dále velké množství úzkých hrdel (například jenom v Maďarsku jich je 56) a konečně nedostatek politické vůle místních orgánů v každé zemi odpovědných za jejich úsek Dunaje. Jako velmi zajímavý projekt se jeví nový kanál Dunaj – Sáva v Chorvatsku o délce 61 kilometrů, s velkou rolí pro plavbu, turistiku a zemědělství. Zde by měl přispět nejen k závlaze tisíců hektarů půdy a nových lesů. Jinak je aktuální uspořádání diplomatické konference o novém režimu plavby na Dunaji, který by více odpovídal podmínkám a potřebám vnitrozemské plavby a bral v úvahu proces současné politické a hospodářské integrace v Evropě.
Jiří Kladiva
