8. července 2004
Námořní klub Svazu spedice a logistiky se na svém posledním zasedání v březnu letošního roku podrobně zabýval zdražováním služeb v souvislosti se zaváděním nových bezpečnostních opatření v námořní dopravě. Několik otázek na toto téma jsme položili předsedovi Námořního klubu SSL ing. Jiřímu Šťastnému.
„S jakými novými bezpečnostními opatřeními v námořní dopravě se musejí v současné době vypořádávat čeští speditéři?“
„Nová bezpečnostní opatření v námořní dopravě jsou vnímána především jako opatření, která se po 11. září roku 2001 postupně zavádějí hlavně s ohledem na dopravní provoz s USA. Od dubna letošního roku jsou v platnosti i pro lodění do Kanady. Opatření především umožňují příslušným úřadům těchto států získat včas informace o druhu zásilek, jménech a adresách výrobců nebo odesilatelů či příjemců. Jejich hlavním cílem je zabránit tomu, aby se nějaké nebezpečné látky nedostaly případně do rukou teroristů, a chránit tak především území a občany USA.
Pro hlášení a souhlas s loděním zásilek využívají rejdaři a NVOCC elektronickou cestu, kterou získají potřebnou registrací u příslušných úřadů obou zemí. V případě nesplnění požadavků nemusí být zásilka úřady uvolněna k lodění, a rejdař ji tedy nenalodí. Ve vlastní praxi jsem se s tímto problémem ještě nesetkal, došlo jen k tomu, že bylo třeba některé z údajů upravit či doplnit. Již to však znamenalo zpoždění v dodání, i když zanedbatelné.“
„Můžete přiblížit povinné elektronické přihlašování zásilek přepravovaných po moři do USA? Působí toto opatření českým speditérům vážnější potíže?“
„Jak jsem již částečně uvedl v odpovědi na první otázku, ne každý se může na systém napojit, a proto mohou menším lokálním speditérským firmám vznikat určité potíže. Do-mnívám se však, že rejdaři obsluhující přístavy Severní Ameriky našli velmi rychle způsob, jak umožnit realizaci námořních přeprav do USA a Kanady i těm speditérům, kteří přímé napojení z různých důvodů získat nemohou. Jen je nutné nahlásit jim potřebné údaje. Někdo se možná obává prozrazení důvěrných údajů, ale když se objeví na místním trhu zajímavý obchod, získá o něm potřebné informace a kontakty pro nabídku dříve či později téměř každý, kdo o to projeví zájem.
O velkých objemech zboží a projektech se píše v tisku, reklamy vývozců lze nalézt i někde u dálnice či na jiných podobných místech. Na sazbu se většinou speditéři táží více rejdařů a všichni jsou schopni podle druhu zboží tyto zásilky značně rychle lokalizovat.
Navíc by si měl každý speditér vybírat pro své přepravy rejdaře podle svých zkušeností, takového, ke kterému má důvěru. Ve světě platí nepsané pravidlo, že dopravce neútočí na obchod svého zákazníka. Výjimky jistě existují, ale to je bohužel běžné i v jiných oblastech života, nikoli jen ve spedici.“
„Jak přijímají čeští speditéři zdražování služeb v souvislosti se zaváděním těchto opatření?“
„Spíše by bylo na místě se ptát, jak přijímá případné účtování poplatků za toto elektronické uvolňování zásilek k lodění celý český, a možná i evropský trh. I k této otázce je přístup velmi rozdílný. Některý klient situaci chápe a akceptuje požadované poplatky, jiný nikoli. Podle mého názoru se tyto a podobné poplatky obecně hůře zavádějí menším lokálním klientům než nadnárodním koncernům, které berou jejich zavádění za výsledek celkové mezinárodní situace a ,extra charges‘ akceptují. Někdo vnímá jakoukoli ,přirážku‘ jako býk červený šátek, a proto nám mnohdy nezbývá než všechny tyto náklady ukrývat do ,all in‘ kalkulací. Sazby se celosvětově stejně několikrát ročně mění, a proto by neměl být problém upravovat kalkulace i započítáním takovýchto položek.“
„Jaké nejvýznamnější změny zaznamenala námořní spedice v České republice v souvislosti se vstupem země do EU?“
„Řekl bych, že nejvíce diskutovaným problémem jsou nedostatečné formulace nově zavedených zákonů a nařízení. Ty způsobují, že speditéři zatím musí neustále vysvětlovat, jak si lze zajistit potřebné podklady pro finanční úřady, které potřebují hlavně vývozci k vrácení DPH.
Někteří klienti považují obstarání JSD potvrzeného z Evropské unie od výstupního celního úřadu (JSD, EX 1 – doklad platný v zemích EU, který by měl u nás být k dispozici od 1. ledna roku 2005) za naši povinnost, někteří dokonce hrozí neplacením dopravného, když jej speditér nezajistí.
V tomto případě lze doporučit jen toto: Poukazujte na nedokonalost zavedených předpisů, požadujte od klientů informaci, kterou by si měli obstarat od příslušného místního finančního úřadu a jež by měla stanovit, co bude úřad akceptovat jako ,náhradní průkazný doklad‘, o kterém zákon hovoří, ale již ho dále nespecifikuje. Opakovaně své klienty informujte, že v jiných zemích EU platí jiná pravidla, že speditér může pomáhat, ale nikoli zaručit navrácení potvrzených JSD, že celnice v přístavech EU odmítají jakoukoli odpovědnost za potvrzování a vracení těchto dokladů do vnitrozemí a podobně. Jen tímto způsobem lze zabránit nějakému napadání speditérů.
Byl jsem jedním z těch, kteří navrhli a spolupracovali na sepsání dopisu Svazu spedice a logistiky příslušným odpovědným úřadům. V dopise, který již, myslím, vedení SSL odeslalo, požadujeme jasné instrukce pro řešení tohoto problému.“
Petr Jechort
