9. dubna 2017
Jedním ze základních úkolů Asociace bezpečnostních poradců a znalců (ABPZ), na kterých členové této asociace momentálně pracují, je snaha prosadit uznatelnost zkoušek bezpečnostních poradců mezi různými zeměmi Evropské unie. „Pokud bezpečnostní poradce vykoná všechny zákonné zkoušky v jedné zemi, měl by mít možnost vykonávat tuto činnost i v jiné zemi Evropské unie,“ řekl prezident ABPZ Vladimír Zelený.
V České republice je momentálně kolem stovky bezpečnostních poradců, kteří musejí svou licenci obnovovat každých pět let. Zkoušky přitom nejsou rozhodně nijak jednoduché. „Každý zájemce musí podstoupit nejprve školení a atest, který ukáže, zda se vůbec něco naučil. Následuje zkouška prováděná u ministerstva dopravy, která se skládá z písemného testu, ústní zkoušky a případové studie,“ popsal celý proces Vladimír Zelený. Pozitivní je, že tento obor nemá nouzi o mladou krev. „Odborníků je dost, daří se přitahovat mladé lidi, je to svým způsobem poslání, je to poměrně zajímavá profese,“ pokračoval prezident ABPZ.
Na evropské úrovni se jedná o vzájemném uznávání zkoušek
Asociace bezpečnostních poradců a znalců řeší celou řadu problémů, a to i na evropské úrovni. Jedním z nich jsou podmínky zkoušek v jednotlivých zemích, jejich kvalita a náročnost. Právě sjednocení těchto parametrů na společnou úroveň je základním předpokladem toho, aby se mohly uznávat zkoušky z jedné země v dalších. „Rádi bychom dosáhli toho, aby pokud poradce udělá zkoušky v jedné zemi, mohl vykonávat tuto činnost i v jiné zemi EU. Nyní se diskutuje o tom, aby zkoušky ve všech zemích byly na patřičné úrovni, aby v Česku nebyly příliš přísné a v další zemi zase příliš snadné,“ informoval dále Vladimír Zelený. Podle názoru české asociace je úroveň bezpečnostních poradců u nás ve srovnání s ostatní evropskými zeměmi sdruženými v Evropské asociaci bezpečnostních poradců a znalců (EASA) na velmi dobré úrovni, mnohým zemím prý můžeme být vzorem.
Povinné respektování doporučení se zatím nedaří prosadit
Statut bezpečnostních poradců u nás je stále stejný, může radit, doporučovat a je na dané firmě, zda tato doporučení respektuje nebo ne. „Snažíme se prosadit, aby tato doporučení byla povinná, ale stále na to nikdo neslyší,“ posteskl si Vladimír Zelený. Podle jeho slov není optimální ani kontrola dodržování všech předpisů ze strany státu, kontrolorů je prý málo a zdaleka nemohou obsáhnout vše, co by kontrolovat měli. V poslední době komplikuje práci bezpečnostním poradcům rozdílný výklad předpisů, který se projevuje zejména při přebírání vlaků přepravujících nebezpečné zboží v příhraničních železničních stanicích. Zejména u polských či balkánských dopravců dochází občas při kontrole nákladních vozů k problémům. Kvůli zrušení kontrol na hranicích se také výrazně zkomplikovaly podmínky pro to, aby se odhalily nedostatky. Povinností dopravce je sice při přebírání vlaku zkontrolovat například těsnost cisteren, zkontrolovat to, zda zboží uvedené v nákladním listě je v cisternách náležitě označeno a další, nicméně při tlaku na personální úspory je někdy nemožné kontrolu řádně provést. A to zejména v případě, kdy vše zůstává na strojvedoucím. Většina dopravců ale k těmto kontrolám přistupuje zodpovědně, má k dispozici své speciálně vyškolené lidi a někdy využívá i bezpečnostní poradce.
Tomáš Johánek
